Mladá jezdkyně Kristýna Kačírková aktivně závodí ve všestrannosti na úrovni S, na drezurních závodech ji můžeme vidět v úlohách stupně ST a parkury jezdí na výšce do 120 centimetrů. V rodinné stáji v Semicích u Písku působí také jako instruktorka, k tomu ještě jezdí koně klientům. Při tom všem zvládá i studium na vysoké škole. 

 

Jak jste se dostala ke koním a kdo vás k nim přivedl?

Ke koním mě přivedli rodiče, kteří měli malou stáj se dvěma boxy a dvěma chlívky, kde stáli dva shetlandští poníci. Na těch mě a mého bratra vozila mamka po okolí a učila nás základy jízdy na koni. Já jsem své začátky prožila s poníkem Rudolfem, který mě často dost pozlobil.

 

Vaše začátky jsou tedy spojeny s rodinnou stájí?

V naší rodinné stáji jsem začínala s westernovou jízdou a horsemanshipem na poníkovi Rudolfovi a později na svém prvním koni, haflingovi St. Máriovi. V té době mě trénovala mamka a westernová jezdkyně Anežka Turková. Když jsem po čase přesedlala na anglický styl jízdy, dojížděla jsem na tréninky k Elišce Konvičkové do Štětic.

 

Věnovala jste se i jiným aktivitám, které jste následně kvůli jezdectví musela omezit?

Jako malá jsem se úspěšně věnovala atletice, ale po úraze, který mi způsobil jeden z mých koní, jsem musela závodního běhání zanechat. Na základní škole jsem také navštěvovala výtvarnou školu, ale i tu jsem kvůli koním po nějakém čase opustila.

 

Pravidelně startujete ve třech disciplínách, všestrannosti, drezuře i parkuru. Se kterou disciplínou jste začínala? Jak jste se dostala k dalším dvěma?

V jedenácti letech jsem začala s drezurou s tehdy devítiletým polokrevníkem Dantésem a trenérkou Eliškou Konvičkovou. Ke všestrannosti jsem se dostala přes Elišky tehdejší trenérku Michaelu Kralertovou. Ta mě pak vedla v soutěžích všestrannosti další tři roky. Parkur mi k tomu všemu tak nějak přibyl, protože bylo a je třeba se v něm zdokonalovat.

 

Kterou disciplínu máte nejraději a proč?

Mám ráda všechny disciplíny, ale ze všech nejvíc mě baví drezura. Nevnímám ji jen jako jezdeckou disciplínu, ale i jako umění a základ těch dalších. Mojí inspirací je například Anja Beran nebo Philippe Karl, kteří dělají klasickou drezuru.

 

Vybavíte si své první oficiální závody? 

Na první oficiální závody si nevzpomínám. Ale pamatuji si na jedny z prvních závodů ve stájích Elišky Konvičkové. Jela jsem drezurní úlohu na huculovi Grepovi. Byla jsem sedmá a brečela jsem, protože jsem nevyhrála.

 

 

Kterých úspěchů v sedle si nejvíce vážíte?

Vážím si každého umístění, které jsem s koňmi získala. Nedokážu říci, které je pro mě nejcennější. Úspěch pro mě znamená, mít dobrý pocit ze své jízdy, což se ne vždy slučuje s konečným výsledkem.

 

Kdo vás ve vaší jezdecké kariéře nejvíce ovlivnil a naučil? Komu vděčíte za dosažné úspěchy?

Každý kdo mě kdy trénoval, má větší nebo menší podíl na tom, co jsem zatím dokázala. V drezuře mě asi nejvíc inspirovala Michaela Veselíková, která každého koně (bez ohledu na jeho vlohy) dokázala předvést krásným a jedinečným způsobem. Dále mě významně ovlivnila Michaela Kralertová, která mě dovedla na mistrovství České republiky ve všestrannosti a pod jejím vedením jsem získala dva mistrovské tituly. Uměla skvěle pracovat s psychikou jezdce. Naučila mě samostatnosti a sebereflexi. Nesmím zapomenout ani na své rodiče, neboť bez jejich podpory, trpělivosti a obětavosti bych nikdy nemohla dojít tam, kde jsem nyní.

 

Kde momentálně sídlíte a kolik máte k dispozici koní?

