reklama 11C

Skikjöring? Adrenalin, na který se nedá trénovat, říká ženská hvězda

ikonka

Valeria Holinger ze Svatého Mořice je první ženou, která získala titul ve skikjöringu a pravidelně v této specifické disciplíně poráží muže. Serveru Jezdci.cz poskytla pár dní před letošními závody exkluzivní rozhovor.
30.01.2019 19:05  |  Autor: Martin Cáp  |  Rubrika: Dostihy  |  
EXKLUZIVNĚ
| FANCLUB
reklama 12B

Ve své růžové kombinéze je na zamrzlém jezeře ve Svatém Mořici zcela nepřehlédnutelná. Švýcarka Valeria Holinger však vyvolává největší pozornost svými sportovními výkony. Osmadvacetiletá asistentka marketingu známého výrobce lyží Head je nejúspěšnější ženou v historii skikjöringu. Specifické disciplíny, při níž angličtí plnokrevníci táhnou za sebou lyžaře na dostihovém oválu. Vznikla právě ve slavném zimním letovisku a závodí se v ní pouze třikrát za rok v rámci mítinku White Turf.
 
Závodník, který během tří únorových týdnů získá nejvíce bodů, získává prestižní titul Král Engadinu. Valeria ho vyhrála v předchozích dvou sezonách a v neděli se spolu se svou klisnou Usbekií pokusí položit základ k třetímu celkovému vítězství. Pokud by se jí to podařilo, získala by jako třetí lyžař historie - a první žena - takzvanou skikjöringovou trojkorunu. Jen pár dní před letošními závody poskytla rozhovor serveru Jezdci.cz, ve kterém poodhaluje zákulisí svého adrenalinového sportu, provozovaného na 40 - 80 centimetrů tlustém ledu ve výšce 1800 metrů nad mořem.
 
Ve všech pramenech se píše, že domovem skikjöringu je právě Svatý Mořic. Nemají něco podobného i ve Skandinávii?
 
Skikjöring opravdu vznikl ve Svatém Mořici, kde se jezdí od roku 1906. Něco podobného existuje v Norsku, ale tam lyžaři jezdí za sobem. Říkají tomu snöre kjöring, tedy jízda na šňůře. My ve Švýcarsku provozujeme skikjöring, při němž dostihový kůň bez jezdce táhne za sebou lyžaře. Pak je ještě skijöring - tedy psáno bez k - při němž se jede za koněm s jezdcem.
 
Vy pocházíte přímo ze Svatého Mořice a ve vaší rodině nejste první, kdo propadl skikjöringu. Dá se říci, že jste tuto vášeň zdědila?
 
Ano, skikjöring kdysi jezdil můj otec a já vždycky říkám, že jablko nepadlo daleko od stromu. Jeho nejlepším výsledkem kdysi bylo třetí místo, což se mi povedlo výrazně vylepšit.
 
Kolik žen vlastně závodilo ve skikjöringu před vámi?
 
Jen jedna, Hedy Danuser v 80. letech. Nikdy se ale nedostala do cíle a při svém prvním závodě si zlomila nohu. Já jezdím od roku 2009 a byla jsem první ženou v historii, která se dostala do cíle. Momentálně závodíme dvě ženy. Byla ještě třetí, která ale mezitím skončila.
 
Jak vzpomínáte na svůj první závod v osmnácti letech?
 
První závod byl hodně zvláštní, protože skikjöring se nedá trénovat bez jezdce. Hned po startu mi kůň vybočil doprava a nabrala jsem manko 40 délek. Blesklo mi hlavou, že dohnat tak propastnou ztrátu je nemožné, ale nějak se mi to nakonec povedlo a hned napoprvé jsem dojela třetí. To byl pro mě výjimečný moment.
 
Na rozdíl od většiny jiných sportů nemáte souvislou sezonu, ale vlastně jen tři závody za rok. Jak složité to pro vás je?
 
Určitě není snadné, když člověk závodí jen třikrát za rok. Ale v tom vlastně zároveň spočívá adrenalin a atraktivita té disciplíny. Trénovat člověk během roku moc nemůže, takže mu nezbývá nic jiného než udržovat sebe i svého koně fit. Třeba moje Usbekia během sezony normálně běhá rovinové dostihy a já průběžně sportuji, abych se udržela v kondici pro únorové závody. Jezdím skikjöring už jedenáct let, ale stále je to pro mě něco zvláštního. Pokaždé se musím soustředit. Nicméně už to není jako na začátku, kdy pro mě každý závod přinášel nové situace. Už zhruba vím, jak to funguje.
 
Jak se tedy během roku udržujete v kondici?
 
Chodím dvakrát až třikrát týdně do posilovny. V zimě navíc intenzivně lyžuji a využívám každou volnou chvilku, abych mohla být na svahu. Na lyžích jsem se prakticky narodila a sama jsem dřív jezdila závody, takže lyžařský trénink pro mě není nutností, spíš radostí. Během roku samozřejmě také jezdím v ranní práci a sedím i na Usbekii, abychom si udržely vzájemné spojení a klisna na mě byla zvyklá. Usbekia stojí u trenéra Petera Schiergena v Kolíně nad Rýnem a kromě normální přípravy na dostihy tam trénuje i na skikjöring. To znamená, že ji zapřaháme do skikjöringových "cajků" s dekou a děláme takzvané cvičení na sucho, kdy za ní běháme bez lyží.
 

