Bělouš Scyris, jeden z nejúspěšnějších koní moderní éry českého turfu, v neděli uhynul ve věku 25 let. Smutnou zprávu zveřejnila na své facebookové stránce polská Stajnia Bonza, která byla hřebcovým posledním působištěm v roli plemeníka.
Odchovanec hřebčína Widzow na začátku milénia vyhrál ve střední Evropě na sprinterských tratích prakticky vše, co mohl. Běhal od dvou do osmi let, vytěžil 36 vítězství z 53 startů a na dotacích vyběhal přes 5,5 milionu korun. Ne nadarmo se o něm psalo jako o "stříbrném šípu".
V tréninku Františka Holčáka se stal Koněm roku 2007 a byl pětkrát vyhlášen šampionem českých sprinterů. Během své obdivuhodné kariéry hájil barvy tří různých významných tuzemských stájí - Ray Racing, Nýznerov a Dr. Charvát.
"Byl to opravdu neskutečný kanón. Povahově úžasný, naprosto bezproblémový na ježdění, ošetřování, cestování i krmení. Když byl unavený nebo měl nějaký problém, hned nám to řekl. Vlastně se trénoval sám, vždycky dal najevo, co potřebuje," vyprávěl František Holčák, když jsme si na začátku letošního roku shodou okolností povídali o jeho nejlepším sprinterovi.
Ve Slovenském derby neuspěl
Jedním z paradoxů Scyrisovy kariéry bylo, že do Česka původně přišel jako potenciální vytrvalec. Jeho otec In Camera, syn velkého Sadler’s Wellse, byl čtvrtý v anglickém St. Legeru a jeho polští potomci se uplatnili zejména na překážkách. Matka Scytia ovládla v roce 1984 Cenu Sofie na někdejším Mezinárodním mítinku socialistických států. Z jejích potomků Secemin v roce 1992 vyhrál jedničkový dostih dvouletých Nagrodu Ministerstva rolnictva, Satis byl pátý v Memoriálu kpt. Rudolfa Poplera a startoval v Ceně Labe.
"Majitel Rajmund Pavla mě poslal do Polska, abych mu sehnal nějakého dobrého dvouletka. Padl mi do oka Scyris, i podle jeho tělesného rámce jsem si myslel, že bude vytrvalý," vybavuje si Holčák.
Scyris měl tenkrát za sebou tři starty a jedno vítězství v tréninku Bogdana Ziemianského. Po přesunu do Velkých Karlovic na jaře doběhl třetí pod vysokou váhou v bratislavské trojce, pak se ovšem zařadil do širší ročníkové špičky pátým místem v Ceně trojročných žrebcov a na konci června v Derby trialu na 2200 metrů exceloval o sedm délek v rekordu dráhy 2:16,41.
Holčák s Pavlou s ním následně zkusili Slovenské derby, ale v konkurenci koní jako Tankred či Ohne Sorge neměl šanci a finišoval desátý. O moc lepší to nebylo ani v českém St. Legeru, zatímco v tom slovenském stačil osmnáctidélkový odstup za Tankredem stále ještě na páté místo. V závěru sezony pak nečekaně porazil šampiona Tribal Instincta v Ceně města Doncaster na 1900 metrů v Pardubicích.
Impozantní sbírka úspěchů
Do další sezony vstoupil v sprinterském Gomba handicapu. Valašský tým ještě stále nebyl úplně přesvědčen, že by na krátkých tratích nutně měla ležet běloušova budoucnost. Původně se měl ve sprintu jen rozcvičit místo tréninkové práce, jenže Scyris i pod nejvyšší váhou v poli 63,5 kg utekl zbytku pole o šest délek a bylo znát, že ho to baví. "Vlastně si o sprinty sám řekl," usmívá se Holčák.
Polský odchovanec byl definitivně přesměrován mezi sprintery a cítil se mezi nimi jako ryba ve vodě. Dvakrát triumfoval v největším slovenském sprintu Ceně ministerstva pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR, pětkrát v Ceně Myse a dvakrát ve Svatováclavské ceně. Dominoval však i v tehdejším CEBC Sprint nebo Internationaler Austria-Preis. Ještě jako sedmiletý zůstal ve všech sedmi startech neporažen. V Bratislavě stále zůstávají v platnosti jeho rekordy na 1000, 1200 a 2200 metrů.
Na blacktype scéně změřil síly s konkurencí pouze jednou a vůbec se neztratil, jako pětiletý doběhl pod Filipem Minaříkem čtvrtý v listed Silberne Peitsche (L, 1 200 m). "Určitě má na to, aby získal status blacktype koně," byl přesvědčen nejlepší český žokej, ale Scyris už zůstal ve střední Evropě.
Když po sezoně 2008 odešel do chovu, byl zařazen jako plemeník v hřebčíně Napajedla. Dal několik užitečných provozních koní na rovině a překážkách, ale žádný třídový nástupce se neobjevil. Později Scyris připouštěl v teplokrevném chovu Tlumačově a jednu sezonu působil ve známém dolnosaském hřebčíně Sprehe. Posledních sedm let života strávil v Polsku, kde se mu podle jeho stáje dařilo dobře až do samého konce.
