Nezapomenutelným koněm je pro Kateřinu Muchovou jednoznačně její všestranně sportovně založená třináctiletá klisna Frena, plemene moravský teplokrevník z linie Furioso. Právě s ní se začala odehrávat celá jezdecká i sportovní kariéra její jezdkyně a majitelky Kateřiny Muchové, jež s ní reprezentuje Ranč Ladná v disciplínách sedlových i vozatajských.
Jaké bylo vaše první setkání a kde k němu došlo?
Paradoxně jsem ji poprvé viděla, když jsem šla s kamarádkou vybírat koně a ona se rozhodovala pro koupi mezi touhle klisnou a jejím o rok mladším polovičním bratrem. Já jsem jí doporučila klisnu, ale ona si naštěstí vybrala valacha. To jsem ještě netušila, že se naše cesty poté zkříží.
Jak probíhaly vaše společné jezdecké začátky?
Naše začátky byli velmi krušné. Frena je ten typ koně, který se už v mládí rozhodl, že člověk rozhodně není kamarád. Začínala jsem s pamlskem a výhra byla, když si pro něho přišla sama. Po několika měsících přesvědčování se mi ji podařilo i obsednout.
Čím si vás klisna získala a v čem jste si od začátku nejvíce rozuměli?
Frena je vlastně já v koňském provedení. Ukázala mi, že bez trpělivosti, pečlivosti, a především důslednosti se nikdy nikam neposunu a práce s ní vlastně nejvíce změnila mě samotnou.
Je něco, v čem vás konkrétně jako jezdce posunul dál a co vše vám předala?
Umí mě neskutečně podržet v krizových situacích, ale také mi nikdy nic nedala zadarmo. Naučila mě, že je nutné být stále ve střehu. I za ta léta, co jsme spolu, mě umí stále něčím překvapit.
Jaké má základní charakteristické znaky, povahu a celkově chování?
Frena je speciální kůň, na veškeré ošetřování je to velmi komplikované zvíře. Já jsem si k ní cestu našla, ale většina dospělých lidí má problém jí jen nasadit ohlávku, nicméně dítě ji odvede na provázku kamkoliv. Je to koník se smyslem pro humor, postraší a čeká, jestli se daný člověk bojí nebo ne.
Má vaše životní klisna nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?
Když zvednu telefon a volám své veterinářce první otázka je, jestli se problém týká Freny a že k ní teda rozhodně nejede. Pokaždé jí musím přesvědčovat, že je rozhodně hodnější než minule. A co se týče kování, mám zatím jen jednoho kováře, který je ochotný ji okovat, je to vždycky proces a jsem ráda, když to máme za sebou a jsme všichni zdraví. Tímto bych chtěla poděkovat panu Domesovi a paní doktorce Kopajové za trpělivost a oddanost mé milované kobylce. Pod sedlem je to ale milionové zvíře, které sveze i dítě a s amatérem na zádech přeskáče celý parkur bez jediného zaváhání.
Vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?
Veselá historka, no dneska už se směji, ale tehdy mi moc do smíchu nebylo. Přijela jsem na chatu za svými rodiči, s Frenou jsme se byly projít, celá rodina se povozila, pak jsem ji za odměnu nechala před chatou popásat. Klisna naprosto spokojeně hodinu chodila po pozemku a pásla se, přičemž my s romantickým výhledem na pasoucího koně jsme na terase obědvali. Najednou Frena zvedla hlavu, nacválala, přeskočila plot, já jsem za ní vyběhla bez bot v přesvědčení, že přece naprosto spolehlivě zapískám a ona se vrátí a ejhle, kobyla zvedla ocas a mizela v lese. Takhle jsem za ní asi pět kilometrů běžela bez bot, kdy jsem potkávala lidi, kteří mě směřovali, kam utíkala. Do toho jsem volala rodině, aby rychle sedli do auta a jeli jí naproti. Na závěr mi volá mamka, že Frena se v klidu krokem vrací k chatě, já vzteky a strachy bez sebe pobíhající bez bot v lese jsem se vrátila a uzemnil mě strejda slovy: „Proč za ní běháš, vždyť ona se chtěla jen proběhnout a zase přišla zpátky!“
Vzpomenete si na první společný úspěch a kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce?
Poprvé jsme spolu vyhráli v Královicích na Zimním skokovém poháru v soutěži stupně ZL, moc si cením i úspěchu ve všestrannosti a třešničkou na dortu bylo loňské vítězství při Zimním poháru v soutěži jednospřeží. Letos nám po vítězství v prvním kole Zimního poháru v Hradištku sezóna začala nad naše očekávání také velmi dobře.
Jak vypadá Freny každodenní program?
Klisna chodí denně pod sedlem, kdy velkou část tréninku trávíme venku v terénu. Máme také obrovskou výhodu, že můžeme skákat při zimní přípravě v hale pod vedením Milana Severy.
Jaké jsou vaše další společné plány pro tuto sezonu, a i dále do budoucna?
Po úspěšné zimní halové sezoně dále navážeme na letní sezónu, kdy máme v plánu se určitě zúčastnit některých kol Českého skokového poháru. Ve všestrannosti letos zatím žádný start v plánu nemáme, ale uvidíme, jaká bude forma a možnosti.
Foto: Gabriela Pilařová, Stanislav Pitela / poskytla Kateřina Muchová
