Pojďme si tedy nejdříve povídat o Charmé. Proč je pro vás nezapomenutelná právě ona?

 

Charmé bych rozhodně označil za jednu z mých nejoblíbenějších klisen. Měla na všechno svůj názor, nebylo jednoduché se s ní shodnout, ale když se to podařilo, stálo to za to. Celkově byla komplikovanější, možná právě proto se mi ale tak zapsala do srdce a nikdy na ni nezapomenu.

 

Kdy jste se setkali poprvé?

 

Koupil jsem ji jako šestiletou a celé to byla vlastně jedna velká náhoda. Do té doby byla pouze v chovu na pastvinách u mé kamarádky Evy Jančaříkové. Ta mi zavolala, že mají plné stavy a potřebovala by právě tuto klisnu převézt. Když mi ji přivedli na dvůr, říkal jsem si, že není úplně ošklivá. Nebyl to žádný naleštěný král Krasomil, koneckonců přijela z louky. Začal jsem ji tedy jezdit a postupem času se ukázalo, že má talent. Pracovali jsme spolu od úplného začátku, jelikož v šesti letech byla ještě úplně syrová, a došli jsme až na úroveň S. Nebyla u nás nijak zvlášť dlouho, ale stopu zanechala velikou.

 

Vzpomenete si na vaše první společné závody?

 

Můj první start s touto klisnou byl také nezapomenutelný, to byla veliká sranda. Ten den se prostě rozhodla, že spolupracovat nebude, a přes to nejel vlak. Takže jsme v podstatě proskákali obdélník po zadních, po hlavě, jen aby dostála svého. Následující závody, tuším v Martinicích, pro změnu zase šlapala jako hodinky a s více než sedmdesáti procenty s přehledem vyhrála.

 

Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce? 

 

Nebyl to kůň, na něhož bych vzpomínal kvůli sportovním úspěchům. Bylo to celé spíše v osobní rovině.

 

Měla nějaké své speciální libůstky?

 

Ona byla třeba absolutní specialista ve vykopávání prken v boxe. Když přišla Charmé do stáje, všichni stáli v pozoru, lidi i koně. Já jí díky tomu neřekl jinak než "Můra".

 

Kde je Charmé nyní?

 

Charmé se prodala, zůstala dokonce v Čechách, takže mám možnost ji potkávat. S novou majitelkou jsem v kontaktu. Určitě ji umí taky poškádlit, ale miluje ji a myslím, že jim to spolu hezky funguje. 

 

V čem byl Sandro Unique jiný oproti Charmé?

 

Sandro Unique neměl tolik svého názoru jako Charmé, ale jeho osobnost byla také velmi silná. On by se rozkrájel, aby vám vyhověl. Kolikrát se během tréninku zastavil a otočil hlavu ke mně, jako by mi chtěl říct: "Já ti fakt nerozumím, řekni mi to jinak." Byl neuvěřitelně vnímavý. Poznal, v jakém je jeho jezdec zrovna rozpoložení, co si myslí, jaké v něm právě kolují emoce. Proto nebylo vhodné s ním trénovat, když jsem třeba řešil nějaký osobní či pracovní stres. Už jsem věděl, že nemá význam na něj v tuto chvíli lézt.

 

Vzpomenete si na nějaké sportovní úspěchy s tímto koněm?

 

Tím, jak se snažil strašně moc vyhovět, úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Už jako čtyřletý se stal šampionem KMK, jako pětiletý absolvoval několik startů na mezinárodních závodech převážně v Rakousku. Umístil se jako třetí při kvalifikaci a čtvrtý ve finále rakouského šampionátu mladých koní. Koncem roku byl pak transportován do Švýcarska, kde působí dodnes.

 

Na začátku jste říkal, že vás oba tito koně hodně naučili. Jakou konkrétní zkušenost vám každý z nich předal?

 

Sandro Unique byl pro mě velkým učitelem a pomohl mi zapracovat na mé slabé stránce, kterou je netrpělivost. Skrz vlastní ambicióznost bych rád někdy dosáhl dokonalého výsledku teď a hned. On mi ukázal, že ano, že to je v pořádku, aby trénink směřoval k co nejlepším výsledkům, ale že celý proces vyžaduje čas. Jakmile jsem na něj zatlačil moc, nezačal zlobit, on bojoval daleko sofistikovanějším způsobem. Najednou celý zkřehnul a zjihnul, okamžitě jsem to na něm poznal, což mě odrovnalo úplně jiným způspobem než u paličaté Charmé. Rozhodně mu vděčím za to, kam jsme se vypracovali s valachem Let's Dance. Nebýt Sandra, pravděpodobně bych ho nedokázal jezdit tak, jak ho aktuálně jezdím. Sandro Unique mě naučil netlačit na pilu a Charmé mi velmi důrazně vysvětlila, jak se jedná s dámou.

 

Foto archiv Jana Zamce