Letos prožívala jednu ze svých nejlepších sezon parkurová jezdkyně Eliška Hanušová. „Nejvíce jsem si užila oblastní mistrovství České republiky, které se pořádalo ve Zduchovicích. Jela jsem se tam primárně jen zúčastnit s klidnou hlavou, a nakonec to vyšlo a stala jsem se mistryní Středočeské oblasti,“ konstatuje. 

 

Při pohledu zpět do vaší jezdecké historie. Jak vzniklo propojení vás a koní? 

Pocházím z jezdecké rodiny. Věnuji se tomuto sportu a zálibě již odmalička. Poprvé jsem seděla na poníkovi jménem Šadrak, ale na ponících jsem nikdy nezávodila. Postupem času jsem se přesunula na velké koně a společně s mým dědou a tátou jsme začali objíždět parkurové závody. Oba dva dříve také jezdili a v dnešní domě už mi pouze vypomáhají s tréninkem mých koní. 

 

Se kterými jezdeckými areály jsou spojené vaše jezdecké začátky? 

První své jezdecké zkušenosti jsem sbírala ve stáji u Bohumila Starnovského, kde v té době pracovala moje mamka. Měli jsme tam k dispozici poníka, na kterém jsem se ještě s dalšími dětmi učila základy. Poté jsem pokračovala do rodinné stáje v Libichově, kde jsem se dále rozvíjela pod vedením svého dědy. Následně jsme pořídili mou životní klisnu La Carthaginu od Radka Housy, jenž se také stal mým dalším trenérem. 

 

Ve které stáji máte své koně v těchto dnech?

Koně máme ustájené v naší rodinné domovské stáji v Čachovicích u Mladé Boleslavi. Po roce na tomto místě stále budujeme a rozšiřujeme. Máme k dispozici menší jízdárnu a dostačující venkovní výběhy. Neplánujeme do budoucna žádné velké rozrůstání, takto jsme zatím spokojení a budeme v tom i nadále pokračovat. 

 

 

Berete tento sport nyní spíše jako druh volnočasové zábavy nebo je to zároveň i vaše povolání? 

Momentálně dělám jezdecký sport spíše pro radost, ale do budoucna bych se v tom ráda rozvíjela a posunula se i na tu profesionální úroveň. V tuto chvíli to je hlavně o zdraví a pohodě koní a uvidíme, jaké možnosti se dále naskytnou.

 

Kdo vás poté jezdecky vzdělával při vaší cestě jezdeckým sportem? 

Přibližně čtyři roky jsem spolupracovala s Radkem Housou. Poté jsme se přestěhovali dál od jeho stáje a začala jsem získávat zkušenosti od Romana Drahoty. S tím jsem trénovala hlavně v zimním přípravném období a v tuto chvíli už připravujeme naše koně společně s mým tátou a jsem za to moc ráda. 

 

Vybavíte si ještě své první závodní vzpomínky? 

Poprvé jsem závodila v Hradišťku u Sadské společně s klisnou Calistou. Ačkoliv jsem ze svého prvního startu byla úplně nadšená, tak výsledek to nakonec úplně nejlepší nebyl. Šla jsem soutěž stupně Z s návazný rozeskakováním. Základní část parkuru jsem překonala čistě a v rozeskakování jsem spadla na předposledním skoku. 

 

Bylo pro vás parkurové skákání vždy hlavní jezdeckou disciplínou? 

Ano, je to přesně tak. S parkurem jsem začínala a nikdy mě nikdo k ničemu jinému ani nevedl. Je to zábavný sport plný adrenalinu a moc se mi na tom líbí to propojení mezi koněm a jezdcem. 

 

Jaké jsou vaše další sportovní cíle? 

Do dalších sezon bych chtěla pokračovat s účastmi na mistrovských závodech. Pokud to vyjde, tak bych se ráda kvalifikovala do ženské kategorie a určitě bych ráda byla součástí našeho oblastního družstva. Do budoucna bych se chtěla posunout ještě do vyšších parkurů a kdyby to bylo s mou životní klisnou La Carthaginou, tak by to bylo úplně nejlepší. 

 

Foto: poskytla Eliška Hanušová