„Poprvé jsem Kewina potkala v jezdeckém klubu Mělník, kam jsem nejprve dojížděla trénovat. Vzpomínám si, že ze začátku nám to spolu úplně dobře nešlo,“ říká Eliška Hansedlová. Přišly i nějaké pády, ale postupem času při kvalitním tréninku se jejich soužití a spolupráce začala vyvíjet a zlepšovat. Nakonec se Kewin po etapě v Anglii u sester Vítkových vrátil zpět do Čech.   

 

 

Jaký byl váš první společný úspěch?  

 

Úplně první společný úspěch byl rovnou na mistrovství České republiky. V Šampionátu nadějí jsme skončili na čtvrtém místě, a to byl opravdu veliký úspěch, protože součástí této kategorie byla i drezurní zkouška, která nebyla naší silnou stránkou.  

 

 

Kterých další úspěchů si ceníte nejvíce?  

 

Dále jsem s ním dva roky po sobě získala titul mistryně České republiky. To pro mě v té době znamenalo úplně nejvíc.  

 

 

Posunul vás konkrétně Kewin jezdecky v něčem dál?  

 

Určitě ano. Kewin mě naučil důvěřovat koním. Do té doby mi vybudování důvěry trvalo poměrně dlouho a u tohoto poníka to bylo celé mnohem snazší. Kewin mě toho v mém poníkovském období obecně naučil asi njevíce. Prožila jsem si s ním první závody na vyšší úrovni a na to jsem potom mohla dále navazovat s dalšími koňmi.  

 

 

Jaké měl Kewin charakteristické znaky?  

 

Byl to na pohled malý, obyčejný a hnědý poník. Měl moc rád lidi a při ježdění byl poměrně uspěchaný. Vzpomínám si, že při práci neustále házel hlavou, na což jsem si musela hodně zvykat. Jinak byl moc hodný, jednoduchý při vodění po parkuru a vynikal svou skokovou schopností.  

 

 

Jaký byl další osud vašeho nezapomenutelného poníka?  

 

Původně bylo v plánu, že zůstane v mělnické stáji a dostane ho jiná jezdkyně. To se ovšem změnilo a Kewina zakoupili manželé Vítkovi pro dceru Krisitinu. Naše loučení bylo pro mě hodně těžké, protože, jak jsem již říkala, byla to pro mě srdcová záležitost a Kewin pro mě hodně znamenal. Nyní už je však zpět v České republice a zase objíží domácí kolbiště.  

 

 

Kterého koně máte aktuálně jako svou stájovou jedničku?  

 

Nyní je mojí stájovou jedničkou jedenáctiletá klisna Vepora plemene český teplokrevník po hřebci Porter, z matky po Regilio. Je to klisna s úžasným charakterem, která pro mě dělá opravdu maximum, co je v jejích silách.  

 

Foto archiv Elišky Hasnedlové