Renesanční dům U Tří pštrosů, ležící blízko malostranského konce Karlova mostu, patří k nejznámějším domům staré Prahy. Mimo jiné se o něm říká, že zde na začátku 18. století arménský obchodník Georgius Deodatus Damascenus otevřel první pražskou kavárnu.
Jen málokdo ale ví, že stavba s charakteristickým domovním znamením má své místo také v historii pražských dostihů. Unikátní svědectví o tom zanechal právník a syn známého vojenského kapelníka Otto Bošek (1898-1983), jehož vzpomínku v sedmdesátých letech otiskl časopis Beseda naší vesnice.
Bošek v ní mimo jiné popisuje členy první generace pražských dostihových příznivců ještě z dob Rakouska-Uherska, kteří se v domě U Tří pštrosů každý den scházeli.
"Ve výčepu přízemní restaurace, který sloužil zároveň jako vchod do domu, sedávali vedle ševců a fiakristů i funebráci obou malostranských pohřebních ústavů spolu s komorníky, domovníky a štolby malostranských šlechticů a sluhy z různých úřadů a institucí, kterých bylo kolem habaděj. Nejpočetnější a nejživější byla společnost zájemců o koně a dostihy, sedící ve výklenku lokálu," vzpomínal Bošek.
Většina těchto turfmanů prošla armádou či přímo jezdectvem. "Byli mezi nimi fiakrista Burián, podkovář a výrobce kočárů Cetlovský, občas přišel člen činohry Národního divadla Sedláček, spisovatel Jaroslav Hašek a populární malostranský hrabě Wratislaw. Tito nadšenci se přirozeně vídali také v Chuchli."
Mezi vlivné dostihové příznivce v Praze před první světovou válkou patřil trubač 11. pěšího pluku Benda. "Plukovní trubač nebyl jen tak leckdo, patřil k předním délesloužícím poddůstojníkům, často býval důvěrníkem velitele pluku a zejména míval hlavní slovo při koupi a prodeji vojenských koní. Byl vskutku všemocný pán nad koňmi pěšího regimentu i nad mužstvem, které je ošetřovalo."
V Boškově vzpomínce se krátce mihne i tehdejší populární pražská figurka Vojta Kotyš, fiakrista z Vyšehradu. V prvních letech 20. století si přivydělával i jako učitel jízdy na koni v tehdejší Nostitzově jízdárně.
"Vždy pečlivě přistrojen do jezdeckého s bílou širokou kravatou se zlatou jehlicí s diamanty a jezdeckým bičíkem, nosil boty s ostruhami. Často a rád vzpomínal na vojenskou službu u ,Pejačevič dragounů’ v Bosně," doplňuje Bošek.
Řada obyvatel Malé Strany se poprvé setkala s dostihy v éře mítinků na Císařské louce, které se konaly od poloviny 60. let 19. století až do roku 1894. Pak oficiální dostihy sice ustoupily budování vorového přístavu, ale ještě pár let se na louce běžely dostihy městské švadrony a různých důstojníků, kteří jezdili rovněž na tehdejším vojenském cvičišti na Invalidovně. V roce 1906 pak bylo otevřeno dodnes fungující závodiště ve Velké Chuchli.
Hlavní důvod, proč jedním z oblíbených míst tehdejších dostihových příznivců byl hostinec U Tří pštrosů, spočíval v osobě restauratéra Plavce. "Zamlada také sloužil u dragounů, jezdil dostihy a řadu let si vydržoval bujného koně, s kterým se projížděl ve Stromovce v lehkém dvoukolovém vozíku," uzavírá svou vzpomínku Bošek.
