"Z celkového počtu jedenadvaceti koní - jedenácti mých, dvou ségry Terky a osmi cizích koní v tréninku - máme deset koní na Hradištku a zbytek ve čtyřech dalších stájích u jiných jezdců. Na Hradištku mám momentálně dva vlastní, ségra jednoho a zbytek jsou koně v tréninku a na prodej. Hlavní jezdeckou část dělám já, ségra je zaměstnaná jako pedagog. Ve volnějších dnech mi s mými svěřenci pomáhá, o víkendech dojíždí ještě kamarádky. Pro mě jsou koně momentálně hlavní činnost," prozradila hned v úvodu rozhovoru parkurová jezdkyně Dominika Hrubešová. "Prodáváme koně různých kategorií a disciplín. Od některých větších prodejců nás odlišuje i fakt, že koně na prodej i připravíme, staráme se o ně jako o vlastní."
Proč jste se v roce 2015 rozhodla pro Hradištko?
Na Hradištko jsem šla především kvůli kvalitním povrchům a množství závodů, které se zde konají, což je velmi užitečné pro mladé koně, když ještě nemají tolik zkušeností. Mohou se tu při této příležitosti v rámci tréninku okoukat a není to pro ně pak takové překvapení. Má to samozřejmě i své nevýhody. Stáj je velká, koná se zde spousta akcí, je tu zkrátka opravdu rušno.
Snažíte se tedy nějak přizpůsobit režim, abyste se vyhnula největšímu provoznímu frmolu?
Ano, u koní jsem z tohoto důvodu většinou od rána, abych měla hotovo kolem čtvrté, kdy tu začíná jezdecká škola a bývá tu už hodně rušno. Hlavní ježdění směřuji spíš na dopoledne. Snažím se zároveň nevěnovat celé dny jenom koním, ráda bych měla i svůj osobní život mimo stáj.Do budoucna by se mi líbilo mít kolem sebe tým lidí, menežovat si prodeje a k tomu se věnovat jednomu, dvěma koním pro radost. Je to fyzicky náročná práce, tímto způsobem bych to nechtěla dělat celý život.
Jaká pro vás byla sezona 2020? Omezovala vás hodně pandemická opatření?
Mě to v zásadě tolik neomezilo. Do května, než začaly závody, jsem měla všechny koně fit, ale jakmile se rozeběhly první parkury, začala se trousit různá bizarní zranění, díky čemuž sezona neprobíhala zrovna podle mých představ. Myslela jsem si, že budu mít dva koně do ST, jednoho do T, nakonec jsem šla nejvyšší parkur 130 a jinak jsem chodila nejvíc ZL, L. Po osmi letech jsem se prvně neúčastnila ani mistrovství České republiky.
Podepsala se z vašeho pohledu pandemie na prodeji koní?
Řekla bych, že moc ne. V loňském roce jsme prodali nejvíc koní za uplynulé roky a letos jsme zatím na mnohem větších číslech než loni v březnu. Myslím si, že by rok 2021 mohl být ještě úspěšnější. Neomezilo nás to, naopak si myslím, že lidi začali více kupovat koně, protože si uvědomili, že je lepší mít dítě venku u koní, než doma u počítače.
Máte na rok 2021 nějaké konkrétní sportovní plány?
S mým desetiletým KWPN valachem bych se ráda účastnila parkurů na úrovni ST, doufám, že ke konci roku by mohl jít i nějaké dvouhvězdové. Dále mam dvě klisny na úrovni L-S, pokud se neprodají, i ony by se mohly posunout na středně těžkou úroveň. U kamarádek pak mám několik mladých koní na obsedání a ve výcviku, tak uvidíme, třeba jsou někteří z nich také budoucí šampioni.
Pouštíte se také do nějakého chovu?
Loni jsem koupila devítiletou klisnu po Cassilius (Cassini I x Landgraf I) z matky po Veneur de Luc a letos ještě jednu po Heartbreak (Heartbreaker x Darco) z matky po Quick Lauro Z. Obě mám u Janči Táboříkové, kde mám další tři koně. Obě klisny se budou připouštět a doufám, že zabřeznou. Takže jsem to opravdu rozjela po všech čertech.
Foto se svolením Dominiky Hrubešové
