Dějiště závodů v Mechelenu z VIP prostor a Markéta Šveňková společně s Josem Lansinkem (vpravo dole). Foto archiv Markéty Šveňkové
Účast českých funkcionářů na vrcholných mezinárodních jezdeckých závodech je velmi výjimečná. Jakou cestou se k tobě dostalo pozvání do Mechelenu? Byla to pro tebe první takto velká akce?
Připadám si teď trochu už jako pamětník, ale s tehdejším šéfem belgické reprezentace a známým stavitelem parkurů Lucienem Somersem jsem se seznámila již před 13 lety v roce 2000 při CSIO-W Poděbrady, kde jsem působila jako tlumočnice. Jeho tým mě tam tenkrát celkem slušně zaměstnával, stále potřebovali s něčím pomoct a jeden z jezdců byl dokonce okraden, tak jsem s ním strávila několik hodin na policejní stanici při tlumočení. Během těch několika dnů jsme se všichni dost spřátelili. Tím začala má spolupráce s Lucienem a dalšími belgickými jezdci, trenéry a chovateli. V současné době mám v Belgii mnoho přátel a jezdím tam téměř každý měsíc. Navázali jsme i spolupráci s Harry Bruynseelsem, otcem známého belgického reprezentanta Nielse Bruynseelse. Do Mechelenu jezdím pravidelně jako host již asi 10 let a znám se velmi dobře s paní Yolande Wauters, která tento memoriál pořádá na počest svého manžela Erica, známého belgického jezdce. Dalším mým dobrým přítelem je i prezident závodů v Mechelenu Jean.Pierre Quisquater. V září v Lanakenu jsme se domluvili, že bych se mohla zapojit i jako člen organizačního týmu. Vtipné bylo, že trochu nechápali, že jsem s nadšením přijala, když je přece lepší si závody užít ve VIP jako host.
Nebyl to pouze Mechelen, kde jsem působila jako funkcionář. V minulosti jsem se pravidelně účastnila CSIO-W pořádaného u nás jako tlumočnice, jako steward jsem pak pracovala např. na mistrovství Evropy juniorů a mladých jezdců v parkurovém skákání v Praze v roce 2008 nebo před dvěma lety i na velkých mezinárodních závodech Partner Pferd v Mnichově, což mi umožnila paní Jacqueline Schmieder (viceprezidentka bavorského jezdeckého svazu).
Sportovní program byl více než nabitý – kromě CSIW5* se tam konaly ještě závody kategorií CSI2*, CSIU25, národní skokové závody, ale také CDI5* a CAIW. Jakým způsobem byli rozděleni stewardi během sportovního programu a kolik jich tam bylo dohromady?
Jeden šéf steward byl pro skokové a drezurní soutěže a jeden pro spřežení. Stewardi byli rozděleni podle disciplín - pro skokové soutěže CSI2 a CSI5 nás bylo 9, pro drezury 3 a pro spřežení 2. Tedy celkem 16. Jelo se na dvou arénách současně a opracoviště bylo společné v jednom dlouhém stanu, propojujícím obě arény. Mimochodem mě překvapilo, na jak malém prostoru jezdci své koně pro soutěže té nejvyšší kategorie opracovávali a naprosto bez obtíží. Prostor byl rozdělen na tři části a v té prostřední koně krokovali, anebo zde probíhala veterinární přejímka koní. Na dekorování zde byl na každé aréně přímo určený jeden člověk, který si hlídal pořadí a sám vždy rozdal na opracovišti floty a zavedl účastníky dekorování do arény. Další člověk pak seděl u každého z kolbišť a hlásil mikrofonem na opracoviště pořadí jezdců. Na opracovišti byla velká plazma obrazovka, aby jezdci viděli, co se děje na kolbišti.
Můžeš nám podrobněji popsat, co bylo konkrétně tvojí hlavní náplní práce? Musela jsi řešit často nějaké problémy, nebo naopak probíhalo všechno hladce?
