Desátým místem v jednom ze svých oblíbených dostihů Paddy Power Stayers’ Hurdle na festivalu v Cheltenhamu se ve čtvrtek rozloučil se svou bohatou kariérou dvanáctiletý valach Paisley Park. Na vítězného Teahupoo ztrácel téměř patnáct délek. Majitel Andrew Gemmell a trenérka Emma Lavelle se po doběhu rozhodli pro hnědákovo penzionování.

"Měl nádhernou kariéru a teď nastal čas se rozloučit a dopřát mu zasloužený důchod. Byl prostě skvělý," řekl Gemmell stanici Racing TV.

Paisley Park ve stejném dostihu dominoval před pěti lety. Celkově vyhrál 11 ze svých 31 startů a na dotacích vyběhal téměř 730 tisíc liber. Mimořádně spolehlivý proutěnkář si na úrovni Grade 1 připsal i tři úspěchy v Long Walk Hurdle, kromě toho třikrát vyhrál Cleeve Hurdle (Gd2) a jednou Long Distance Hurdle.

Ještě loni bodoval v Grade 1, před letošním Cheltenhamem byl třikrát druhý a jak připomněl list Racing Post, na vítěze mu nikdy nescházelo více než hlava. "Vždy jsem na něj byla obrovsky hrdá a vždy jsme pro něj chtěli jen to nejlepší. Vzal nás na neuvěřitelnou cestu, i jeho výkony v této sezoně byly na dvanáctiletého koně neuvěřitelné. Dnes zaběhl dobře, ale už tam není to turbo jako dřív. Už nám nemá co dokazovat," konstatovala dojatá Emma Lavelle v rozhovoru pro Racing TV.

Místo dalekohledu rozhlas

Příběh Paisley Parka je neodmyslitelně spjatý s nevidomým majitelem Andrewem Gemmellem. 71letý fanoušek fotbalového West Hamu sice nikdy žádný dostih nespatřil, přesto si bez nich neumí svůj život představit.

Koně ho zajímali už od dětství. Dokonce absolvoval kurz ježdění na koni pro nevidomé, ale příliš ho frustrovalo, že nemůže jet rychleji než stanovili instruktoři. Když ve svých dvanácti letech navštívil skotskou Velkou národní a závodiště York, bylo o jeho životní vášni rozhodnuto.

"Doma poslouchám dostihy v rádiu nebo televizi, na závodištích je místní rozhlas - a víc nepotřebuji. Škoda, že deník Racing Post nevydávají i v Braillově písmu, ale nevadí, občas mi z něj přátelé čtou. Mám dobrou paměť na jména koní i výsledky," prozradil Gemmell před lety stanici ITV.

"Během dostihu je lepší na něj vůbec nemluvit. Chce poslouchat komentář a snadno se rozčílí, když někdo začne něco povídat," řekl jeden z blízkých přátel Tony Hunt listu Guardian.

Gemmell pracoval velkou část života jako vládní úředník. Když jeho pozice zanikla kvůli digitalizaci, přijal nabídku na předčasný odchod do důchodu. O to více cestuje, kromě pravidelných návštěv Melbourne Cupu byl svědkem Ceny vítězného oblouku, Dubai World Cupu nebo Kentucky Derby. Navštívil ale také Aidana O’Briena v centrále Ballydoyle, seděl v hledišti při vítězství britského boxera Anthonyho Joshui nad Vladimirem Kličkem a podporoval Mo Faraha při jeho zlatém běhu na olympijských hrách v Londýně.

Těžší než audience u papeže

Po členství v různých syndikátech se Gemmell v roce 2007 osmělil, vzal část úspor a rodinného dědictví, a koupil si vlastního koně. První naděje Seymar Lad mu dopřála čtyři vítězství.

Když si o pár let později za 60 tisíc liber pořídil hnědého syna plemeníka Oscara, dlouho uvažoval, jak ho pojmenovat. Nakonec si vzpomněl na jednoho ze svých hudebních oblíbenců Prince a kůň dostal jméno po zpěvákově sídle a nahrávacím studiu.

"Víte, chodím na strašnou spoustu koncertů. Na Rolling Stones jsem byl padesátkrát a můj stý koncert byl Elvis Costello, se kterým jsem se pak potkal v zákulisí. Jsem nevidomý, a tak si to kompenzuji ušima, sluch je pro mě extrémně důležitý," řekl Gemmell reportérovi BBC.

Paisley Park dokázal překonat různé strasti včetně těžké koliky a ve čtvrtek se důstojně rozloučil s dostihovými drahami. "Myslím, že dnes bylo snadnější dostat audienci u papeže, než mluvit s Andrewem. Mnoho lidí mu chtělo něco říct. Jsem publiku vděčná, že do svých srdcí vzali i jeho. I díky tomu byly všechny ty dostihové zážitky tak speciální,” citoval Racing Post valachovu trenérku.