Za svého nezapomenutelného koně považuje úspěšná parkurová jezdkyně Karolína Šťastná letos devítiletého valacha Icarda H s kvalitním původem po hřebci Cardento z matky po Baloubet du Rouet. Jak sama říká, nikdy se ním nenudí a on také ví, jak na svou jezdkyni zapůsobit a opravdu v čemkoliv jí je schopen podržet.

 

„Poprvé jsme se setkali, když stáli na pastevním ustájení tři dvouletí valaši, jedním z nich byl Ibiza D, kterého teď jezdí Míla Příhoda a já chodila vedle do výběhu pro svého tehdejšího koně. Vždycky jsme je s mamkou chodily hladit. Byli dost zvědaví a báli se, ale stejně to vydrželi. Icarda neboli Ríšu jsem začala jezdit před více jak dvěma lety, kdy jsem ho měla především pro účely Sportovního centra mládeže. V tu dobu byl rok pod sedlem a nebyl úplným miláčkem jeho jezdce. Proto se zkusila tato cesta,“ zmiňuje v úvodu rozhovoru Karolína.

 

Společné začátky nebyly pro jezdkyni úplně nejlehčí. „Jednou do mě při ježdění doma najel zepředu kůň, když jsem mu nandávala deku. Týden potom jsem z Icarda ošklivě spadla při tréninku a hned ten víkend jsme jeli na závody. Takže dodnes se nejen bojí koní, ale také nandávaní a sundávání deky nebo bundy. Občas se lekne i mě, když například vyhodí a já trošku povyskočím ze sedla,“ líčí jezdkyně a dodává, že si tyto vzpomínky nese dodnes a jeho velká síla to kolikrát neulehčuje. Cesta spolu s Icardem je pro Karolínu dlouhá, ale moc jí baví sledovat, jak vlastně oba dohromady spolu rostou.

 

Dříve byla Karolína Šťastná ráda za každý dojetý parkur, dnes už se ke svým cílům snaží přidávat nejen bezchybné soutěže, ale také hlavně dobrý pocit. „Dodnes jsem neskutečně ráda za to, jak se nám povedly závody na konci minulé sezóny na Sunshine tour. Uvidíme, zda se nyní nějaké úspěchy ještě dostaví. My teď bereme za velký úspěch Ríšův posun. Také nám udělal radost prvním místem ve zduchovickém S* a dále úspěšně startoval při CSIO a CSI2* taktéž ve Zduchovicích,“ vypráví o svých cílech a úspěších s koněm, který ji již stihl posunout v mnoho ohledech, hlavně mít opravdu velké chápání pro jednotlivé typy koní a jejich potřeby. 

 

 

 

 

Holandský teplokrevník Icardo H je neskutečně hodný, citlivý, mnohdy bláznivý, zároveň ale opravdu silný a snaživý kůň. Takové má charakteristické znaky, které občas dohání jeho jezdkyni k šílenství. On sám to však pozná moc dobře, takže když se něco stane, je to nejmazlivější kůň na světě. Asi proto si spolu tak sedí a spolupráce jim vyhovuje. „Já ho nechávám být jaký je, chápu ho a občas se sebou nechám hodit o zem, on se na oplátku snaží a vrací mi to v parkuru. Také dodám, že vždy, když ho někdo zkoušel, něco vymyslel. Buď kulhal, nebo neskákal úplně skvěle, takže se pak došlo k tomu, že máme být prostě spolu. I přes to, že občas něco při práci trvá déle na pochopení, je to neskutečný dříč a baví ho to. Nejvíce z něj jde cítit spokojenost, když ví, že pro něj máme pochopení, hlavně tedy já. Také vím, že je na sebe pyšný. Tím, jak je velký, neměl a nemá kolikrát lehké se svým tělem zapracovat, a když cítím jak lehce a pyšně dnes dělá stranové chody, kontra cval, ale také po parkuru se hýbe opravdu dobře a sebevědomě, dělá mi to obrovskou radost. Vím, že se z něj stává pan kůň, a ještě hodně toho ukáže,“ přidává Karolína chválu na konto svého valacha. Ten také rád chodí ven do terénu, ale dost věcí se děsí a rád utíká, takže ven se dostávají jen v létě po závodech, a to si musí jezdkyně hodně věřit. 

 

Zeptali jsme se Karolíny Šťastné také na vtipné historky, a naopak slabé chvilky spojené s tímto koněm. Po chvilce váhání si na ty nezajímavější vzpomněla: „Vybavila jsem si třeba to, jak nám nečekaně utekl ve Zduchovicích. Nebo situaci, kdy ho musím v Chuchli z opracoviště vést na lonži, protože by se šel jinak rád proběhnout a je jako časovaná bomba. Nebo také to, jak ho většinou bohužel nemůžu první dny na závodech vodit, protože je jinak jak drak na provázku a všichni se otáčejí s údivem nebo i smíchem stylu „To bych nechtěl“. Taky jsem se statečně minulý rok odhodlala na vyjížďku a vrátila se celá zelená poté, co mě několikrát málem sejmul. Naopak velmi slabá chvilka se stala v září 2020, kdy jsem z něj v Hradištku spadla, on vyskočil z kolbiště a během dopadnu si přivodil zranění na tři měsíce a nevěděli jsme, zda se vůbec vrátí ke sportu. Nicméně ty hezké chvilky jsou rozhodně častější. Za zážitek beru již zmiňovanou Sunshine tour, kde jsme spolu byli tři týdny opravdu v nepřetržitém kontaktu. A vlastně jakéhokoliv času spolu s ním si vážím a užívám. Navíc dnes už jsem na jeho různé denní perly a výmysly zvyklá, takže se tomu směji a vím, kdy a co čekat,“ usmívá se Karolína.

 

Pokud je přijatelné počasí, jde se Icardo za normálních okolností dopoledne projít na pár hodin do výběhu. Odpoledne nebo navečer většinou pracuje se svou jezdkyní, která mu sama poskytuje kompletní péči a samozřejmě vše je doprovázeno velkou dávkou jeho oblíbeného drbání.

 

Foto: poskytla Karolína Šťastná