Rozhodl se podat závodišti Pardubice pomocnou ruku v době, kdy po mnoha letech přišlo o sponzora Velké pardubické. Šéf skupiny Loko Trans Karel Jalový už několik měsíců jedná o spolupráci s Dostihovým spolkem Pardubice. Majitel úspěšné stáje a chovatel by na klíčové překážkové dráze v Česku rád nastartovat nový vývoj. Stanovil si však jasné podmínky, za jakých okolností pardubické dostihy podpoří.
Muž, v jehož barvách běhá mimo jiné vítěz Velké pardubické Ribelino, se netají jistou rozpačitostí z táhnoucích se jednání. V pátek 5. dubna poskytl exkluzivní rozhovor serveru Jezdci.cz.
Pane Jalový, v posledních měsících opakovaně veřejně zaznělo, že Dostihový spolek a město Pardubice jednají o spolupráci s vaší společností. V jaké fázi tato jednání jsou?
K dnešnímu dni se jeví situace tak, že pro letošní rok se na spolupráci nedohodneme. Nadále jednáme o dlouhodobé spolupráci od roku 2020. Takhle to ale nebylo zamýšleno, jednání se táhnou už od prosince...
Co bylo počátečním impulsem?
Původně nás zástupci města oslovili kvůli hokeji. Jedna z mých firem Loko Trans Media s.r.o. má výsadní pozici v oblasti světelných panelů a byli jsme osloveni, jestli bychom nepomohli pardubickému hokeji. Ten se nachází mimo náš zájem, ale deklarovali jsme ochotu pomoci koním a dostihům. Brzy nato došlo k jednání s primátorem města Pardubic Martinem Charvátem, s kterým jsme našli jednoznačnou shodu na tom, co by se mělo s Dostihovým spolkem Pardubice a Velkou pardubickou jako největším českým dostihem udělat. Proběhla asi tři jednání, všechno bylo velmi optimistické a pozitivní.
Vyhýbám se termínu generální sponzor, ale pro letošní rok jsme byli ochotni přislíbit 7,2 milionu korun za marketingová práva, tedy ta k danému datu neobsazená. V praxi by to znamenalo reklamy, obrazovky a aby se závodiště jmenovalo Loko Trans Arena. Televizní práva si obchoduje pan Richard Benýšek nějakým způsobem sám.
Předpokládám, že ve vaší motivaci pro vstup do pardubických dostihů sehrál významnou roli fakt, že jste dlouholetým majitelem významné stáje...
Pro mě jsou Pardubice srdeční záležitost, motivace rozhodně nebyla obchodní. Kdyby se člověk na dostihy díval jako na byznys, nemohl by postavit tréninkové středisko, živit velký počet dostihových i chovných koní a sponzorovat hned několik mítinků a dostihů. Když jsem viděl, kam se v poslední době ubírá vývoj v Pardubicích a při vědomí současné situace českého turfu, která z mého pohledu není příliš veselá, měl jsem potřebu pokusit se s tím něco udělat.
Je třeba si uvědomit, že malé stáje, které mají pár turistických, parkurových a dostihových koní, nemají ambice vyhrát derby. Vědí, že proti velkým stájím se neprosadí. Ale naopak sní o tom, že se třeba dostanou do Velké pardubické, jejich hlavní metou je startovat v Pardubicích. A vidina, že by jednou mohly mít koně do Velké a ukázat se před celou republikou, je pohání dál. Pokud malé a střední stáje tohoto typu přestanou připouštět své chovné klisny a začnou krátit stavy koní, je jasné, kam to povede z hlediska vývoje celého turfu.
Pokud má být tuzemský dostihový provoz stabilizován, musí mít v závodišti Pardubice jednu ze svých jistot. V rámci jednání ohledně Pardubic jsem dostal jak osobní podporu doktora Jiřího Charváta, tak Jockey Clubu ČR. Cítím i podporu ze strany dostihové veřejnosti, opakovaně jsem konzultoval situaci s různými lidmi. Jde o to, aby se zázemí v Pardubicích renovovalo a nastartovalo se to správným směrem. Myslím si, že to není otázka peněz, ale byl by rozumný cíl, kdyby se podařilo závodiště za nějaký rok, dva dostat do “černé nuly”. A posléze s podporou značky Velké pardubické pracovat na dalším rozvoji.
Jako firma se už několik let podílíme na sponzoringu Evropského poháru žokejů, velmi úspěšné rovinové akce. Opakovaně jsme se s jeho pořadateli bavili o tom, že by pro dostihový sport mohlo být zajímavé, kdyby se podařilo Velkou pardubickou a Evropský pohár žokejů nějakým způsobem propojit a najít vzájemnou synergii.
