Veřejná debata o dalším osudu zrušeného hřebčína Napajedla se vede na různých úrovních, ale jeden hlas v ní dlouhodobě schází. Majoritní majitelé areálu, jednatelé společnosti Sygnum Antonín Sieklík mladší a Miroslava Kotačková, se důsledně vyhýbají jakýmkoli mediálním vyjádřením.
Server Jezdci.cz usiluje o rozhovor s nimi od léta 2019, kdy se poprvé objevily informace o možném zastavění části pastvin, ale navzdory minimálně jedné osobní schůzce a několika telefonátům nebyl úspěšný. V posledních měsících rodina Sieklíkových svou strategii přehodnotila. Samotní jednatelé společnosti Sygnum sice mlčení neprolomili, ale jejich veřejné komunikace se ujala mediální zástupkyně hřebčína Napajedla Pavla Mudrochová.
Bývalá mluvčí policejního prezidenta a do roku 2022 výkonná ředitelka Asociace Public Relations agentur s bohatou praxí mediální a krizové komunikace zastupovala společnost Sygnum i na projednávání petice za záchranu hřebčína Napajedla v Senátu z 19. března a zveřejnila k tomu tiskovou zprávu. Při této příležitosti svolila i s poskytnutím odpovědí na otázky Jezdci.cz. Rozhovor proběhl prostřednictvím e-mailu, redakce do poskytnutých odpovědí nijak nezasahovala.
Jak majitelé vnímají současnou situaci kolem hřebčína a jaké hlavní důsledky pro vás vyplývají z toho, že byl areál prohlášen za kulturní památku?
Veškerá jednání před Ministerstvem kultury i ministrem kultury probíhala vždy korektně a otevřeně. Ačkoliv nám nebylo v plném rozsahu vyhověno, rozhodnutí respektujeme. Nadále věříme, že se podaří najít cestu, jak zachovat hodnotu tohoto výjimečného místa pro město a region i v nových podmínkách.
V tuto chvíli podrobně analyzujeme rozhodnutí Ministerstva kultury, které má desítky stran, a hledáme řešení, která budou v souladu s tímto režimem, ale zároveň ekonomicky udržitelná. Památková ochrana přináší určitá omezení, která mohou ovlivňovat využití budov a také zvyšují nároky na případné investice.
V minulosti jste uvedli, že hřebčín není na prodej. Platí toto stanovisko nadále, nebo byste za určitých podmínek uvažovali o jeho prodeji či pronájmu někomu, kdo by měl zájem o obnovu chovu plnokrevníka?
Jsme otevřeni všem možnostem, které dávají ekonomický smysl a přinášejí realistické řešení. Pokud se objeví relevantní zájemce s konkrétním plánem a zajištěným financováním, jsme připraveni jednat.
V březnové tiskové zprávě uvádíte, že jste v Senátu poprvé měli možnost reagovat na aktivity kolem hřebčína. Jak to jde dohromady s tím, že vás v minulosti oslovilo jak Ministerstvo zemědělství, tak Jockey Club ČR?
Žádná jednání s konkrétními návrhy na financování či partnerství neproběhla. V minulosti nás oficiálně nikdo neoslovil s reálným plánem na záchranu areálu. Aktuální vystoupení v Senátu bylo vůbec první příležitostí veřejně a oficiálně reagovat.
Majitelé se v posledních pěti letech vyhýbali jakýmkoli veřejným vyjádřením k tématu a neposkytují médiím rozhovory. Jaký je důvod, když by to byla velmi jednoduchá možnost reagovat na situaci kolem hřebčína a být v tématu slyšet?
Dlouhodobě jsme usilovali o systémovou podporu a upozorňovali na kritickou situaci – jen jsme tak nečinili prostřednictvím médií. Snažili jsme se situaci řešit interně a z vlastních prostředků. Intenzivně jsme komunikovali se státními institucemi, samosprávou, ale také s majiteli koní a trenéry. Naší prioritou bylo hledat konkrétní řešení a zajistit chod hřebčína, nikoliv vést veřejné polemiky. Dali jsme přednost práci a faktickým krokům před veřejnými výstupy.
Jak konkrétně si představujete konstruktivní dialog o budoucnosti areálu a jaké kroky jste ochotni podniknout?
Dialog pro nás znamená reálnou debatu všech zúčastněných nad konkrétními možnostmi financování a využití areálu. Jsme připraveni spolupracovat s městem, krajem, státem i dalšími partnery za předpokladu, že půjde o realistické návrhy.