Několik dní před zahájením závodů jsem od hlavního stewarda obdržela přesný rozpis služeb. Na místě potom malou brožurku, kde byly kontakty na všechny organizátory, veterináře, policii, ambulanci apod., program závodů na celý týden a rozpis služeb všech stewardů. Má směna začínala vždy okolo 16. hodiny a končila jsem tak hodinu po půlnoci. Pravidelně jsme se střídali při dohledu na obou pracovištích a při kontrole stájí. Na opracovišti šlo o dohled, aby jezdci nestavěli nedovolené skoky a chovali se ke koním i k sobě vzájemně podle pravidel. Stáje musí být pod dohledem stewardů po celou dobu závodů. Do stájí mohou vstupovat pouze pověřené osoby a dohlížet na to musí security služba 24 hodin denně. Steward při obhlídce stájí také dohlíží na to, aby u koní nebyly prováděny nepovolené praktiky, veterinární zákroky a ošetření, a pokud je něco koni aplikováno musí to být zaznamenáno v příslušném veterinárním dokumentu s vědomím hlavního veterinárního lékaře závodů. Povinností stewarda je i dohlížet na to, aby nedocházelo k případné krutosti ke koním. Při finálových soutěžích a při velkých cenách pak probíhala ještě kontrola kamaší a dopingová zkouška MCP. Při těch dohlížel hlavní steward a jeho asistent, kterým byl mimochodem Radovan Šálek. Byla jsem velmi mile překvapena hladkým průběhem celých závodů a nemuseli jsme řešit žádný větší problém. Dost mě to při takovém vysokém počtu koní i soutěží překvapilo. Jezdci byli disciplinovaní, a pokud jsem musela zasáhnout při stavbě nepovolených skoků, mé námitky akceptovali.
Jak bys zhodnotila organizační zajištění celé akce?
Naprosto perfektní. Tady je myslím hodně, co bychom se mohli učit. Jak jsem již zmínila, spolupracovat s tímto týmem lidí byla opravdu radost. Organizační tým je dokonale sehraný, každým rokem doplněný o nějaké nováčky, takže všichni vědí, co mají dělat a vše probíhá navíc ve výborné náladě. Naprostá souhra byla i mezi asistenty na parkuru, kdy vždy rychle zvládali přestavbu i s tím, že většinou během přestavby probíhala nějaká show pro diváky. Ani jednou v průběhu závodů jsem mezi členy rozsáhlého organizačního týmu nezaznamenala nějaké napětí či špatnou náladu. Vypadalo to, že všechny jejich práce baví. Určitě je to dané tím, že všichni vědí přesně, co mají dělat a např. při stavbě parkuru asistenti nestojí u stavitele čekajíce na pokyn, ale každý se stará o jednu určenou část. Navíc je jich dostatek. Poslední den závodů, kdy tribuny zůstaly naplněné až do půlnoci a na závěr ještě zněla jejich populární písnička, která vyzývá k tomu, aby si člověk užíval života, který je velmi krátký, sešla se ještě většina lidí z organizačního týmu a společně jsme se ještě v úplném závěru pobavili. Skutečně nevím o žádném zádrhelu, nebo větším problému, který by během závodů vznikl a pokud se něco objevilo, všichni okamžitě rychle a profesionálně zasáhli. Nedošlo naštěstí ani k žádnému většímu zranění, přestože diváci mohli zaznamenat ošklivý pád jezdce i koně při skoku mohutnosti nebo převrácený kočár se čtyřspřežím v závěru závodů. Vše dopadlo dobře.
Závodilo se ještě v předvečer Silvestra, zůstávali jste v Belgii až do Nového roku, nebo jste se hned vraceli do České republiky?
Domů jsme se vraceli na Silvestra odpoledne, kdy jsme ještě vezli nového poníka zakoupeného v Belgii pro moji kamarádku, takže jsme i s poníkem slavili na dálnici. Většinou ale slavím v Belgii i Silvestra a Nový rok.
Ivana Hronová. Foto archiv jezdkyně
Tvá funkce stewarda v Mechelenu byla spíše výjimečná, nebo tě uvidíme i na jiných obdobně významných akcí?
Doufám, že to nebylo naposledy, již jsem v Belgii působila jednou i ve sboru rozhodčí na národních závodech a bavili jsme se i o další spolupráci. Ráda bych pokračovala ve své kariéře směrem k mezinárodnímu rozhodčímu, protože je skvělé být u toho velkého sportu blízko.
Závodů se účastnila z České republiky Ivana Hronová. Souvisí nějak spolu její a tvá účast na závodech v Belgii?
