Veronika Trčová si klade za cíl účast na mistrovství České republiky, a to nejen jako jezdec, ale také v roli trenérky. Za svého životního koně považuje klisnu Nazaretu, kterou má již devět let. I když má za sebou i několik drezurních startů, parkur pro ni byl vždy jasnou volbou.
Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadila na koně? Kdo vás ke koním přivedl?
Ke koním mě přivedla moje maminka, která také dříve jezdila a jako malou mě brávala s sebou do stáje. Poprvé jsem na koni seděla asi v deseti letech. Bylo to na malém černém poníkovi, který mě neustále protahoval nějakým křovím. A od té doby jsem každé Vánoce chtěla pod stromeček poníka.
Parkurovému skákání se věnujete od začátku? Vyzkoušela jste i nějakou jinou disciplínu?
Od úplného začátku se věnuji právě parkuru, vždy mě to naplňovalo. Mám za sebou i několik drezurních startů, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych přestala se skákáním.
Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody? S kterým koněm to bylo?
První oficiální závody jsem absolvovala v roce 2012 na mé první klisně Comtess ve Staré Boleslavi. Tenkrát jsem se na závody moc těšila, bylo to pro mě něco nového. Hlavně jsem do svých začátků měla skvělého koně. Přesný výsledek si nepamatuji. Určitě tam byla nějaká chyba, ale to mi vůbec nevadilo.
Kdo vás ve vaší jezdecké kariéře nejvíce ovlivnil?
Na mém začátku mě nejvíce ovlivnila trenérka Renata, která trénovala v jezdeckém klubu Marko. Byla pro mě velkým vzorem a spoustu mě toho naučila. Hlavně to, že vlastnit koně neznamená jen jezdit a závodit.
Dále jsme měla občasné tréninky s Romanem Drahotou a Dominikou Hrubešovou.Nejvíce mě ale jezdecky posunul můj přítel Lukáš Sojka, díky kterému jsem měla možnost sedat na spoustu koní a dovedl mě k mému nejlepšímu koni My Chin Chin.
Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte?
Pár koní mi už rukama prošlo. Tím nejvíce výjimečným byl právě valach My Chin Chin, kterého jsem dostala v květnu, kdy jsem s ním šla první parkur ZL a v září jsem s ním absolvovala bezchybně parkur ST*. Často na něj vzpomínám a moc mi chybí. Mým životním koněm je klisna Nazareta, kterou mám již devět let.
Čeho byste do budoucna ráda dosáhla?
Můj největší jezdecký cíl byl se vždy zlepšovat a posouvat. Ráda se vzdělávám a získávám zkušenosti od zkušenějších lidí. Mým cílem je účast na seniorském mistrovství republiky s mladou klisnou Galettou, ve které vidíme velký potenciál.
Vy momentálně sídlíte se svým přítelem Lukášem Sojkou v Kralovickém Dvoře. Co všechno máte na starost a čemu všemu se věnujete?
Ano, můj přítel zde pracuje jako manažer areálu, já tu mám pouze ustájené své koně a koně svých klientů, které zde trénuji a pomáhám jim s ježděním.
Co vás na trénování nejvíce baví a kolik máte svěřenců?
Na trénování mě nejvíce baví sledovat posun svých svěřenců. Většinu dětí, které trénuji, mám od jejich začátků a je pro mě obrovská radost vidět, jak jsou úspěšní a baví je to. Aktuálně trénuji osm dětí na pony a pět svěřenců s velkými koňmi.
Jaké máte plány na letošní sezonu? Jak vaše sportovní, tak s vašimi svěřenci?
Byla bych ráda, kdyby se moji svěřenci na pony kvalifikovali na mistrovství České republiky ve skocích. Mám zde i jednu juniorku s velkým koněm, se kterou máme plán se kvalifikovat na juniorské mistrovství.
Já sama konkrétní plány nemám, ráda bych absolvovala co nejvíce závodů a se svými koňmi získávala více zkušeností. Se svou mladou klisnou bych se chtěla posunout do parkurů obtížnosti S a ST.
Foto: poskytla Veronika Trčová
