Nejúspěšnější irský překážkový žokej všech dob Ruby Walsh ve středu ukončil kariéru. Své rozhodnutí oznámil těsně poté, co s Kemboyem vybojoval vítězství v Punchestown Gold Cupu. "Je po všem, končím. Nic netrvá věčně, na koni už mě neuvidíte," řekl dvanáctinásobný šampion šokovaným novinářům.
Walsh, který v květnu oslaví čtyřicáté narozeniny, si pro své rozloučení nemohl vybrat vhodnější okamžik. Horký favorit Kemboy po úchvatném souboji porazil tréninkového kolegu a vítěze Cheltenham Gold Cupu Al Boum Photo, žokejův šéf Willie Mullins slavil doběh 1-2-4, a to všechno ve vrcholu mítinku ve Walshově domovském Punchestownu.
Mullins byl v první chvíli překvapen stejně jako všichni ostatní. "Neměl jsem o tom tušení. Ruby prostě slezl z Kemboye a zeptal se mě, jestli můžu sehnat někoho jiného na přespříští dostih. Myslel jsem, že je zraněný, pak mi to došlo a podal jsem mu ruku. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Je to konec jedné éry," prohlásil Mullins, který zřejmě udělá svou novou jedničku z Paula Townenda.
Rozhodnutí uzavřít 24 let dlouhou kariéru ve Walshovi zrálo delší dobu. V posledních sezonách opakovaně bojoval s nepříjemnými zraněními a už před Velkou národní se spekulovalo, že by mohl v případě vítězství oznámit odchod.
"Věděl jsem, že pokud dnes Kemboy vyhraje, už se do sedla nevrátím. Kdyby Rathvinden před měsícem vyhrál Velkou národní, skončil bych zřejmě už v Aintree, ale byl třetí. Čekal jsem na správný okamžik, po velkém vítězství," přiznal Walsh.
"Jestli to nemohlo počkat do zítra? Asi mohlo, ale já nejsem pokerový hráč. A když už se jednou vnitřně rozhodnete, není to pak těžké vyslovit. Udělal jsem to rozhodnutí už před časem. Poté, co jsem si loni v Cheltenhamu zlomil nohu, jsem si uvědomil, že další takovou situaci už nezvládnu," přiznal Walsh.
Naplno až do poslední překážky
Už ve středu večer Walshovi vyjádřila úctu řada dostihových osobností. "Ruby je nepochybně nejlepším rajťákem, jakého jsem kdy viděl," řekl trenér Gordon Elliott.
"Prožili jsme spolu nádherné časy. Ruby je brilantní žokej a skvělý kamarád. Mám radost, že odchází celý a ve zdraví, protože ho potkalo pár těžkých pádů a vždy jsem obdivoval, jak se dokázal vrátit," dodal Walshův bývalý šéf Paul Nicholls.
V Česku byl velkým Walshovým obdivovatelem Josef Bartoš. "Jsem tou zprávou trochu zaskočen. Ruby měl jako překážkový jezdec vždycky něco navíc. Jeho obrovské srdce bylo vždy vidět zejména ve finiších. Nikdy nebyl stylista, ale dokázal koně rozhýbat jako nikdo jiný. Navíc měl v dostihu neskutečný přehled," řekl Bartoš serveru Jezdci.cz.
"Z poslední doby na mě udělal dojem třeba jeho výkon v Irish Gold Cupu v Leopardstownu, kde s Bellshillem vyhrál o krátkou hlavu. To byl přesně Rubyho styl, do posledního skoku šel naplno a urval to svou bojovností. Však také kvůli tomu x krát spadl na posledním skoku, což mu bylo často vytýkáno. Ale to byl prostě Ruby," dodává úřadující italský šampion.
Kauto Star, Denman a další šampioni
Celým jménem Rupert Edward Walsh má v Irsku a Velké Británii na kontě 2756 vítězství, což z něj činí irského rekordmana. V ostrovních tabulkách je na třetím místě za Sirem Anthonym McCoyem (4348) a Richardem Johnsonem (3623).
"Byl to nejlepší žokej, proti němuž jsem kdy jezdil," řekl o něm ve středu McCoy, který svého bývalého kolegu a rivala přirovnal k fotbalistovi Lionelu Messimu. "Byl to Messi na koni. Můžete děti naučit hrát fotbal, ale nevychováte z nich Messiho. Stejně tak můžete někoho naučit jezdit na koni, ale neuděláte z něj Rubyho Walshe. Jeho odchod je velkou ztrátou pro dostihy a pro lidi, kteří chodili na závodiště kvůli superhvězdám, protože on byl tou největších z nich," dodal.
Na rozdíl od McCoye si Walsh připsal i četné úspěchy v jiných zemích. Dokázal zvítězit ve Francii, Austrálii, USA i Japonsku, kde slavil své vůbec nejlukrativnější vítězství v Nakayama Grand Jump na valachovi Blackstairmountain.
Dvanáctkrát byl irským šampionem, jedenáctkrát vládl tabulkám National Hunt Festivalu v Cheltenhamu, kde získal rekordních 59 vítězství.
Hvězdu z něj ale vedle kvantity dělala hlavně kvalita jeho úspěchů. Jezdil Kauto Stara, Denmana, Master Minded, Big Buck’se, Quevegu, Faugheen, Annie Power a celou řadu dalších překážkových legend.
