„Na koni jsem začala jezdit v necelých dvanácti letech. Na první závody jsem vyjela, když mi bylo let čtrnáct,“ vzpomíná na svůj vstup do jezdeckého sportovního prostředí parkurová jezdkyně Adéla Chrdlová. 

 

Vybavíte si svůj úplně první kontakt s koňmi a na kterém místě se dále odehrávaly vaše jezdecké začátky? Kdo vás ke koním přivedl?

Ke koním mě přivedla kamarádka, která se jezdectví již nevěnuje. Jezdit jsem začala ve Dvoře Hoffmeister, kde jsem měla svého prvního poníka a strávila jsem tam dohromady devět let. Poté jsem se přesunula do Jezdeckého centra Zájezd, ale v této době dojíždím trénovat za svou trenérkou do Jezdeckého klubu Mělník.

 

Momentálně je vaší hlavní jezdeckou disciplínou parkurové skákání. Jaké výkonnosti jste v ní dosáhla?

Ano, je to tak. Parkuru se však věnuji již od mých úplných začátků a v dnešní době se pravidelně se svými koňmi účastním soutěží do stupně ST**. Letos jsem během kurzu instruktora jezdectví musela zajet drezurní úlohu, takže i s touto disciplínou jsem měla možnost se dostat do kontaktu. Ráda bych si ještě do budoucna vyzkoušela nějaký týmový sport, jako je třeba koňské pólo.

 

Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Který kůň s vámi překonal vaši první oficiální soutěž a kde k tomu došlo? 

Svých prvních oficiálních závodů jsem se účastnila se svou tehdejší kobylkou Ulysses a vzpomínám si, že to byla soutěž stupně Z ve Zduchovicích. Protože jsem byla velmi nervózní, tak přišlo dvakrát zastavení. Nakonec jsme však dokázaly dojet do cíle. 

 

Kdo vás poté dále zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla? 

Mými jezdeckými začátky mě provázela Ria Hoffmeisterová, která mě naučila základům a poté jsem se skokově rozvíjela pod vedením Petra Doležala. Nyní trénuji s Kateřinou Mestenhauserovou, která mi neuvěřitelně pomohla. Nejen, že mi našla skvělé koně, ale také mi pomohla k posunu z parkurů L, přes občas vyděšená S, až do parkurů stupně ST. Myslím, že i díky ní ještě s koňmi závodím. Jsem jí neuvěřitelně vděčná.

 

Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce? 

Myslím, že zásadnější momenty přišly s první účastí na juniorském mistrovství České republiky v roce 2014 a při prvních mezinárodních závodech v Linci, to bylo v roce 2015. Letos jsem se umístila na druhém místě při oblastním mistrovství Prahy v kategorii seniorů. Jelikož jsem obrovský nervák, jsem ráda, že jsem se dostala na takovou úroveň, kde aktuálně jsem. Doufám, že se však stále dokážu zlepšovat a posouvat své hranice ještě dál.

 

Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich nejvíce výjimečný? 

Každý mi hodně přirostl k srdci a těžko jsem se všech svých koní vzdávala. Nejvíce mi v paměti zůstává valach, u kterého jsem to nedokázala a musel u nás zůstat. Je to náš sedmnáctiletý Zidane. Momentálně mám k dispozici do sportu dva mladší koně Dibadua a Armaniho, s nimiž jsem zatím dosáhla svých největších úspěchů. 

 

Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? Čeho byste dále chtěla ještě v tomto sportu dosáhnout? 

Když jsem s jezdectvím začínala, představovala jsem si, že to bude hlavně rekreační záležitost. Poté, co jsem začala sportovat, bylo mým cílem překonat parkur stupně ST**. To se mi již povedlo, takže bych se určitě chtěla na této úrovni dále zlepšovat a možná, pokud vše půjde dobře, zkusit jednou i něco vyššího. 

 

Foto: poskytla Adéla Chrdlová