Radek Koplík patří k žokejům, kteří téměř za všech okolností zůstávají nad věcí. Když ale v neděli projel na Opasanovi vítězně cílem 100. Českého derby, vztyčil se ve třmenech a začal mohutně oslavovat. S hřebcem ze slovenské stáje Bormann ustáli roli velkého favorita a prodloužili letošní neporazitelnost.
"V první chvíli mi hlavně spadl kámen ze srdce, že se to povedlo,” přiznal Koplík s upřímností sobě vlastní cestou na dekoraci vítězů. Vyhlášený dostihový flegmatik totiž musel před velkým dnem vyřešit dilema vpravdě "smolíkovské" - na jaře a v létě byl stálým jezdcem hned dvou výjimečných tříletých koní.
Teď už to můžeš říct - jak těžká byla volba mezi Opasanem a Zariyannkou?
Těžké to pro mě bylo kvůli nesené váze. Kobyla měla nést 56,5 kg a znal jsem ji z práce. Věděl jsem, že je dobrá, ale já jsem řešil hlavně tu váhu. Ve Velké jarní ceně nosila 57 kg, to jsem si při pocení fakt hrábnul na dno a pak mi to vyletělo, že jsem nemohl odjezdit ani 59 kg. Takže jsem to nechtěl znovu riskovat.
Zároveň jsem nechtěl udělat kobyle, aby musela nést o půl kila víc. Kdybych si přidal váhu a prohrál bych o hlavu, tak by si mě česká dostihová scéna vychutnala. I proto jsem jsem si vybral hřebce. Po poslední práci jsem nevěděl, jestli jsem neudělal chybu. Tomáš si Zariyannku chválil a mně se taky moc líbila. Rozhodující byla každopádně váha.
Opasan vypadal dobře už v paddocku před dostihem. Působil dojmem, že se od vítězství v Memoriálu JUDr. Otakara Frankenbergera ještě zvedl.
Myslím, že se zvedl. Ne o moc, ale on stále dozrává. V cílové rovině jsem přišel k Vivienne Wells a říkal jsem si: To bude těžké. Jenže on zařadil vyšší rychlost a ještě jak podřadil, tak mi hodil takovou myšku doprava. Ještě nepředvedl, co v něm je.
Zatím stále v dostihu pořádně nebojoval. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, vždycky jsme vyhráli lehce. Uvidíme, jak si bude počínat, až opravdu bude muset bojovat. Dnes s Vivienne Wells zabojoval, odskočil, ale nebyl to tvrdý boj.
Dalo mu derby něco nového?
Určitě, trošku se hecnul s Vivienne Wells, i když z pohledu žokeje to bylo poměrně lehké vítězství. Řeknu to takhle: vyhrál jsem slovenské i rakouské derby, ale na tak rychlém koni ve finiši jsem ještě neseděl.
Když Opasan proběhl cílem, postavil ses ve třmenech a začal jsi oslavovat. Co ti v tu chvíli proběhlo hlavou?
Hlavně radost, České derby jsem ještě nevyhrál. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, že jsem asi udělal dobře, když jsem si sedl na hřebce. Nevěděl jsem ještě, jak dopadla Zariyannka, protože té jsem samozřejmě také fandil, je od nás ze stáje. Kdyby mě porazila, musel bych to vzít, ale vyhrál jsem já a měl jsem z toho velkou radost.
Momentálně se zdá, že se Opasan vrátí do Prahy na St. Leger. Z tvé strany je asi jednoznačný zájem nadále zůstat v jeho sedle a zachovat vaši dvojici?
Určitě, pokud budou majitel a trenér chtít a já budu moct. St. Leger jsem jako jediný klasický dostih ještě nevyhrál, tak si myslím, že na něm zůstanu.
Už víš, jak vítězství v derby oslavíš? Minimálně nějakou dobrou večeří...
Večeři bych si dal, ale jelikož moje váha ještě není optimální a už v pátek jsou další dostihy v Bratislavě, tak to nechci přehnat, abych nemusel hodně hubnout. Nevím, jak na tom bude Zariyannka a jestli půjde Rakouské derby. Tam by nesla 57 kg a to bych se musel taky hlídat. Ale určitě to nějak oslavím, buď dnes nebo zítra. Je to jedno, derby se dá oslavit i příští týden...
Další hlasy k 100. Českému derby nabídne úterní Podcast EquiTV.
Foto: Petr Guth, dostihovy-svet.cz