Tvrdíte, že majitelé do provozu hřebčína investovali desítky milionů korun a že jeho provoz byl ekonomicky neudržitelný. Byli si majitelé na začátku vědomi, že chov anglického plnokrevníka je globálně prodělečná činnost, je běžně dotován jeho majiteli a ani například dubajský vládce Mohammed bin Rašíd al Maktúm v tomto ohledu není "v zisku", nebo k tomuto poznání došli až časem?
Ano. Přesto se rozhodli hřebčín koupit a 18 let jej dotovat z vlastních prostředků. Věděli, že to není komerčně výnosná činnost, ale víra v udržení tradice a láska ke koním převážila nad ekonomickou logikou.
V tiskové zprávě, respektive i ve vystoupení v Senátu, padlo srovnání Napajedel se státními hřebčíny a hřebčinci v souvislosti s jejich čerpáním dotací. Není takový pohled zavádějící, když státní hřebčíny na rozdíl od chovů anglického plnokrevníka neslouží jako komerční chovy?
Právě naopak. I státní hřebčíny jsou ztrátové, ale mají systémovou podporu, která činila přes 20 mil. Kč ročně. Soukromý Hřebčín Napajedla žádnou takovou podporu nikdy nezískal, přestože opakovaně žádal.
Proč jste v minulosti intenzivněji nežádali o nějakou formu větší státní podpory nebo jiných dotačních programů, nedá se to vnímat jako pochybení předchozích managementů hřebčína?
Žádosti jsme opakovaně podávali. Až na drobné výjimky jsme se s výraznější podporou nesetkali. Nešlo o naše selhání, ale o systémový nezájem státu podpořit chov v Hřebčína Napajedla. O to větší je paradox, že dnes se o záchraně hřebčína diskutuje na politické úrovni, nicméně stále bez reálných návrhů.
Uvádíte, že poptávka po českých plnokrevnících v posledních letech dramaticky klesla a že jste museli koně prodávat pod cenou nebo zdarma. Můžete uvést konkrétní příklady, jakým způsobem jste se snažili aktivně zvýšit poptávku po svých odchovancích, odhlédneme-li od bývalých chovatelských dnů a vlastní internetové stránky?
Poptávka po českých odchovancích anglického plnokrevníka v posledních letech výrazně upadla, a to navzdory tomu, že koně z Napajedel dosahovali významných dostihových úspěchů. Zájem kupců se stále více orientoval na západoevropské dražby. Tato změna chovatelského klimatu zasáhla celý český trh, nikoli jen náš hřebčín. My jsme se přesto snažili tuto situaci aktivně zvrátit. Kromě chovatelských dnů a online prezentace jsme nabízeli koně i formou přímého oslovení zájemců – včetně trenérů a majitelů.
Opakovaně jsme jednali se subjekty v rámci Jockey Clubu, ale také s jednotlivými majiteli a dostihovými stájemi. Až na pár výjimek jsme koně prodávali výrazně pod nákladovou cenou, jen abychom dostali naše odchovance na dráhu a udrželi jejich šanci na uplatnění. Aktivně jsme také využívali nejnavštěvovanější specializovanou platformu Fitmin & TURF Magazín kde jsme pravidelně inzerovali včetně placené reklamy, a zařazovali naše koně do katalogu hřebců a ročků. Přestože jsme využili všechny hlavní dostupné kanály, zájem o české plnokrevníky zůstával i nadále velmi nízký.
Tato realita ukazuje, že problém nebyl v marketingu nebo přístupu Hřebčína Napajedla, ale v hlubší systémové změně zájmu o české plnokrevníky.
Existují názory, že hřebčín v éře firmy Sygnum nevyužil všechny možnosti, jak své koně lépe nabízet a propagovat. Ve srovnání s podobnými chovateli v zahraničí byl v této oblasti podle části dostihové scény pasivní a více méně čekal na iniciativu kupců. Jak na tuto kritiku reagujete?
Tuto kritiku jednoznačně odmítáme. Na propagaci jsme vynaložili veškeré dostupné zdroje, a to i přes to, že jsme současně čelili závažným existenčním problémům celého provozu. V řadě případů jsme museli upřednostnit každodenní péči o koně a zajištění provozu před rozsáhlejšími investicemi do marketingu.
S propagací jsme však nikdy neustali – pravidelně jsme pořádali chovatelské dny, kterých se účastnilo vždy okolo 200 VIP hostů, včetně trenérů, majitelů a chovatelů. Věnovali jsme se cílenému oslovování zájemců, aktivní komunikaci s trenéry a majiteli, a opakovaně jsme jednali se subjekty v rámci Jockey Clubu i s jednotlivými chovateli a dostihovými stájemi.