Ano. Ivana plánuje v budoucnu studia na universitě v Belgii. Rodiče uvažovali, jak potom navázat i s tréninkem jejích koní. Obrátili se na mně, jestli by nebyla možnost pokračovat v nějaké dobré stáji v Belgii. Domluvila jsem se s Harrym Bruynseelsem, zda by tedy nemohla své koně mít u nich ve stáji a trénovat s Nielsem. Běžně žádné klienty s jejich koňmi na trénink do stáje neberou, ale vzhledem k dlouholetému přátelství udělali výjimku. Zkusili jsme tedy loni v létě, aby tam Ivana tři týdny jezdila. Po oboustranné spokojenosti se nakonec její rodiče rozhodli Ivanu i s koňmi přestěhovat již dříve i vzhledem k jejímu nabitému školnímu rozvrhu pro tuto sezonu. Do Belgie zatím dojíždí podle možností ve škole a koně jí zatím připravuje Niels. O možnost, aby Ivana jezdila na závodech v Mechelenu, jsem požádala Luciena Somerse. Díky Lucienovi jsem zajistila účast na těchto závodech i pro Aleše Opatrného v roce 2000, kdy se stal mistrem Evropy mladých jezdců v Anglii nebo pro Míšu Hažmukovou a Filipa Doležala o několik let později. Myslím si, že si Ivana vedla velmi dobře na to, že svou novou klisnu zakoupenou ve stáji Bruynseels teprve koncem roku jezdí opravdu krátkou dobu a na trénink jí kvůli náročné škole moc času nezbývá. Mimochodem ve stáji Harryho Bruynseelse jsem zařídila v minulosti práci i Lucce Polákové nebo Filipu Doležalovi a v současné době i Lindě Vondráčkové, která má s sebou i svou klisnu Constance. Moji přátelé v Belgii říkají, že se zdá, že se tam pomalu, ale jistě stěhuji i s kouskem České republiky :o)
Niels Bruynseels. Foto archiv Markéty Šveňkové
V nejvyšších skokových soutěžích startoval Niels Bruynseels, který v Praze povede během letošní zimy sérii soustředění. Jak jste se seznámili a jak se vůbeczrodila myšlenka toto soustředění uspořádat?
S rodiči Nielse se přátelím již mnoho let a Nielse jsem viděla poprvé na závodech CSIO-W v Bratislavě 2003, kde jako dvacetiletý zvítězil v GP. Jako mladý jezdec byl velmi úspěšný a to se mu daří i v kategorii seniorů. V roce 2010 se stal mistrem Belgie a v roce 2011 může být např. pyšný na druhé místo ve Velké ceně na WEG v Calgary ve Spruce Meadows, kde ho dokázal porazit pouze legendární Hickstead. Jezdil tehdy klisnu Nasa (Cumano), kterou od něho vzápětí koupil Steve Guerdat, olympijský vítěz z Londýna 2012. Toho jsme mohli s Nasou vidět právě i v Mechelenu, kde zajeli ve velké ceně světového poháru čistý základní parkur i rozeskakování a skončili na 5. místě. Steve s Nielsem společně před touto soutěží opracovávali a ještě na opracovišti konzultovali vhodné uždění pro klisnu. Ona má obrovský potenciál, je rychlá, opatrná, ale je velmi svéhlavá a není jednoduchá na ježdění. Steve ji při opracování jezdil na jednoduchém udidle a těsně před startem jí dal hackamore.
U Nielse se mi velmi líbí jeho klidný přístup ke koním, disciplína a neuvěřitelná pracovitost. Především se pečlivě věnuje přiježdění svých koní a gymnastice a ke koním přistupuje individuálně. Přes množství svých zkušeností je velmi skromný. Při tréninku dlouhodobě spolupracuje s Josem Lansinkem. V rámci vzdělávání jezdců v oblasti Praha jsme se rozhodli přispět finanční částkou na soustředění skokových, drezurních i pony jezdců. Zkusila jsem se zeptat Nielse, jestli by měl zájem se s našimi skokovými jezdci setkat a poradit jim s výcvikem jejich koní. Podle mého má co nabídnout a myslím si, že je skvělé, že není pouze trenér, ale i sám se aktivně účastní soutěží na nejvyšší úrovni. Ochotně souhlasil a podařilo se nám i zkoordinovat termíny v souladu s jeho výjezdy na mezinárodní závody. Tak doufám, že budou jezdci spokoje
