Březnové rozhodnutí Ministerstva kultury, které v rámci rozkladového řízení odmítlo prohlásit za kulturní památku celý areál hřebčína Napajedla včetně pastvin a omezilo památkovou ochranu pouze na část budov, bude mít dohru u Městského soudu v Praze. Majitel menší části pozemků v historickém areálu hřebčína Libor Hlačík podal v zastoupení advokátem Alešem Martínkem žalobu proti Ministerstvu kultury, v níž napadá jeho rozhodnutí i postup v celém případu.
Tím, že památkovou ochranu dostalo pouze „torzo“ hřebčína, ministerstvo podle žalobce selhalo v roli ochránce a garanta národního kulturního bohatství a porušilo prakticky všechny zásady správního řízení, čímž nezákonně zasáhlo do sféry účastníka řízení.
„Jedná se přitom o jediný areál svého druhu na našem území, který nemá obdoby ani ve středoevropském měřítku,“ uvádí se v textu žaloby, který čítá celkem 59 stran a redakce Jezdci.cz ho má v plném znění k dispozici.
Martínek zároveň Hlačíkovým jménem požádal o obnovu řízení prohlášení hřebčína Napajedla za kulturní památku. Žádost adresovaná oddělení ochrany kulturních památek na odboru památkové péče má datum 11. května. Ministerstvo rozhoduje podle správního řádu v takových případech bezodkladně či ve lhůtě do třiceti dnů.
Zda podobným způsobem postupoval i další účastník řízení – majitel hřebčína, společnost Sygnum a.s., který naopak usiloval o výrazně menší rozsah památkové ochrany a stejně jako Hlačík podával proti rozhodnutí Ministerstva kultury rozklad – není jasné. Mediální zástupkyně společnosti Pavla Mudrochová odmítla na žádost serveru iDNES.cz komentovat, zda se majitelé areálu rovněž obrátili na soud.
„Unikátní areál s hodnotou přesahující region“
Hřebčín Napajedla založil v roce 1886 Aristides Baltazzi a ještě před první světovou válkou se vyšvihl mezi nejúspěšnější chovy anglického plnokrevníka ve střední Evropě. Tuto pozici si udržel i po celé 20. století a v rámci domácí dostihové scény zůstal nenahraditelným až do náhlého ukončení chovu před dvěma lety. Narodily se zde téměř čtyři desítky vítězů Československého a Českého derby, ale napajedelští odchovanci se prosazovali i v Rakousku, Maďarsku, Německu, Itálii, Rumunsku a dalších zemích.
Hlačík s Martínkem v podané žalobě zdůrazňují, že hřebčín přežil první republiku, protektorát i minulý režim prakticky v původní podobě, což je samo o sobě výjimečné a kvalifikuje ho k prohlášení za kulturní památku. Jde podle nich o nenapodobitelný areál s unikátní kulturně-historickou hodnotou, esteticky i technicky cennou architekturou a výjimečnými přírodními podmínkami pro chov koní.
S tím souhlasí Národní památkový ústav (NPÚ) v Kroměříži, který hřebčín jako celek ve svém posudku z července 2023 označil za „ojedinělý autenticky dochovaný příklad specifické hospodářské architektury“ a zdůraznil jeho význam pro dějiny dostihového sportu v celém evropském regionu. Vysokou kulturně-historickou hodnotu celého areálu a jeho význam přesahující regionální měřítko potvrdily ve svých vyjádřeních i Městský úřad Otrokovice a Krajský úřad Zlínského kraje.
V čem spočívá podstata hřebčína?
Ministerstvo kultury se však navzdory těmto odborným stanoviskům postavilo v prvostupňovém rozhodnutí z 9. srpna 2024 i následném rozkladovém řízení 13. března 2025 proti maximálnímu rozsahu památkové ochrany. Za kulturní památku byla prohlášena pouze část areálu, zatímco pastviny, výběhy, pískový výběh či budovy sýpky, svobodárny, kovárny a stolárny ochranu nezískaly.
"Ministerstvo kultury nesouhlasí s tím, že by se jednalo o nějaký kompaktní celek. Rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku není politickým rozhodnutím, ale vzniká ve správním řízení," řekl ještě během rozkladového řízení vrchní ředitel sekce kulturního dědictví Vlastislav Ouroda.
Hlačík a Martínek však argumentují, že pastviny a další pozemky jsou stejně důležitými nositeli kulturně-historických hodnot jako prohlášené stavby, neboť areál si zachoval totožný půdorys od doby založení do dnešních dnů. Žaloba definuje „areál“ jako „pozemky se skupinou staveb tvořící určitý celek“ a „hřebčín“ jako „plemenné a pastevní hospodářství pro chov a šlechtění koní se stájemi hřebců a klisen s hříbaty“. Podstata hřebčína podle ní spočívá právě v tom, že se v něm rodí a odchovávají hříbata na pastevních plochách a ve stájových kapacitách, a že jedno bez druhého již není hřebčínem.
