Loni slavil svůj první šampionský titul, i když je ještě stále žákovským jezdcem. David Liška neztrácí čas. Sen o klasickém vítězství nebo úspěších ve Francii si splnil ve věku, kdy jiní sotva rozbíhají kariéru. V roce 2019 chce navázat tam, kde skončil ve své šampionské sezoně.
Jak se mám a čím teď žiju
Chodím do třetího ročníku Střední školy dostihového sportu a jezdectví, v červnu bych měl zakončit studium. Škola se střídá s praxí, takže jsem teď hodně ve stáji. Po vyučení bych měl zůstat v Bošovicích u pana Luky. Více budu jezdit také pro stáj Lokotrans a ještě mám dohodu s jedním trenérem v Polsku, že bych tam občas přijel na nějakého koně. Doufám, že to letos půjde ještě lépe než loni. Vyhlížím dostihy, trenér mi většinou říká týden dopředu, co bych měl jezdit. A jinak se v únoru těším na dovolenou, chystám se do Dubaje.
Moje začátky u koní
Mě koně dlouho nezajímali, i když je máme doma v Albrechticích. Mám dva bráchy a ti odmalička jezdili. Já jsem naopak o naše koně moc nezavadil, hrál jsem hokej, fotbal a baseball. Hlavně fotbal. Pak jsem jednou koukal na televizní přenos z Českého derby, které vyhrál Honza Rája na Roches Crossovi. A ten adrenalin mě tak zaujal, že jsem si řekl: Tak tohle bych jednou chtěl dělat. Začal jsem doma jezdit na haflingovi, zkoušel jsem si to na louce, když rodiče nebyli doma. Udělal jsem si krátké třmeny, pak jsem si objednal dostihové sedlo a proháněl jsem se na loukách a polích. Zkoušel jsem i skákat překážky, bylo to takové komické. Nakonec jsem napsal e-mail trenérovi Václavu Lukovi a jel se k němu podívat do stáje.
Největší dostihový zážitek
Jsou dva a oba jsou spojené s Nagano Goldem: St. Leger a vítězství v Deauville. V Chuchli je větší atmosféra, člověk si to tam víc užije. Ale ve Francii mě zase potěšilo, že za mnou byl Christophe Soumillon, který je můj vzor. A také Theo Bachelot, Maxime Guyon, Mickael Barzalona… Znamenalo to pro mě hodně.
Můj životní kůň
Stoprocentně Nagano Gold. Už jsem před týdnem na něm zase seděl, je teď takový drzý. Asi si o sobě myslí, že je fakt dobrý, tak zkouší různé kousky v boxe i pod sedlem.
Moje oblíbené závodiště a dostih
V Česku určitě Velká Chuchle, ve Francii Deauville. Speciální oblíbený dostih ani nemám, ale jednou bych chtěl vyhrát České derby. To je tady v Česku přece jen nejvíc, uspět v něm bych si moc přál.
Největší problém současného dostihového sportu
Myslím si, že tady v Česku jsou dostihy málo vidět. Moc by jim pomohlo, kdyby byly viditelnější v televizi a dalších médiích, aby mohly přitáhnout víc diváků, ale i majitelů, jezdců a lidí ke koním. To je asi největší problém.
Dostihová osobnost, které si vážím
Christophe Soumillon. To je můj vzor. Jednou bych chtěl být tak dobrý, jako on.
