reklama 11D

reklama

Adéla Císařová: Inspirovala jsem se knihou Skokové ježdění od Paalmana

 27.10.2020 06:30 | AUTOR: Vojtěch Kroupa

ikonka

Při mistrovství České republiky ve všestrannosti letos obsadila Adéla Císařová v sedle Chestertona sedmou příčku a s klisnou Amanou absolvovala mistroství světa mladých koní. Původně se však věnovala více parkurům a vyzkoušela i westernové ježdění.

reklama 12D

Všestrannost, parkur, drezuru, ale i rodeo si za svou aktivní jezdeckou kariéru vyzkoušela Adéla Císařová. Dnes patří mezi nejlepší jezdce ve všestrannosti v České republice, v letošním žebříčku je na šestém místě. 
 
 
Pamatujete si ještě, kdy a kde jste se poprvé posadila na koně? 
 
Úplně první jízdu si nevybavím, ale začínala jsem jezdit na Zmrzlíku na lonži, takže klasicky asi jako většina lidí, kteří začínají. Pamatuji si na svůj první cval, kdy jsem myslela, že to nepřežiji, a že z toho koně spadnu. Bylo to pro mě něco úplně strašného. 
 
 
Kdo vás ke koním přivedl?
 
Na začátku jsem spíše sama četla různé články a knížky a vzdělávala se o jezdeckém sportu, protože nepocházím z rodiny od koní. Dcera příbuzné mého táty právě jezdila na Zmrzlíku, takže asi přes ní jsem se potom ke koním dostala. 
 

PSALI JSME: Sůrová: Vše začalo voltiží. Kdo ví, v důchodu mě čeká třeba spřežení

 
Věnujete se všestrannosti od vašich jezdeckých začátků? Čím je pro vás vaše disciplína jedinečná?
 
Začínala jsem na parkurech a poté jsem pomalu přesunula a dostala k všestrannosti. Drezuru jsem samozřejmě také absolvovala, tu člověk jezdí v rámci přípravy na všestrannost. Ještě za mlada jsem trochu zabrousila do westernu a vyzkoušela si několikrát hobby rodeo, když to zrovna bylo někde poblíž naší stáje. Všestrannost si mě získala převážně kvůli terénní zkoušce. To je s parkurem a s ostatními disciplínami naprosto nesrovnatelné. Je to pro mě adrenalinový zážitek. Zároveň i kůň musí být hodně odvážný a šikovný sám od sebe. Takže to je na tom pro mě asi to nejzajímavější. 
 
 
Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody?
 
Své první oficiální závody jsem určitě absolvovala v Herouticích, kde jsem před tím také složila zkoušku základního výcviku jezdce. S tímto místem jsou určitě spojeny mé první parkury na klisně Agátě, kterou ještě stále máme. Teď je jí 25 let. Od začátku jsme se v mezích možností pořád snažili jít dál. Nejprve nebyla možnost využívat kvalitní jízdárny, pouze jen travnaté louky a překážky byly jen nějaké větve, které jsme si natahali z lesa. Postupně jsme se posouvali dál a začalo se nám dařit. 
 
 
Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky? 
 
Od začátku jsme byli spíše samouci. Většinou jsem měla koně někde ustájené a nikdo okolo nás moc nesportoval, takže jsem přípravu koní dělala převážně sama. S trenéry jsem začala spolupracovat až přibližně před deseti lety, když jsme se přestěhovali na Šumavu. Hodně jsem se inspirovala knihou Skokové ježdění od Anthonyho Paalmana, podle které jsem na začátku připravovala všechny své koně. O něco později jsem se pak začala věnovat i přirozené komunikaci. Absolvovala jsem několik kurzů s Honzou Bláhou a Fredem Bednářem. Nyní skoky trénuji s Jiřím Lužou a na drezurní tréninky k nám jezdí Daniela Křemenová. Mojí slabou stránkou je určitě nervozita, když se připravuji na start důležitých závodů. Ve chvíli, kdy jsem nervózní, tak to pak není úplně ono a dost to ovlivňuje můj výkon. Silnou stránkou je asi to, že se nebojím, ať už se jedná o terénní zkoušku, nebo o parkur. 
 
