Napajedelský roček atraktivního původu přichází do ringu a v hledišti na dvoře hřebčína to zašumí. V prvních řadách si kapitáni československého dostihového provozu, mezitím již notně posílení moravskou slivovicí, připravují dražební pálky. Nejvíce peněz mají Šamorín a Xaverov, ale připravení jsou mnozí další.

 

Roček nervózně tančí po předvadišti a prostor ohraničený historickými stájemi a dřevěnou rotundou vyplňuje příjemný sonorní hlas. Patří elegantnímu muži s buřinkou a kladívkem, který stojí v altánku a ostřížím zrakem sleduje auditorium. Quido Neuberg, licitátor a hlavní tvář slavné éry napajedelských dražeb 70. a 80. let.

 

"Šamorínští prvně dražili u 368 tisíc, ale potom u 380 tisíc se jim to zdálo pomalé. Doktor Šárišský vstal a ukázal čtyři prsty, což Quido Neuberg pochopil jako 400 tisíc. Jeho gesto morálně zničilo většinu soupeřů," napsal v roce 1986 Dostihový zpravodaj o jednom z mnoha okamžiků, které se v této souvislosti zapsaly do paměti.

 

Dražby ročků sice byly v státem řízeném dostihovém provozu v podstatě jednoduchou účetní operací, v níž na obou stranách stály státní podniky, jejich vnější průběh a úzus navazující na staré napajedelské dražby však měl své zvláštní kouzlo a atmosféru. Velmi výrazně se na tom podílel právě Neuberg, který roli dražitele převzal po Janu Vaňourkovi.

 

Na rozdíl od svých současných i bývalých kolegů na Západě musel domácí auditorium často přemlouvat. Četné pomlky a pauzy v licitaci dokázal vyplnit zevrubnými informacemi o původech dražených ročků a různými zákulisními zajímavostmi. Byl to zvláštní koncert pro jeden hlas, v němž vedle charismatu hrály klíčovou roli odborné znalosti.

 

 

Quido Neuberg byl mužem mnoha talentů a účinkování na napajedelských dražbách představovalo jen úzkou výseč jeho činnosti u koní. Na různých zejména menších závodištích se pravidelně uplatňoval i jako hlasatel a propagátor dostihového sportu a anglického plnokrevníka.

 

Začínal ve druhé polovině 50. let jako amatérský jezdec, první start absolvoval v roce 1958. Jeho jezdecká kariéra se odvíjela na tehdejších moravských drahách a záhy se zaměřila na překážkové dostihy, kde prokazoval schopnosti všestranného jezdce.

 

V roce 1970 získal poprvé trenérskou licenci a hned v premiérové sezoně se radoval z vítězství. Na mítinku v Pravčicích 5. července 1970 triumfoval nejprve čtyřletý Ircel s amatérem Pučálkou ve steeplechasse na 3800 metrů a posléze také starší ryzák Čík pod amatérem Březíkem v proutěných překážkách na 2400 metrů. Oba koně běhali v barvách Neubergova prvního trenérského působiště Zory Olomouc. Později chystal i několik starších napajedelských koní pro regionální dostihový provoz.

 

Do nejužší trenérské elity zamířil v roce 2004, kdy jako zralý šedesátník dočasně převzal stáj svého tehdy distancovaného syna Filipa v Pavlině dvoře u Mimoně. S koňmi šampionské centrály slavil 18 vítězství včetně Ceny zimní královny se Sarou a Lázeňské míle s All Meine Träume.

 

Naposled přebíral čestnou cenu 17. října 2004, jako trenér se rozloučil o devět let později prostřednictvím valacha Stocksfielda. Na českých závodištích se však objevoval nadále v roli dlouholetého člena komise pro licentaci plemenných hřebců a především zapáleného diváka, který nevynechal ani menší provinční mítinky.

 

Jako znalec historie tuzemského chovu anglického plnokrevníka vždy kladl důraz na původy koní a těžce nesl, pokud byly ve zpravodajství nebo veřejných debatách o dostihovém provozu opomíjeny. Sám je coby licitátor i hlasatel nikdy neopomněl zdůraznit a okomentovat.

 

Quido Neuberg zemřel v pátek 24. ledna ve věku 83 let.

 

 

Foto: Václav Volf