Inzerovali jsme na všech dostupných kanálech, přičemž klíčovou roli hrála placená inzerce na portálu Fitmin.cz, který je nejnavštěvovanější platformou pro prodej a propagaci plnokrevníků v České republice. Na této platformě jsme naše koně zařazovali do katalogů hřebců a ročků a pravidelně jsme využívali i placenou reklamu.
Vedle toho probíhala i osobní komunikace v terénu – šéfka hřebčína dlouhodobě a pravidelně objížděla stáje, aktivně se zajímala o podmínky péče o koně, a hledala příležitosti pro uplatnění našich odchovanců. V mnoha případech jsme byli ochotni koně nabídnout za symbolické ceny nebo i zdarma, jen abychom jim zajistili budoucnost na dostihové dráze.
Z naší strany tedy nešlo o pasivitu, ale o cílenou a intenzivní komunikaci, která bohužel narážela na stále nižší poptávku po českých plnokrevnících.
V tiskové zprávě uvádíte, že výstavbou bytů na 5 procentech území areálu jste chtěli podpořit a financovat další fungování hřebčína. Jak to jde dohromady se skutečností, že v době podání žádosti o změnu územního plánu už byl hřebčín nefunkční a už by tím pádem nebylo co dotovat zmiňovanou výstavbou?
Návrh na změnu územního plánu byl podán ještě před ukončením provozu hřebčína a vznikl jako poslední reálný pokus o jeho záchranu. Nešlo o reakci na zhoršený stav areálu, ale o rozvojovou variantu, která měla umožnit stabilní a dlouhodobé financování chovu. Výstavba byla plánována pouze na menší okrajové části pastvin, a to bez nutnosti bourat jakoukoli ze stávajících budov – šlo o kompromis, který respektoval historickou hodnotu místa a zároveň nabízel finanční řešení.
Celý návrh však narážel na dlouhodobě negativní postoj městské politické reprezentace, která již dopředu deklarovala, že změnu územního plánu nepodpoří. Jejich rozhodování trvalo několik let, a právě tato nečinnost znemožnila realizaci plánu, který by mohl hřebčínu přinést ekonomickou stabilitu a připravit podmínky pro návrat koní. Po zamítnutí v září 2023 jsme se rozhodli o změnu územního plánu dále neusilovat.
Byly v minulosti zveřejněny konkrétní propočty, jaký měl být model financování hřebčína z výnosů bytové výstavby?
Šlo o pracovní návrh, jehož cílem bylo najít realistický způsob, jak zachovat chov koní pomocí výnosů z nájemního bydlení. Tento model měl být dále rozpracován v případě, že by město návrh na změnu územního plánu podpořilo.
Jednání o změně územního plánu se však opakovaně protahovala a už od počátku bylo zřejmé, že politická reprezentace města změnu nepodpoří. Z toho důvodu jsme tento model opustili a dál jej nerozpracovávali. O tento projekt již nadále neusilujeme.
Tisková zpráva uvádí, že na obnovu infrastruktury hřebčína by byla potřeba více než jedna miliarda korun. Jak jste k této částce dospěli a můžete rozklíčovat jednotlivé položky?
K této částce jsme dospěli na základě odborného odhadu a zpracované projektové dokumentace, která zahrnuje rekonstrukci historických budov, opravy inženýrských sítí, technického zázemí, stájí, pastvin a další nezbytné infrastruktury. Vzhledem k památkové ochraně se navíc některé náklady dále navyšují. Jde o konzervativní odhad, který odpovídá rozsahu a stavu areálu.
Proč se majitelé poté, co vložili nemalé finanční částky do chodu hřebčína, nesnaží v posledních letech aktivně hledat jiné cesty zachování jeho původního využití – například prodej, pronájem nebo partnerství se státem či investory a preferují pouze jiné (nekoňské) využití?
Naopak – po celou dobu jsme hledali různé cesty, jak chov koní v Napajedlech zachovat. Po ukončení činnosti jsme stále věřili, že se podaří najít dlouhodobě udržitelné řešení. Jednali jsme se státem i dalšími institucemi, opakovaně jsme žádali o podporu a nabízeli spolupráci. Zároveň jsme byli a jsme otevřeni jakémukoliv partnerství.
Součástí našich snah byla i možnost částečné bytové výstavby, která měla vygenerovat stabilní příjem pro dotaci chovu. Tato varianta byla realistická a ekonomicky vyčíslena, bez dopadu na historické budovy a s minimálním záborem pozemků.
Jakou roli státu nebo kraje v řešení celé situace by majitelé preferovali?
Ideální by bylo dlouhodobé partnerství, systémová podpora srovnatelná se státními hřebčíny. Jen ta může vytvořit podmínky pro návrat chovu a smysluplné využití areálu.
