Začalo to jako obrazová hádanka pro dostihové příznivce v době karantény. Někdejší ředitel pražského závodiště Petr Drahoš, který mnoho let působil i v Dostihovém spolku Pardubice, sdílel před dvěma týdny
v naší facebookové skupině Máme rádi dostihy Jezdci.cz snímek Zdeňka Matysíka s neidentifikovaným hnědákem.
Ze strany čtenářů padlo několik tipů, o koho by se mohlo jednat. Pravdu měl žokej a trenér Pavel Kašný, který v pózujícím valachovi poznal druhého z Velké pardubické 1993 Farada (Anno - Fatra po Sapo cs). Totiž nikoli druhého… Právě průběh a výsledek našeho nejslavnějšího dostihu hraje v příběhu této fotografie hlavní roli.
Autorkou záběru je Markéta Pínová z Jockey Clubu ČR, která stiskla spoušť 30. října 1993. "Vím to přesně, datum jsem si tehdy poznamenala. Zapátrala jsem doma v archivu a našla jsem i další fotky pořízené při té příležitosti," vzpomíná paní Pínová.
Tři týdny před vznikem snímku se odehrál jeden z nejdramatičtějších ročníků Velké pardubické. Po hromadném pádu na Taxisu absolvovala velkou část dostihu jen trojice koní - Rigoletto, Farad a Miki. Poslední zmíněný ryzák však ztratil svého jezdce Jana Havlíčka před Velkým anglickým skokem, a tak šel do finiše jen tandem soupeřů.
"Faradovi jsem věřil, dokázal předtím v Pardubicích vyhrát a byl to stoprocentní skokan. Ten rok ale byla tvrdá půda. Farad miloval bláto a nedokázal se s tím tvrdem moc poprat. V pomalém dostihu jsme šli zezadu a věděl jsem, že ho tam musím udržet co nejdéle," vyprávěl Zdeněk Matysík loni na podzim v Podcastu EquiTV.
Jak se blížilo rozuzlení, Matysík cítil svou šanci: "Až do posledního oblouku jsem byl přesvědčený, že s Rigolettem můžu bojovat. Jenže v oblouku se Farad zranil. Ještě přeběhl přes cestu, už tam jsem ho chtěl zastavit, ale když je kůň tak rozpumpovaný, tak to nejde tak snadno. Skočil jsem ještě proutěnou překážku a měl jsem jasno, že ho zastavím…"
Do cíle doběhl pouze vítězný Rigoletto s Liborem Štenclem, Farad byl zadržen v cílové rovině. Matysíkovo gesto, kterým se vzdal jistého druhého místa kvůli zdraví svého koně, mělo v atmosféře zpochybňování dostihu a protestů ochránců zvířat velkou sílu.
"Farad se opravdu zranil, to nebylo vyčerpání. Ten kůň byl stoprocentně připravený a prostě se zranil, nemohl jsem udělat nic jiného. Ty chvíle po skončení Velké si dnes už nevybavím, ale vím, že jsme Farada ošetřovali, ledoval se, pak jsme ho naložili a odjeli domů. Člověk tyhle věci asi vytěsní," řekl po letech Matysík, který dostal Cenu fair play od Českého olympijského výboru i ocenění za sportovní čin od MOV v Paříži.
Na výsledku Velké pardubické to nic nezměnilo, v ročence je dodnes uvedeno, že Farad byl zadržen. Dostihový spolek Pardubice však valachovu majiteli AGP Dvorce - Equisport Třebíč vyplatil dotaci 230 000 korun za druhé místo a dodatečně předal týmu čestné ceny. Snímky Markéty Pínové vznikly právě v rámci této improvizované ceremonie ve Dvorcích, kam byla v zastoupení pardubického pořadatele vyslána spolu s MVDr. Janem Liskem.
Motešický odchovanec Farad se po svém životním dostihu na dráze už neukázal, zdravotní problémy mu to neumožnily. Tehdy sedmiletý valach se po rozpuštění tréninkového střediska přesunul do Světlé Hory, odkud se později vrátil a prožil mnoho spokojených let ve Dvorcích jako rekreační kůň. "Byl to jeden z nejlepších překážkářů, které jsem kdy jezdil," hodnotí po letech Zdeněk Matysík.
Velká pardubická turbulence z první poloviny 90. let přežila, na Matysíka čekaly úspěchy s jeho životním koněm Peruánem a Dvorce se měly v budoucnu stát jedním z nejúspěšnějších středisek v českém turfu. Ale to už jsou jiné příběhy...
Foto: Markéta Pínová
