Drezurní jezdkyně Veronika Sedláčková, jež startuje za Jezdecký klub Záhořany, kde se svými koňmi také sídlí, nikdy nezapomene na svého poníka Jaspera 3. „Naučili jsme se spolu spoustu věcí a zažili mnoho krásných momentů. Říkali jsme mu Jasper učitel,“ vzpomíná Veronika. 

 

Jak a kde jste se potkali poprvé? Jaké byly vaše společné začátky? 

S Jasperem jsem se seznámila před čtyřmi lety v Děpoltovicích, když jsme s mamkou jely zkoušet různé poníky. K srdci mi přirostl už při prvním zkoušení, protože v sobě měl něco, co ostatní poníci neměli. 

 

Čím si vás Jasper získal nejvíce? V čem jste si nejvíc rozuměli? 

Jasper byl hrozně hodný. Naučil mě také trochu skákat a vždycky se mi při tom snažil pomoci. V drezuře byl zase ochotný se něco naučit a případně doučit. Každopádně měl větší radost a byl spokojenější při skákání, což byl také jeden z důvodů, proč jsme ho s mamkou později prodaly.

 

Naučil vás třeba něco, co jste později uplatnila i v případě jiných koní? 

Naučil mě být trpělivá a netrestat koně za mé chyby. Také samozřejmě musím zmínit, že jsem si s ním prošla základy drezury. Za ty společné tři roky mi toho dal celkově hodně. Dokázal mi, že velké koňské srdce je někdy více než jsou fyzické schopnosti.

 

Jaké měl základní charakteristické znaky a jaký byl svým chováním? 

Jasper byl jeden z nejhodnějších poníků jaké jsem kdy potkala. Ke všem se choval hezky, snažil se při práci a byl opak lenosti. Zkrátka takový zmenšený moudrý kůň.

 

 

Měl nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem? 

Jak už jsem zmiňovala výše, miloval skákání. Při něm se mu úplně rozzářilo oko a bylo vidět i cítit, že si to užívá. Po tréninku pak vždy vypadal spokojený a cítil se být sám se sebou. 

 

Co všechno jste spolu zažili, vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky? 

Řekla bych, že každý den s ním byl nějaký zážitek, ať už dobrý nebo ne. Největší radost jsem však měla, když jsem viděla nějaký aspoň malý posun vpřed. Jasper se se mnou také přestěhoval na rok do Rakouska, do stáje ve Wienerwaldu. Byly tam krásné procházky lesem, ty jsme si spolu vždy velmi užívali. 

 

Kterých společných úspěchů si s tímto poníkem ceníte nejvíce? 

Opravdu hrdá jsem byla a stále jsem na společné druhé místo při pony mistrovství České republiky 2020 v kategorii 11-13 let. Pro mě je však obecně úspěch asi každá dobře zajetá úloha, bez ohledu na umístění. Toho jsem si s Jasperem pokaždé také velmi vážila. 

 

Jaký byl jeho další osud? Jak těžké bylo vaše společné odloučení? 

Jaspera jsme prodali přibližně před rokem do rukou jedné rodiny se dvěma sestrami přibližně v mém věku, které si na něm chtěly udělat licenci a jezdit po skokových závodech. Občas nám od nich přijde zpráva, jak jsou za Jaspera rády a že je moc hodný. Rozloučit se s ním byla asi jedna z nejsmutnějších věcí v mém životě. Nerada na ten den vzpomínám. Ovšem na Jaspera si vzpomenu dost často, ne-li každý den. Doufám, že se mu bude tuto sezónu dařit a bude plná úspěchů, radosti a zdraví. 

 

Foto: poskytla Veronika Sedláčková