Tereza Roche se v roce 2019 vdala, pravděpodobně ji tedy znáte pod jménem Mrázková. Žije již několik let v Anglii, kde se aktivně věnuje soutěžím všestrannosti až do úrovně čtyř hvězd. Na své české jezdecké začátky vzpomíná s chutí. Lásku ke koním prý zdědila po své babičce. 

 

Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadila na koně? Jaké to ve vás zanechalo dojmy?

 

Řekla bych, že to bylo u dědy a babičky, když jim koně přijeli vyorat brambory. Mohlo mi být tak čtyři až pět let. Na to jsem se od té doby vždycky moc těšila. Mamka říká, že jsem byla koňmi posedlá odmalička, přestože mě k tomu nikdo nevedl. Vypadá to, že jsem to podědila po babičce z taťkovy strany. Ta prý koně milovala. Já jsem ji bohužel nepotkala, protože zemřela dříve, než jsem se narodila.

 

Proč jste se rozhodla právě pro všestrannost? Věnujete se jí od začátku?

 

Ano, všestrannosti se věnuji od začátku, a díky tomu jsem si vyzkoušela i samostatně drezuru a parkury. Seděla jsem ve westernovém sedle, ale to je asi tak všechno z ochutnávky jiných disciplín. Všestrannost je pro mě jedinečná tím, že se v ní kombinují tři odlišné části a trénink je tak velice pestrý a zajímavý. Mám ráda všechny části, ale nic se nevyrovná pocitu po dobře zajeté terénní zkoušce.

 

Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody?

 

Mé první oficiální závody byla Bronzová podkova 7. června 2002 v Šumperku. Absolvovala jsem ji s koněm Dominant, který se v předchozích letech účastnil mistrovství republiky ve všestrannosti, takže aspoň jeden z nás věděl, co má dělat. Připravovala jsem se v našem klubu pod vedením trenéra pana Vrtka, který s Dominantem závodil v předchozích letech. Skončili jsme třetí a byla jsem z toho úplně nadšená!

 

Kdo vás v úvodu vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? 

 

Na začátku to byl pan Vrtek, který vedl oddíl v Horních Heřmanicích, kde jsem začala jezdit. Lidí, kteří mě určitým způsobem ovlivnili či podpořili, je spousta. Hlavní podíl má moje rodina, bez ní bych rozhodně nebyla tam, kde jsem teď. Stáli za mnou od začátku a podporovali mě v dobrém i zlém. Dále to jsou trenéři, s nimiž jsem spolupracovala v Brně – Simona Fialová a Barnabas Mandi, kteří mi ukázali, o čem drezura vlastně je, Míla Příhoda starší mi zase hodně pomohl s krosem. 

 

V pozdějších letech to byl rozhodně Sam Griffiths, u něhož jsem strávila dva roky a poznala jsem všestranost té nejvyšší úrovně. V posledních dvou letech trénuji s Joy Dawes, ona sama závodila na nejvyšší úrovni a podporuje mě v mé cestě za snem. A nesmím zapomenout na manžela Kierana, který na koních nejezdí, ale našeho Clasica miluje, a pokud může, tak s námi cestuje po závodech v Anglii.

 

Jaké byly v začátcích vaše silné a slabé stránky?

 

Mou silnou stránkou bylo to, že jsem se dovedla vcítit do koní a pochopit, proč se chovají tak či onak. Na druhou stranu jsem při ježdění ze začátku nebyla dostatečně důrazná. To se časem změnilo.

 

Kolik koní jste během své jezdecké éry stačila poznat?

 

To asi nespočítám, bylo jich hodně. Nejraději vzpomínám na Dominanta, s ním jsem šla první závody. Taky na Gena, to byl můj první vlastní kůň. Naučil mě trpělivosti a absolvovali jsme spolu naše první mezinárodní závody. Nejvíc výjimečný je Clasic, s nímž závodím v současnosti. Koupili jsme ho jako tři a půl letého mlaďocha, který toho ještě moc neuměl a teď ve svých čtrnácti chodí CCI4*-S. Myslím, že má i na víc, ale to se uvidí.

 

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody a sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? 

 

Všestrannost se posunula hodně dopředu a změnil se styl cross country. Teď je všechno více technické a tím pádem náročnější na pozornost, přesnost a rychlé reakce od koně i jezdce. Současně se velmi zlepšila bezpečnost. Existuje již několik typů zařízení, která umožní kolaps překážky a zabrání tak pádu nebo jej alespoň zmírní. Řekla bych, že je v dnešní době více možností vyjet na závody, ale na druhou stranu je o dost větší konkurence a výkony jsou na vyšší úrovni, než tomu bývalo. 

 

Klíčové faktory pro úspěch ve všestrannosti jsou dobrý kůň, dobrý jezdec, movitý majitel, dobrý tým lidí okolo nich – kovář, veterinář, fyzioterapeut a další, a krom toho také spousta sportovního štěstí.

 

Jaké sportovní ambice jste měla ve svých závodních začátcích?

 

Na začátku jsem chtěla vyhrát mistrovství republiky, ale nakonec jsem se na start nikdy nepostavila. Můj současný sen je absolvovat s Clasicem nejnáročnější úroveň CCI5*-L.

 

Foto archiv jezdkyně a Radka Preislerová