Na dráze, kde se natáčely filmové scény k seriálům Dobrodružství kriminalistiky nebo Zdivočelá země, se současní reální plnokrevní hrdinové budou od dubna do září prohánět celkem osmkrát.

 

Podíváme-li se namátkově do bohaté historie druhého nejstaršího českého závodiště, najdeme v souvislosti s rokem 2016 zajímavá data spojená s číslicí šest. 

 

Karlovy Vary se v poslední čtvrtině 19. a na počátku 20. století těšily nebývalé popularitě. Počet lázeňských hostů narůstal. Bylo je zapotřebí příjemně a na odpovídající úrovni pobavit. Dostihy byly již tehdy ve světě oblíbeným sportem. Vhodné prostory k vyprojektování závodiště na místě těžební šachty Saské hnědouhelné společnosti vybíral inspektor dostihových drah Slavkovský. Stavebními plány byl pověřen vídeňský architekt Alfréd Bayer. Smlouva o provozování dráhy byla podepsána mezi městskou obcí Karlovy Vary a Českým jezdeckým spolkem v Praze v roce 1896. Důsledkem finančních potíží a také kvůli problémům s výměnou pozemků se stavba nejenom zpozdila, ale muselo být upuštěno od plánované restaurace, dvorní lóže, hudebního salónu a klusácké dráhy. 

 

Dostihový provoz zásadně poznamenala II. světová válka. Poslední mítink se zde uskutečnil v roce 1938. V následujícím byla dráha definitivně uzavřena. Sloužila jako vojenské cvičiště. Ničivý dubnový nálet roku 1945 nezasáhl město, nýbrž závodiště. Obnova zcela zdevastované dráhy, pobořených tribun a vypálených stájí a vážně poničeného okolí závodiště byla možná jen díky velkému pochopení místních vojenských činitelů a spoustě obětavých pracovníků. Své diváky přivítalo znovuzrozené závodiště v roce 1946. Prvním poválečným vítězem prestižní Ceny města Karlovy Vary se stal odchovanec prince Agy Khana Pierot.

 

V březnu roku 1956 se v Karlových Varech narodil Josef Dolejší, jeden z nejlepších dostihových jezdců v historii československého a potažmo českého turfu. U koní začínal jako drobný dvanáctiletý chlapec v místním jezdeckém oddíle Slavoj. Po roce dal „Pepíček“, jak mu všichni po vzoru jeho pozdějšího trenéra Šusty říkali, sportovním koním vale. Pokračoval s plnokrevníky.  Svůj první životní dostih absolvoval ještě jako učeň (v barvách PP Šamorín) v dubnu roku 1972. O pět měsíců později slavil na chuchelské dráze své premiérové vítězství v sedle ryzáka Gajera. Třikrát vyhrál Velkou jarní cenu (Sparta 1979, Macao 1981, Pittsburgh 1983), dvakrát OAKS (Freda 1981, Whisky 1985) a Saint Leger (Sparta 1979, Freda 1981). V Československém derby triumfoval v roce 1987 se slušovickým Doxem. Každoroční Cena města Karlovy Vary nosí přívlastek Memoriál Josefa Dolejšího.

 

V roce 1986 si areál vzal na starost tamní jezdecký oddíl TJ Slavoj a za iniciativy tehdejšího předsedy Rudolfa Nachtigala začaly zvelebující akce. Vnější okraj dráhy byl vyplněný pískem a nainstalována cílová kamera. Plocha před tribunami byla vyasfaltovaná, stávající cílovou věž, která bránila divákům ve výhledu, nahradila nová. S těžkými úpravami pomáhal sousední vojenský útvar, jinak vše záviselo na dobrovolnosti členů oddílu. Dostihová sezóna běžela od června až do konce září. Skládala se ze 13 dostihových dní a nechyběly důležité zkoušky, jako OAKS, St. Leger, Velká karlovarská steeplechase, Handicap na dvojnásobnou míli, Svatováclavská cena či Gerschův memoriál. Tedy dostihy, které dokladovaly prestiž karlovarského závodiště. Navíc celoroční program čtyřikrát doplnili i klusáci. 24. srpna 1986 se stalo karlovarské závodiště dějištěm významné akce – Mezinárodního mítinku socialistických zemí. Vrcholu sezóny, kterého se kromě našich zástupců zúčastnili jezdci a koně z Bulharska, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska a Sovětského svazu. Nechyběl Vlastimil Smolík, Karol Šarina, Ferdinand Minařík, Josef Dolejší (vybojoval pro nás jediné vítězství s Hárošem) a koně Falun, Moliér, Mys, Valát či Vortex. 

 

Sametová revoluce roku 1989 předznamenala definitivní konec správcovství Státního závodiště Praha na západě Čech. Novým zájemcem o provozování areálu se v roce 1996 stala akciová společnost Karlovarské závodiště. Podstatnou roli hrála Stavební firma Balcar, která se pustila do dalších nutných investic na opravu stájí a zázemí pro jezdce. Aktivity místních podnikatelů přispěly ke zvýšení komfortu a bezpečí koní i lidí. Vybudováním tunelu se koně nerušeně dostanou od stájí až na dráhu. Jedinečné přírodní překážky (vodní příkop, irská lavice, zahrádky) z vnitřního prostoru závodiště nahradily golfové jamky. Díky nově vybudovanému a neustále zavlažovanému hřišti je v případě déletrvajícího sucha zajištěna kvalita dostihové dráhy. Vnitřní bariéra eliminuje nebezpečí úrazů a generální opravou prošly startovací boxy. Jezdecky se dařilo v průběhu sezóny Allanovi Petrlíkovi. Ovládl jedničkové testy Oaks (Ned´s Special nebo Pohár filmového festivalu (Carnival Of Light). Sportovním vyvrcholením roku bylo Lázeňské a v pořadí II. Karlovarské military. Areál se stal dějištěm Oblastního přeboru západočeského kraje v drezúře i parkuru v kategorii žáků.

 

Čtvrtý dostihový den roku 2006 se stal vrcholem lázeňské sezóny. V Lázeňské míli se představil Darsalam, nejtřídovější plnokrevník, který se v naší republice tou dobou nacházel. Dvojnásobný Kůň roku z let 2004 a 2005 a první kůň trénovaný u nás, který dokázal vyhrát dostih nejvyšší možné kategorie v mezinárodní konkurenci. V Letní ceně klisen podruhé za sebou zvítězila Play Station v sedle s žokejem Janem Rájou. Prozatím je jedinou dvojnásobnou premiantkou tohoto specifického karlovarského dostihu.

 

V Ceně Masise roku 2011 připomenul drobný moravský hnědák Decorus, že se nevyplácí podceňovat outsidery ani domácí chov. S jeho jistým triumfem počítal před startem málokdo. V sedle měl Vendulu Korečkovou, jedinou vítěznou ženu novodobé historie této důležité zkoušky dvouletých koní.

 

Podle archivních materiálů připravila: Marcela Klingorová

Foto: archiv autorky, Antonína Foglara a Ivana Janatky