Celá sportovní kariéra Elišky Hasnedlové se začala pomalu rozvíjet v severočeském městě Děčín. „Poprvé jsem se posadila na koně, když mi bylo šest let. Táta začal vodit starší sestru Michaelu ke koním, a když jsme jí tam vyzvedávali, tak mě občas také svezla,“ vzpomíná. Zmíněný areál již dlouhou dobu provozuje místní trenér Petr Koželuh, a právě zde se také odehrávaly první jezdecké začátky dnes nadějné členky juniorského reprezentačního A kádru. „Můžu s jistotou říct, že ke koním mě přivedl táta s mou sestrou,“ doplňuje Hasnedlová.
Elišku Hasnedlovou má jezdecká veřejnost spojenou výhradně s parkurovým skákáním. „Parkurovému skákání se věnuji od svých jezdeckých začátků. Ještě jsem vyzkoušela drezuru, v období, když jsem startovala na pony. Parkur je pro mě jedinečný a upřednostňuji ho, protože je tam adrenalin a zároveň je to zábava v porovnání s drezurou. Ta mi přijde hodně upravená a je potřeba se velmi soustředit. V parkuru si člověk může zazávodit, může vyzkoušet všechno možné, a to je naprosto super,“ popisuje Eliška emotivně.
Zavzpomínala také na svůj první oficiální start. V té době startovala ještě za původní Jezdecký klub Větrný ranč Rychnov (dnes JS Libverda) a bylo to v areálu zemědělské školy v Děčíně. „První oficiální parkur jsem absolvovala na malém bílém poníkovi jménem Čert.“ Eliška zmínila také osoby, které se nejvíce zasloužily o její jezdecký rozvoj: „Nejvíce mě v začátcích ovlivnil pan Vladimír Mestenhauser, když jsem velmi aktivně závodila na ponících a působila ve stáji na Mělníku. Po přechodu na velké koně to byl určitě pak Roman Drahota a Nikola Bielíková, se kterou trénuji dodnes. Zapomenout nesmím ani na Romanu Hájkovou, jež mě posouvala v drezuře.“
Když přišla řeč na množství koní, s nimiž stihla Eliška objíždět česká i zahraniční kolbiště, tak převažovaly vzpomínky spíše na množství poníků, které měla k dispozici. „Velkých koní mi pod rukama zatím moc neprošlo, ale poníků bych řekla, že určitě hodně. Výjimečný poník pro mě byl a vždy bude Kewin, s nímž jsem dvakrát vyhrála mistrovství České republiky. Výjimečný byl tím, že byl svůj a měl velmi silný vztah k jednomu člověku,“ zmiňuje.
Jak bylo řečeno už v úvodu, jezdkyni je letos teprve šestnáct let, ale i přesto zaznamenala jistý posun a vývoj v jezdeckém sportu. „Od doby mého přechodu na velké koně se jezdecký, a hlavně ten náš parkurový sport posunul docela dost. Hodně lidí dosahuje reprezentační úrovně a všichni jsou čím dál, tím lepší,“ posuzuje. „Klíčovým faktorem pro zlepšování je podle mého názoru hlavně trénovat, trénovat a trénovat. Najezdit co nejvíce parkurů a jít si za svým cílem,“ přidává vlastní pohled na věc.
Za svým cílem si Eliška Hasnedlová jednoznačně jde a je to vidět i na stabilních výkonech, které se svými koňmi podává. Jedním z hlavních cílů ale stále zůstává účast na mistrovství Evropy, která už byla na dosah. „Jednou jsem k ní měla už hodně blízko, ale bohužel zrovna kobyla onemocněla, takže se nám to nepovedlo. Ale myslím si, že se stále posouváme a zlepšujeme s mými koňmi a jednou by se to mohlo povést. Vedle mistrovství Evropy je mým cílem určitě dále podávat dobré výkony a sbírat nejlepší umístění na domácích, ale i zahraničních mezinárodních závodech,“ dodává na závěr.
Foto: archiv jezdkyně