Čtěte také: Lysyan bude plemeník, Blažková usiluje o Spartan Race

 
Jaké požadavky klade skikjöring na plnokrevníka, můžete popsat, jaké vlastnosti má mít ideální kůň pro tuto disciplínu?
 
Ideální kůň pro skikjöring je vytrvalec, který zvládne v normálním dostihu aspoň 2500 metrů. Měl by disponovat určitou základní rychlostí a musí to mít dobře srovnané v hlavě. Potřebujeme, aby kůň sám a ochotně cválal, a aby byl bojovník. V závodě na sobě nemá žádného jezdce, takže opravdu potřebujeme rozené atlety, kterým dělá radost běžet. Zároveň musí být podle pravidel alespoň čtyřletý. Když se tak zamýšlím nad koňmi, kteří pravidelně vyhrávají ve skikjöringu, tak mají jednu společnou vlastnost: vždy jsou to koňské osobnosti, které se umí do závodu maximálně položit.
 
A co jezdec, musí být lepší lyžař nebo koňař?
 
Správným řešením je myslím kombinace obojího. Je nutné umět velmi dobře lyžovat a zároveň být napojený na svého koně. Bez koňařské zkušenosti to nejde, je třeba vědět, co kůň potřebuje a jak se ovládá. Aby závodník dostal skikjöringovou licenci, musí složit zkoušku z lyžování, teorie a ovládání koně. Při koňské zkoušce sám koně zapřahá a nauzdí, a posléze jede slalom v kroku, klusu i cvalu.
 
Když mluvíme o koních, co jsou silné stránky vaší Usbekie?
 
Usbekia je výjimečný kůň, je velmi mohutná a má dlouhou cvalovou akci. Je určitým způsobem svá, všechny závody chce běhat zepředu. Když jsem s ní jela poprvé, dal mi Peter Schiergen ordre, abych nešla ze špice a pokusila se koně zaparkovat někde vzadu. To jsem zkoušela, ale Usbekia prostě nechtěla. Tak jsem ji nechala cválat a jen jsem se snažila, aby si jedno kolo odpočinula a mohla pak v závěru přidat. To se povedlo a v posledním okruhu všem soupeřům odskočila.
 
Je klisna tempařka i v dostizích, nebo to je specifická taktika pro skikjöring?
 
To je právě zajímavé, že Usbekia není klasickým tempařem. Své dostihy chodí ze druhé, třetí pozice a jezdec čeká s rozhodujícím útokem do poslední chvíle. Ve skikjöringu ale chce běhat ze špice a je takto úspěšná, tak se samozřejmě snažím toho co nejlíp využít.
 
Jak jste ji vlastně pro skikjöring objevila?
 
V roce 2017 jsem nemohla najít vhodného koně. Ještě dva týdny před závody jsem žádného neměla. Stále jsem hledala, rozhlížela jsem se ve Švýcarsku, Francii, Anglii i Německu, ale marně. Pak přišla informace, že Usbekia je na prodej. Peter Schiergen ji přihlásil do závodů navzdory tomu, že v té době vlastně neměla žádného majitele. Obvolala jsem pak přátele, jestli by do toho rizika a zároveň zábavy šli se mnou. Všichni souhlasili, tak jsme klisnu koupili a od té doby Usbekia běhá za syndikátní stáj Michigan.
 

Čtěte také: Ne, koně neběhají sami. Britská autorita přiznala chybu

 
Jak vidíte své šance na zisk skikjöringové trojkoruny? Lze vůbec odhadnout aktuální formu, nebo se to pořádně pozná až po prvním závodě?
 
Myslím, že šance na třetí titul existuje. Člověk v tomto sportu ale nikdy předem neví, jak je na tom konkurence. Letos přibude celá řada nových koní, kteří se této disciplíny ještě nikdy nezúčastnili. V skikjöringu navíc pravidla nijak nezohledňují předchozí výkony koní v dostizích na trávě. Proto budeme moudřejší až po prvním závodě. Ale před první nedělí si určitě věřím.
 
Koho vnímáte jako hlavní soupeře?
 
Bude jich devět. Franco Moro je nebezpečný soupeř s jakýmkoli koněm. Ale i Jakob Broger a Adrian von Gunten mají letos nové perspektivní koně. Pro mě je ale nejzajímavější Epako z naší stáje s Leem Luminatim.
 
Kdo je vlastně žijící legendou skikjöringu?
 
Aktivní legendou je určitě Jakob Broger, který má na kontě už deset titulů a je tudíž jedním ze dvou jezdců historie, kteří dosáhli na trojkorunu. Vítězil s výbornou klisnou Voltou a později s Kingem Georgem. Můj idol ve skikjöringu je určitě Franco Moro, perfektní jezdec, který prakticky nedělá chyby a umí se prosadit i v případě, kdy zrovna nejede špičkového koně.
 
Ve svém civilním zaměstnání se potkáváte s celou řadou známých lyžařů. Zkoušela jste už nadchnout některého z nich pro skikjöring?
 
Je pravda, že se znám s mnoha současnými i bývalými alpskými lyžaři. Často se mě na skikjöring ptají, ale odvahu připnout se za dostihového koně bez jezdce přece jen nemají. Kdyby na koni někdo seděl, šli by do toho všichni, ale bez jezdce je to pro ně přece jen riskantní. Přiznám se nicméně, že pár kandidátů, kteří by to jednou mohli zkusit, mám v hlavě. Ale zatím ještě závodí, takže to pro ně bude aktuální až po skončení lyžařské kariéry.
 
 
Foto: swiss image / Andy Mettler




reklama 13D

NEPŘEHLÉDNĚTE