Sabina Brettová je drezurní jezdkyní, která se zabývá obsedáním a výcvikem mladých koní. Sídlí v Kamenickém Dvoře u Ilony Heyrovské, kde se jí ročně na obsedání a výcvik sejde i patnáct koní. Následně koně prezentuje na závodech, především v Kritériích mladých koní. Například v roce 2020 obsadila ve finále drezurních Kritérií mladých koní druhé a třetí místo s šestiletými svěřenkyněmi právě z chovu Ilony Heyrovské.
Kdy jste se poprvé posadila na koně a kdo vás k nim přivedl?
Ke koním mě přivedli rodiče a na koni jsem poprvé seděla asi v pěti letech. Taťka pořídil bílého poníka, na něm jsme s bráchou jezdili a v zimě nás tahal na sáňkách. Ihned jsem si ježdění zamilovala. Dále moje cesta vedla v devíti letech do Hradištka u Sadské k manželům Pulpánovým.
Drezuře se věnujete od samých začátků nebo jste vyzkoušela i nějakou jinou disciplínu?
Já jsem se ze začátku věnovala jak drezuře, tak skákání. Okolnosti a podmínky, které jsem měla, mě však směrovaly k drezuře. Také jsem měla vždy více drezurních koní. Ale skákala jsem také, i když ne závodně, ale pouze rekreačně.
Jak vypadala vaše léta v Hradištku?
Tak na Hradištko jsem přišla v devíti letech a strávila jsem tam následujících deset let. Nejprve jsem jezdila v jezdecké škole, poté jsem tam začala pomáhat a tím si odpracovávat individuální hodiny. Na Hradištku jsem poprvé začala i obsedat. Prvním koněm byla mladá kobylka, když mi bylo čtrnáct let. S mladými koňmi jsem se věnovala drezuře nebo připravovala mladé klisny na základní zkoušky výkonnosti.
Následně jste se začala obsedání věnovat naplno, co vás na tom nejvíce zaujalo?
Obsedání mě opravdu velmi chytlo. Moc ráda pozoruji ten vývoj koně od prvního vodění na vodítku, kdy ani není schopný jít v klidu, až k tomu, že za půl roku máte jezdeckého koně, který je schopný absolvovat základní zkoušky.
Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce naučil a ovlivnil?
V začátcích to byli určitě pan a paní Pulpánovi, kteří mě provedli mými začátky. Díky nim jsem se i na měsíc podívala do Německa. Další, koho bych ráda zmínila, je Dominika Hrubešová působící na Hradištku. Za největší posun za poslední roky vděčím Alexandru Onoprienkovi, který mi pomáhá připravovat koně na závody a na Kritéria mladých koní. Také díky němu jsem se hodně přiblížila ke komplexnímu pochopení výcviku mladých koní. Nejvíc ale děkuji svému příteli Tomášovi Novákovi, od kterého jsem se, co se týče obsedání, nejvíce naučila. Dnes již sice neobsedá a nejezdí, ale velmi mi s obsedáním pomáhá a vždy, když si s něčím nevím rady, on je ten první, ke komu si jdu pro pomoc.
Díky vaší práci pracovního jezdce vám jistě prošlo rukama mnoho koní. Přirostl vám nějaký z nich k srdci více než ti ostatní?
Nejvíce mi přirostla k srdci kobylka First Love, kterou jsem sama obsedla a následně ji přivedla až do jejího prvního S, což bylo první S i pro mě. Tu mohu označit za srdcového koně. Od loňského roku mám v práci její poloviční sestru, ta je mým dalším srdcovým koněm. Jedná se o klisnu Arlettu, se kterou jsem letos absolvovala Kritéria mladých koní v kategorii čtyřletých klisen. Tyto zmíněné klisny jsou z chovu Ilony Heyrovské.
Měla jste nějaké sportovní ambice, když jste začínala jezdit?
Vůbec. Já jsem vždycky jezdila, protože mě to baví a mám koně ráda. Ani nyní žádné sportovní ambice nemám. Mým cílem je, aby koně, které mám svěřené do péče, dobře fungovali a byli dobrými parťáky pro své majitele. A aby všichni mnou obsedlí koně prošli svým výcvikem bez větších potíží a byli dobře jezditelní a zdraví. Když se k tomu přidají nějaké ty závody, určitě mě to potěší, ale není to mým primárním cílem.
Již jsme několikrát zmínily obsedání a výcvik mladých koní, co všechno to obnáší?
U každého koně je to jiné. Já se ke každému snažím přistupovat individuálně, protože každý má jiný charakter, jinak reaguje na podněty a hlavně to každému koni trvá jinak dlouho. Se všemi ale na začátku pracuji na lonži, zvykám je pomalu na uzdečku a na sedlo. Následně na váhu jezdce. Podle toho, jak se koně s tímto popasují, tak se odvíjí, kdy na nich začnu jezdit. Na některém to je třeba za měsíc a půl, na jiném až za dva měsíce, pokud potřebuje více času. Důležité je, aby vše proběhlo v klidu, a pro mě je důležité, aby byl kůň rád, že pracuje. Nikdy to nesmí být tak, že ho do něčeho musím nutit.
Co je tedy nejdůležitějšími vlastnostmi, kterými musí člověk jako vy disponovat?
Určitě je nejdůležitější trpělivost a klid, protože nic s mladými koňmi nejde rychle a čím víc se na ně tlačí, tím to bývá horší. Člověk musí být trpělivý a na toho koně si počkat.
Zabýváte se i nápravou problémových a špatně obsednutých koní?
Ano, s tím se jistě setkal každý člověk zabývající se obsedáním a výcvikem mladých koní. Já se třeba setkávám s tím, že když přijedou dovezení koně z ciziny, tak bývají velmi rychle obsedlí a nebylo jim dáno tolik času, kolik by potřebovali. Z toho poté vznikají problémy s jezditelností, podbíhají, utíkají s jezdcem. Minimálně jednou za rok se s takovým koněm setkám. U nás ve stáji se to naštěstí dělá jinak a koním se dává čas, aby si na všechno zvykli a žádný takový problém vůbec nenastal.
Daří se takovéto koně stoprocentně napravit nebo v nich zakořeněné problémy trochu zůstávají?
To velice záleží na charakteru toho koně. Když je kůň v jádru hodný a jenom zrazený člověkem, může se opětovným získáním důvěry plně napravit. Pokud je ale kůň sám o sobě hodně citlivý a tvrdohlavý, často si nějaké následky s sebou nese i do budoucna. Opravdu to velmi záleží na charakteru daného koně. Když se jedná o opravdu zkaženého koně, nejlepší cesta je nechat ho několik měsíců ve výběhu a poté začít s obsedáním úplně od začátku, protože u takových koní je lepší nesnažit se opravit nějaký problém, ale pokusit se o nový začátek.
Máte nějaká přání do budoucna?
Ráda bych pokračovala v obsedání a v přípravě mladých koní. Chtěla bych, aby moji svěřenci, kteří jsou určeni k prodeji, dělali dobrou službu svým novým majitelům. A byla bych ráda, kdyby bylo více jezdců, kteří by se věnovali obsedání klidnou cestou, dali tomu zvířeti čas a nehnali ho rychle jenom na závody.
Foto: poskytla Sabina Brettová