Všechny koně mám u nás doma v Semicích u Písku. Máme stáj se šesti boxy a malou venkovní jízdárnou. Takže v zimě tu máme dost „bojové“ podmínky. Ale na druhou stranu máme rozlehlé výběhy, za což jsem moc ráda, protože moji koně jsou celoročně venku. Máme tady krásnou přírodu a členitý terén, který je ideální na projížďky a kondiční trénink. Bohužel, pokud potřebuji jezdit na vetší jízdárně nebo v hale, musím si je pronajmout někde v okolí.

 

Momentálně jezdím pravidelně své tři koně. Dále pracuji s koňmi ostatních majitelů, kteří mi je svěřili do tréninku. První z mých koní je Dantés, osmnáctiletý polokrevník. Z matky Dilana po Veronal, po bavorském teplokrevníkovi 725 Poldori. Do roku 2018 jsme se věnovali všestrannosti, ale momentálně jezdíme závodně pouze drezuru na úrovni ST. Dantés má temperament plnokrevníka, proto zajet pěkné série je skoro vždy obtížné. Jinak je to velice poslušný a hodný kůň.

 

Dalším mým koněm je Diadém, letos desetiletý teplokrevník z matky Veonille II. po Royal Dance, po otci Crespo VDL. Jezdím s ním všestrannost na úrovni dvou hvězd. Je pracovitý, vynalézavý a vždy dá jasně najevo, když se mu něco nelíbí. Přestože jej vlastním od jeho dvou let, stále mě dokáže něčím překvapit. Obdivuji jeho odvahu a ochotu spolupracovat.

 

Třetím z mých koní je Mojito, pětiletý valach z matky Veonille II. po otci Monako. Na podzim jsem ho obsedla a pomalu postupujeme dál. Je jemný, ochotný a moc rád pracuje. Vždy mi přijde naproti až ke vchodu do ohrady. Ráda bych se s ním věnovala především drezuře. Všichni tři koně jsou moje srdcovky a jsou pro mě speciální. 

 

Jak jste zvládala skloubit jezdectví se školou, případně prací? Jak tomu máte nyní?

Vždy jsem si to zařídila tak, abych mohla jezdit a závodit. Momentálně studuji na jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích obor Zootechnika, kombinované studium.  Také jsem instruktorka v našem semickém jezdeckém klubu, dělám i individuální lekce a projížďky do přírody. K tomu se ještě věnuji několika koním jiných majitelů, kteří jsou ustájeni v naší stáji. Se svými koňmi zvládám pracovat téměř každý den, za což vděčím zejména svým rodičům. Kdybych totiž nemohla pracovat v naší stáji, určitě by bylo všechno jinak.

 

Jaké jste měla ambice, když jste s jezdectvím začínala, jak se postupem času měnily a jaké máte sny, cíle a plány do budoucna v současné době?

Jako malou mě nikdy nenapadlo, že bych někdy mohla jet mistrovství v anglické disciplíně. Ale když už jsem s tím začala, tak jsem chtěla pořád vyhrávat. Řekla bych, že jsem často byla až příliš dychtivá místo toho, abych si ten závod pořádně užila. Teď je pro mě důležité mít dobrý pocit z předvedené jízdy, spokojeného koně, a aby nás to oba bavilo. Umístění je pro mě až na dalším místě.

 

V letošní sezoně bych chtěla vyjet s Diadémem do zahraničí na závody ve všestrannosti, úrovně dvou hvězd. Chtěla bych také jet mistrovství ČR a Finále Zlaté Podkovy v Humpolci. V druhé polovině sezony bych s tímto koněm chtěla hezky zajet drezuru i parkur na úrovni S. Všechno ale záleží na tom, v jaké bude kondici a náladě. S Dantésem bych se chtěla zdokonalovat v drezuře na úrovni ST, splnit kvalifikace a jet MČR v drezuře. Jiné konkrétní plány s Dantésem zatím nemám. S Mojitem bych chtěla zajet drezury stupně Z a postupně pokračovat dál.

 

Můj cíl je posouvat se dál, učit se a zvyšovat výkonnost ve všech třech disciplínách. Můj sen je mít zdravé a spokojené koně, které baví život.

 

Foto: poskytla Kristýna Kačírková