To všechno jsou důvody, proč jsem na všech jednáních od prosince deklaroval, že uvažujeme o pomoci Velké pardubické. Mohli bychom to udělat už tento rok, ale máme zájem hlavně o nastavení dlouhodobé spolupráce. Bez delšího časového horizontu to nemá smysl, je třeba na něčem stavět.
Hovoří se o tom, že máte zájem o zisk významného majetkového podílu v Dostihovém spolku. Jaké kroky jste v tomto ohledu podnikl?
Chceme prostřednictvím firmy Loko Trans Media odkoupit 34 procent Dostihového spolku. Není stanoveno, jakým způsobem. Předložili jsme městské radě několik návrhů memoranda. Jak se dohodnou jednotliví aktéři a zda nám prodá podíl město, pan Benýšek nebo minoritní akcionáři, to je otázka. Proto jsem v této souvislosti mluvil o dlouhodobé spolupráci, neboť bez našeho akciového vstupu nemá dohoda smysl.
Vím z jednání, že managementu Dostihového spolku vyhovovala dosavadní praxe, kdy dostávali určité částky od České pojišťovny a Agrofertu a mohli si s tím hospodařit, jak chtěli. Tady ale narážíme na rozdílné filozofie. Abych si mohl v neděli koupit řízek k obědu, musím si na něj vydělat. Závodiště Pardubice od 90. let čeká na to, že mu na ten řízek dá peníze město. Já jsem ochoten věnovat peníze, které budou vynaloženy správným způsobem, tedy investovány do dostihů a jejich podpory. Mám pocit, že je třeba v Dostihovém spolku zásadně změnit myšlení, pokud se má závodiště a značka Velká pardubická znovu dostat do kondice.
Ovlivnily nějakým způsobem atmosféru jednání události z poslední doby, kdy závodiště čelilo kritice dostihové veřejnosti kvůli projektu kluziště v cílové rovině?
Poslední vývoj událostí napáchal určité mediální škody. Nemůžu říct, že by to někdo z pánů myslel s dostihovým sportem a závodištěm nějak špatně. Jen se na to každý dívá trochu jinak a ten pohled je třeba nějak sjednotit. Myslím si, že s panem primátorem máme společnou vizi, na níž jsme schopni se dohodnout. Ale v Pardubicích je i koalice, zastupitelstvo, rada a také management samotného Dostihového spolku.
Pro nás jako komerční subjekt je někdy těžké mentalitu toho soukolí pochopit. Samozřejmě chápu, že pánové jsou spíše politici než obchodníci, ale v tom případě je třeba, aby závodiště mělo fungující management s jasným zadáním.
Takže pokud to shrneme, jednání o dlouhodobé spolupráci zatím uzavřena nejsou?
Nejsou. Předložili jsme memorandum, z něhož jednoznačně vyplynulo, že se domluvíme do 30. června, zda nám bude odprodáno 34 procent akcií. Na základě toho investujeme finanční prostředky, o nichž se mluvilo, konkrétně 7,2 milionu korun pro letošní sezonu. S tím, že smlouva s námi bude podepsána na pět let. V současné době ale není podepsáno nic, ve vyjednávacím týmu jsme si přitom dali na dohodu o letošní sezoně termín do 31. března.
Chtěli jsme podepsat alespoň smlouvu o titulárním partnerovi závodiště a jen tak mimochodem jsme se minulý týden dozvěděli, že titulní partnerství už bylo prodáno. Mně to připadá - abych to připodobnil ke svému oboru - jako když mi někdo bude chtít prodat dvacet železničních vagonů za 20 milionů, potom přijdu a on mi řekne: Já jich mám jenom patnáct, ale cena je stále 20 milionů… Pokud stále probíhá jednání s námi, nelze přece takovou věc prodat za našimi zády. S podobným přístupem jsem se zatím ještě nesetkal.
V tuto chvíli už tedy nejde o titulární, nýbrž o strategické partnerství?
Ano. O pozici generálního partnera nemáme zájem, tam jsme eventuálně schopni přivést některého z našich partnerů a garantovat stávající peníze. Chceme ale disponovat marketingovými právy, mít podíl v Dostihovém spolku a post v představenstvu i dozorčí radě. Což se vztahuje k tomu, že chceme vědět, jak bude s našimi penězi naloženo.
Loko Trans Velká pardubická letos nebude?
Letos ne. Ani to takto nebylo plánované, cílili jsme na titulární partnerství se závodištěm s tím, že pro Velkou pardubickou bychom eventuálně vstoupili do jednání s některým z našich partnerů. Tedy pokusit se o postavení podobné pyramidy partnerů, jako se to podařilo v případě Evropského poháru žokejů. To je podle mého názoru jediný způsob, jak se dnes dají do dostihů přinést peníze. Doba se změnila, už se nelze spoléhat jen na jednu firmu.
Dobře je to vidět například ve fotbale. Dnes už vám žádný sponzor nedá deset milionů korun jen tak. Každý za to něco chce - skyboxy, letenky, přístupy na zápasy klubu atd. Je potřeba se na to podívat jako na byznys a vytvořit klasické komerční smlouvy o sponzorství.
Jaký je váš osobní vztah k Velké pardubické, kterou vaše stáj v minulosti už vyhrála, ale také v ní přišla o koně?
Mám Pardubice moc rád, beru sem i svoje kamarády a známé, kteří nemají s dostihy nic společného. Je to pro ně přece jen kontaktnější než třeba dostih na 1200 metrů v Chuchli, kde jsou koně hned v cíli. Když je vezmu do Pardubic, víc je to tam vtáhne do dění, navíc je to krásný přírodní areál. Velkou pardubickou zná každý a ta značka má i nějaký mezinárodní zvuk. To je třeba uchopit a snažit se s tím co nejvíc pracovat.
Zásadně nesouhlasím s výroky, které jsem slyšel i v rámci jednání, že Pardubicím berou koně jiné dráhy jako Merano a Wroclaw. Takhle se přece nedá uvažovat. Naopak, pokud dělám dostihy, musím mít ambici být ten nejlepší, kdo naopak vezme koně Meranu a Wroclawi. Musím chtít být ten nejlepší a nemůžu si stěžovat na jiné.
Jako majtel samozřejmě také běhám v Meranu, hlavně kvůli půdě. Pardubice mají nevýhodu, že leží na jakési náhorní plošině, kde je dlouhodobě problém s deštěm. Správce dráhy pan Jiří Janda je jako jeden z mála člověk na svém místě. Dělá to moc dobře a snaží se s těmi povětrnostními podmínkami nějak bojovat.
Za ta léta jsem v Pardubicích přišel možná o čtyři koně. Vždycky to pro mě bylo těžké, ale na druhou stranu těch krásných zážitků bylo mnohem víc. Má to zkrátka svoje kouzlo. I my máme ve stáji koně, kteří jsou vyloženě pardubickými specialisty, třeba Mr Spex nebo Ribelino. Věřím, že se Ribelino vrátí v dobré kondici. Teď ho trénuje Luboš Urbánek a vypadá ve formě, tak věřím, že ještě něco ukáže.
Zmínil jste Evropský pohár žokejů na závodišti Velká Chuchle, který už několik let podporujete. V této oblasti zůstává vše při starém?
Určitě, naopak bych byl rád, kdyby se nám časem podařilo nalézt tu zmiňovanou synergii a propojení s Pardubicemi. V případě Evropského poháru žokejů jsme vedeni jako samostatný sponzor a má to také návaznost na naše obchodní partnery. Je to špičková akce a rádi bychom ji i nadále podporovali a spolupracovali na jejím růstu.
Ještě před několika lety hostily velký rovinový den i Pardubice. Sobota před Velkou pardubickou s pardubickým St. Legerem bývala velmi populární. Vy byste se asi jako majitel velké stáje nezlobil, kdyby se Pardubice k podobnému konceptu vrátily...
Přesně tak, tím směrem také mířím. Pardubická dráha se od té doby trochu změnila, už tam není písek a domnívám se, že jsou tam dnes pro rovinové dostihy lepší podmínky než dříve. Sobota před Velkou pardubickou mívala velkou diváckou odezvu a v rámci toho vrcholného mítinku to vytvářelo určitou gradaci. Dnes chodí v sobotu jen hrstka skalních diváků a nemá to příliš atmosféru, což je strašná škoda. Špičkový rovinový den byl přesně ten správný předkrm před nedělí, protože na závodiště přilákal ještě jinou skupinu stájí i diváků.
Bylo by dobré zkusit promyslet, jak vyladěním mítinku Velké pardubické podpořit mediální dosah a divácký ohlas celého dostihového sportu. Možností se nabízí celá řada. Třeba i posunout Evropský pohár žokejů blíž k Velké. To by marketingově určitě dávalo smysl. Musíme se i kvůli sázkám snažit přitáhnout širší veřejnost.