Rozhodnutí Ministerstva kultury jsou podle žaloby nelogická a plná rozporů. Odůvodnění je optikou žalobce z velké části pouhým kopírováním podání účastníků a pouští se do úvah, které nesouvisí s památkovou péčí. Například spekuluje o tom, zda by prohlášení celého areálu přimělo společnost Sygnum a.s. k obnovení chovu nebo prodeji. Rozhodnutí resortu kultury tak podle žalobce místy straní současným vlastníkům areálu, přestože veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví by měl být při prohlašování památek podle judikatury nadřazen soukromým zájmům vlastníka.
Žaloba rovněž poukazuje na procesní vady a porušení práva na spravedlivý proces, konkrétně na návštěvu ministra kultury Martina Baxy v hřebčíně Napajedla nedlouho před vydáním prvostupňového rozhodnutí, během níž ho doprovázel zástupce společnosti Sygnum, zatímco žalobce nebyl jako další účastník řízení o schůzce informován.
Hlasy poslanců a senátorů nevyslyšeny
Podobný základ má i mnohem kratší žádost o obnovu památkového řízení. Především se však opírá o argument, že v poslední době vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, existující již v době původního rozhodnutí. To bylo podle autora podání Aleše Martínka vydáno v rozporu se základními principy správního řízení a opomnělo řadu podnětů a usnesení podporujících prohlášení celého areálu hřebčína za kulturní památku.
Hlavním pilířem žádosti jsou četná usnesení parlamentních výborů. Celonárodní petice za záchranu Hřebčína Napajedla a chovu koní v něm, kterou podepsalo přes 70 000 občanů, opakovaně žádala o prohlášení celého areálu za kulturní památku. Petiční výbor Poslanecké sněmovny již 12. března 2024 ministerstvu doporučil, aby „pečlivě zvážilo veškeré argumenty pro ochranu národního kulturního dědictví“.
Usnesení Petičního výboru z 5. listopadu 2024 šlo ještě dál a výslovně doporučilo zvážit prohlášení celého areálu, včetně pastvin a všech pozemků tvořících nedílný celek. Podobně i Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny svým usnesením z 2. dubna 2024 doporučil, aby památková ochrana zahrnovala také pastviny a další nezbytná chovatelská zařízení v plenéru, s ohledem na to, že nedílnou součástí památkové hodnoty je chov anglického plnokrevníka. Všechna tato usnesení a doporučení Poslanecké sněmovny Ministerstvo kultury podle žádosti zcela nerespektovalo a nezohlednilo.
Žádost dále zdůrazňuje, že Ministerstvo kultury vydalo definitivní verdikt v rámci rozkladového řízení pouhých šest dní předtím, než byla petice projednána v plénu Senátu, a to i přesto, že mu bylo prokazatelně doručeno usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu z 12. února 2025. Tento návrh usnesení, předložený plénu Senátu, výslovně žádal Ministerstvo kultury, aby prohlásilo celý areál historického hřebčína za kulturní památku, včetně pastvin a všech pozemků jako soubor nemovitých věcí tvořících jednotný celek.
Podle autora petice Aleše Martínka má správní orgán rozhodovat ve veřejném zájmu a má podle ústavy a zákona o památkové péči chránit kulturní dědictví země, což však ministerstvo neučinilo.
„Jednání Ministerstva kultury ukazuje, že občané, tedy petenti, nemohou mít žádnou důvěru ve státní instituci. Ministerstvo kultury a postup pana Baxy vzaly nejvyššímu zastupitelskému orgánu v zemi, tedy Senátu, možnost zaujmout k věci předchozí stanovisko. Jde o pošlapání demokracie a základů našeho státu, kde zdrojem veškeré státní moci je podle ústavy lid. Pan Baxa urazil senátory i občany. To vnímám jako to nejhorší, co mohlo Ministerstvo kultury udělat, a to bez ohledu na to, jak by konečné rozhodnutí nakonec znělo…“ dodal Martínek.
V blízké budoucnosti by se mohla kauza hřebčína Napajedla dostat i na stůl veřejného ochránce práv. Martínek se jako zástupce petentů na konci května obrátil na Petiční výbor Poslanecké sněmovny s žádostí, aby projednal aktuální vývoj případu a postoupil podnět k zahájení šetření ombudsmanem.