"Každý žokej je jen tak dobrý jako koně, které jezdí. A já jsem měl to štěstí, že jsem seděl na těch nejlepších. Pokud si vzpomenete na jakékoli dobré koně z posledních dvaceti let, drtivou většinu z nich jsem jezdil. S výjimkou Sprinter Sacre a Altiora si nevybavím moc šampionů, na kterých jsem se nesvezl," řekl Walsh.
Začalo to pohádkou v Aintree
Narodil se v roce 1979 jako druhé dítě trenéra a bývalého amatérského jezdce Teda Walshe. Poprvé na sebe upozornil v polovině devadesátých let jako dvojnásobný šampion amatérů v Irsku.
"Byl to talent od přírody. Uvědomoval jsem si to od prvního dne, kdy jsem ho jako šestnáctiletého posadil v Leopardstownu na těžko jezditelnou klisnu v bumperu. Spolu s mou ženou Jackie jsme si už tenkrát říkali, že tohle je muž budoucnosti. Byť jsme nečekali, že přestoupí mezi profesionály," vzpomínal Willie Mullins.
"Oba jsme sdíleli stejnou mentalitu a pohled na koně. Rozuměli jsme si ve způsobu, jak jezdit koně, byli jsme dokonale sladění. Občas jsme měli rozdílné názory, ale nemyslím, že bychom se někdy opravdu pohádali," dodal.
Do povědomí širší veřejnosti se Ruby Walsh poprvé zapsal v roce 2000, kdy vyhrál Velkou národní v sedle Papillona z tréninku svého otce Teda. "Na ten moment nikdy nezapomenu, větší zážitek jsem nikdy neměl. Byla to pohádka," řekl samotný Walsh.
V Aintree zopakoval úspěch ještě o pět let později s Hedgehunterem a postupně zkompletoval triumfy také v irské, skotské a velšské Velké národní.
Cheltenham Gold Cup získal dvakrát v sedle nezapomenutelného Kauto Stara, s nímž posbíral i rekordních pět vítězství v King George VI Chase. Šestnáctkrát za sebou dovedl k vítězství krále proutěnkářů Big Buck’s a stejný počet dostihů se statusem Gd1 ovládl s irským fenoménem Hurricane Fly.
Dva černé dny v Pardubicích
Dvakrát zavítal Ruby Walsh i do Pardubic. Obě jeho účasti z konce devadesátých let spadají do začátků jeho kariéry a pokaždé ho provázela velká smůla.
V roce 1998 přijel s třetím z Velké národní Superior Finishem, ale ve Velké pardubické se dostal jen k šesté překážce. Před Popkovickým skokem se Superior Finish lekl a prudce vybočil, což vedlo k dominovému efektu a hromadné kolizi.
O rok později se Walsh do Česka vrátil, ale do vrcholu sezony nemohl nastoupit, neboť si v rámcovém programu zlomil nohu po kolizi s bariérou.
"V té době jsme měli bariéry z plastových trubek, které na rozdíl od těch současných neměly tak pevné spoje. Jak byl Ruby zvyklý z ostrovů jezdit v oblouku s nohou přitlačenou na bariéru, zřejmě došlo k jejímu vysazení a on nohou narazil do kusu čnějící trubky," vzpomíná tehdejší šéf pardubického Dostihového spolku Miroslav Petráň.
Přesný sled událostí nebylo možné prokázat ani podle televizních záznamů. Incident Rubyho Walshe každopádně výrazně přispěl ke snahám dostat do českých dostihů moderní plastové bariéry.
"Z hlediska pravidel to byla naše chyba a mělo to tenkrát poměrně emotivní podtext, protože Rubyho do Pardubic provázela část rodiny. Zdálo se, že o našem závodišti už nikdy nebude chtít ani slyšet. Několikrát jsem s ním později mluvil v Anglii a Irsku, a hned při první příležitosti jsem se mu omluvil. On byl velmi přátelský a jen mávnul rukou: Vždyť jezdíme dostihy, to se prostě občas stane," tlumočí Petráň.
Návrat do Pardubic brzy přestal být pro irského šampiona tématem i z jiných důvodů. Jak šla strmě nahoru jeho ostrovní kariéra, říjnový mítink ve střední Evropě prostě nezapadal do jeho itineráře, třebaže v Cheltenhamu odjezdil i celou řadu dostihů cross-country.
S českými žokeji se tak potkal už jen příležitostně na zahraničních drahách. Proti Janu Faltejskovi opakovaně jezdil v Anglii, s Josefem Bartošem se potkal v Cheltenhamu před třemi lety v Meranu.
"Cením si toho, že jsem s ním mohl nastoupit v jednom dostihu. Zažil jsem ho ve vážnici na Gran Premio Merano a bylo to moc příjemné. Seděl tam s námi pan žokej, skutečná osobnost," řekl Bartoš.
Další štace: média
Walsh ani na okamžik nezvažoval trenérskou kariéru. "Možná jsem byl překážkovým jezdcem, kteří bývají odvážní, ale nejsem hloupý. Jen blázen by začal od nuly a doufal, že může v téhle branži soupeřit s Williem Mullinsem, Gordonem Elliottem nebo Josephem O’Brienem," pousmál se po svém posledním vítězství.
Svou budoucnost vidí spíše v médiích. Už nyní pomáhá stanici Racing TV a společnosti Paddy Power.
"Dosud jsem to dělal bokem, od teď to bude můj život. Těším se, že tuto práci poznám lépe, musím se to naučit a začít úplně dole. Nemám novinářské vzdělání, ale baví mě to, chci to zkusit," nastínil své další plány.
Foto copyright: John James Clark