 
Kolik koní vám již prošlo rukama? Který z nich byl, nebo je, tím nejvíce výjimečným?
 
Je složité říct, kolik koní mi už prošlo pod rukama, protože se živím tím, že obsedám koně a případně přeučuji nějaké složitěji jezditelné. Za těch patnáct let, co tuto práci vykonávám, už to může být možná i ke stovce. Ale do sportu jich je samozřejmě méně. Z našich koní je nejzajímavější určitě Vikina, kterou jsme koupili asi za třicet tisíc korun. Nejdříve moc nefungovala a později byla schopná chodit všestrannost stupně S. Na drezuru byla hodně složitá, takže přejít s ní drezurní úlohu byl nadlidský výkon. Nejlepší koně, které jsem kdy jezdila, mám k dispozici právě teď. S nimi jsem se dostala na svoji nejvyšší úroveň. Jmenovitě jsou to: Baloo the Bear, Chesterton a Amana, se kterou jsme byli na mistrovství světa ve všetrsannosti. 
 

ČTĚTE TAKÉ: Hasnedlová: Od mých začátků jsem snila o účasti na mistrovství Evropy

 
Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? 
 
Všestrannost se hodně mění. Dříve byly zařazovány větší skoky a lidi měli většinou spíše plnokrevníky, takže drezura nebývala moc dobře hodnocena. Ovšem terénní zkoušku tito koně přeletěli levou zadní. Kdežto dnes je celá všestrannost taková více technická, takže ten kůň v terénní zkoušce musí být dobře ovladatelný, aby zvládl technické pasáže. Když se podíváme na špičku ve všestrannosti, tak drezuru dnes chodí na podobné úrovni, jako u nás drezurní koně. Je to hodně jiné a pořád se to vyvíjí. Trénink musí být všestranně zaměřený a kůň musí zvládat úplně všechno. Je potřeba se zaměřit na přiježděnost, skokovou práci, aby byl kůň opatrný a určitě také musí mít dobrou kondici. My k tomu máme tady na Šumavě ideální podmínky, hodně se dá cválat v kopcích, takže koně jsou velmi dobře připraveni. 
 
 
Jaké sportovní ambice jste měla při svých závodních začátcích, o čem jste snila, a jak se tyto cíle postupem času měnily? Jaký je váš současný jezdecký sen, čeho byste ráda dosáhla?
 
Jako dítě jsem měla ambice hodně velké, samozřejmě to byla olympiáda a tak podobně. Potom mi pomalu začalo docházet, že to asi jednoduché nebude. Postupně jsem se však vypracovala do úrovně S ve všestrannosti a zjišťovala jsem, že se stále dá posouvat dál, a že to není zase tak složité, jak to vypadalo. Letos jsme se účastnili mistrovství světa ve Francii se šestiletou kobylou, takže určitě bych se tam ráda podívala i za rok v kategorii sedmiletých. Letos jsem začala jezdit i mezinárodní závody, takže cílem je zisk lepších umístění na mezinárodní úrovni. Dále se chci samozřejmě účastnit i mistrovství České republiky, při němž jsem letos byla sedmá. Kdybych se v dalších letech dostala zase o kousek výš, tak by to určitě bylo hezké. 
 
Foto: archiv Adély Císařové


K odběru se přihlašte ZDE!

 

Nový Jezdecký zpravodaj vychází každý pátek a je zcela zdarma. Přímo do vašeho e-mailu vám jednou týdně doručíme to nejzajímavější z našich webů - zpravodajství napříč disciplínami, rozhovory, podcasty i videa. Už nikdy vám nic podstatného z našeho servisu neunikne!

 

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i protřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:
 

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz


reklama 13C




Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

NEPŘEHLÉDNĚTE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace