Už jen dva a půl týdne zbývá do 102. Českého derby, které se poběží 26. června v Chuchle Areně Praha. Ve stejný den zároveň uplyne 45 let od chvíle, kdy byly ve vrcholu rovinové sezony poprvé použity startovací boxy.

Dnes už zcela běžný způsob startu se do tehdejšího Československa dostal v sedmdesátých letech. Několik sezon probíhal ve zkušebním provozu pouze v dostizích s malými startovními poli, pro něž mělo Státní závodiště k dispozici šestimístné boxy domácí výroby.

Naplno se novinka etablovala až v sezoně 1977 s příchodem nových boxů pro osmnáct koní a elektronické časomíry. Souběžně s nimi vešel v platnost nový dostihový řád, stanovující limit čtyř minut pro zavedení koní. Prvním vítězem derby, který odskočil z boxů, se 26. června 1977 stal šamorínský Bohatier s žokejem Józsefem Vasem. Naopak židlochovická Vekora do konstrukce v předepsaném limitu nevstoupila a přišla o veškeré šance už na startu.

Čtěte také: Velké emoce nejsou můj styl, ale po derby to ze mě spadlo, říká Janáček

Podle dvojnásobného šampiona československých žokejů Ferdinanda Minařík staršího měl příchod startovacích boxů zásadní vliv na vývoj jezdeckého stylu.

"Konečně byla možnost upravit si před dostihem třmeny, což dříve při startech sítí nepřicházelo v úvahu. Tam musely být třmeny vždy o něco delší, aby měl jezdec koně maximálně pod kontrolou, kdyby došlo k nečekaným problémům. Po zavedení boxů došlo k velké změně sedu, žokejové si mohli upravit třmeny tak, jak chtěli a zkoušeli pak různé varianty," řekl Minařík ve středečním Podcastu Martina Cápa na EquiRadiu.

Až do té doby se ve Velké Chuchli používal australský startovací stroj se sítí, který sloužil v letech 1930 až 1976. "To bylo něco jako volejbalová síť na táhlech a z druhé strany bylo obrovské ocelové péro. Na to péro se stáhla síť, asi do výšky prsou plnokrevníka. K síti se šlo krokem a v momentu, kdy startér zařval ,Start!’, vyletěla síť nahoru. Byla to rána jako z děla," vzpomínal dlouholetý žokej, trenér a později expert v dostihových přenosech České televize.

Specifika tohoto typu startu měla velký vliv na průběh celého dostihu a vyžadovala od jezdců jiné dovednosti než současné starty z boxů.

"Dobře odskočit a nepřijít k úrazu bylo svým způsobem umění. Vůbec nejtěžší bylo vystihnout správný okamžik. Pokud jezdec odskakoval v momentu, kdy startér zařval: ,Go!’, tak to už bylo pozdě. Dobrý žokej dokázal odskočit dřív. Musel vnímat řadu koní kolem sebe, odhadnout situaci, kdy to bude pro startéra přijatelné, a v té chvíli vletět dopředu. Tím způsobem se daly ukrást cenné délky, což hrálo velkou roli zejména na sprinterských tratích. Často se ale odstartovalo až na druhý nebo třetí pokus, takže bylo třeba umět i včas zastavit koně při neplatných startech," vysvětlil Minařík.

S příchodem startovacích boxů odpadla část taktizování na startu. Při startech sítí platila v poli jistá hierarchie.

"Dobře odskočit, dostat se v dostihu do vedení a dělat něco s tempem - k tomu mohl jezdec přistoupit až v době, kdy už měl nějakou kariéru a osobnost. V opačném případě na vás pole nemuselo reagovat. U sítě se neodskakovalo společně jako dnes z boxů, většinou se objevili vpředu zkušení žokejové a až za nimi ti další. Dění na špici většinou řídilo zhruba pět lidí," poznamenal Ferdinand Minařík v podcastu na EquiRadiu.

Foto: Bohumil Křižan / Jockey Club ČR