Nikdy nebyl velkým šampionem, jehož výkony sleduje publikum se zatajeným dechem. Své početné fanoušky si hnědák Hirsch získal něčím jiným. Ze skromných začátků se vypracoval mezi špičku tuzemských krosařů a svému trenérovi a chovateli Stanislavu Popelkovi splatil důvěru druhým místem ve Velké pardubické. Před několika dny musel být Hirsch uspán ve věku 27 let.

"On prakticky celý život nepotřeboval veterináře. Jediný problém měl ve čtyřech letech, kdy nám trochu přichroml, ale až do konce kariéry pak zůstal zdravý. Až teď, po mnoha letech v penzi, dostal nějakou koliku, která se mu stala osudnou," lituje Stanislav Popelka.

Vnuk vítěze Čs. derby z roku 1975 Veronala byl členem jedné z osvědčených rodin v chovu Popelkových. Jeho matka Hevera dala také dalšího účastníka Velké pardubické Hard Westporta, nejslavnější český dostih běžela také další blízká příbuzná Herera.

Čtěte také: Lord Dragon s Bartošem ovládli dostih o 110 tisíc eur v Cagnes-sur-mer

"Hirschova rodina se bohužel u mě v chovu neudržela, mezi těmi klisnami se ať už z výkonnostních nebo zdravotních důvodů žádná pokračovatelka nenašla. Trochu mě to mrzelo, ale stejným způsobem jsme v podstatě přišli o rodinu Lombarginiho a Larizana. Aktuálně máme jen napajedelskou rodinu reprezentovanou Loire," shrnul Popelka.

Valachovým otcem byl Favoured Nations, kterého si v devadesátých letech na jednu sezonu pronajal z Maďarska Eduard Kubíček. Jako dvouletý vyhrál v Leopardstownu a doběhl druhý v listed, ve třech letech přidal listed vítězství a třetí příčku v grupě 2 Blandford Stakes, což znamenalo známku 112 liber. Po přesunu do střední Evropy se umístil v německém listed a vyhrál Velkou cenu Slovenska.

Své jméno získal Hirsch díky Popelkově pracovnímu pobytu v zahraničí. "Hned v roce 1990 jsem nastoupil v Dielsdorfu u trenéra Kurta Schlafflützela, který kdysi jako amatér jezdíval i v Pardubicích. Tenkrát ve Švýcarsku běhal kůň jménem Hirsch, tak jsem si na to později vzpomněl a toto jméno využil," usmívá se Popelka.

Faltejska potkal už na rovině

Český Hirsch se začal solidně ukazovat už na rovině. Poprvé zvítězil jako tříletý v Mostě, kde pod Dušanem Andrésem po tuhém boji o nos ovládl dostih III. kategorie na 2000 metrů. O rok později ho při posledních dvou rovinových startech jezdil tehdy mladičký Jan Faltejsek. Pozdější šestinásobný vítěz Velké pardubické tehdy navážil 52 kg.

"Když jsem byl v nultém ročníku na veterině v Novém Dvoře, bydleli jsme na jedné cimře s Čestmírem Olehlou, Romanem Vítkem a Janem Faltejskem starším, který tam dělal sportovní koně. Od té doby se s ním velmi dobře znám a když za mnou později přišel, že syn má amatérskou licenci, je lehký a jestli bych pro něj neměl koníka, tak jsem ho posadil na Hirsche a na stejně starého Monaguu," vzpomíná Popelka. Hirsch se s Janem Faltejskem později opět shledal na překážkách, z pěti dalších startů se prosadili v krosu na 3400 metrů v Pardubicích.

Po změně disciplíny v roce 2000 začínal Hirsch v nejnižších kategoriích. "Když mladý kůň začne skákat, musí se s ním jít postupně. Potřebuje hlavně sbírat zkušenosti. V té době ještě pardubická dráha nebyla tak kvalitně zavlažovaná jako dnes, kdy je velmi dobrá. Stávalo se, že jsem ho přivezl na dostihy a když nebyl vhodný terén, tak prostě neběhal a jel domů. Někteří lidé se mi divili, ale on se nám později za tenhle přístup vrchovatě odvděčil…"

Několik dostihů Hirsch v této fázi nedokončil. "Rajťák občas cítil, že to v daný den není úplně ono a stáhnul ho. Vím, že Dušan Andrés někdy říkal, že se na něm hrozně nadře a stálo hodně sil dostat z toho koně to, co v něm bylo," potvrzuje Popelka.

Že Hirsch potřebuje žokejovu podporu a sám od sebe se v dostihu nepředře, byla známá věc. "Byl velmi šikovný, ale povahově takový filuta. Okamžitě poznal, pokud měl v sedle někoho, kdo mu nedokázal zavelet, a uměl si dělat z jezdců docela srandu. Možná právě proto, že se pošetřil, vydržel na dráze tak dlouho," zamýšlí se trenér a chovatel v jedné osobě.

Za Sixteen ve Velké a spokojený důchod

Hirsch startoval celkem v šedesáti dostizích, z nichž čtyři vyhrál a na dotacích vyběhal 1,4 milionu korun. Velkou část kariéry strávil v barvách rodinné stáje Hvozd-Popelka, později běhal za EŽ Praha a.s. Naplno se dokázal prosadit nejvýše ve III. kategorii, na jedničkové scéně však dlouhá léta sbíral cenná umístění. Mimo jiné skončil druhý ve Velké ceně Itálie, třetí v květnové kvalifikaci či čtvrtý v Ceně Labe a Ceně Vltavy.

Nicméně jeho největším úspěchem bylo druhé místo ve Velké pardubické v roce 2008. V jednom z nejslavnějších ročníků novodobé éry původně doběhl třetí, po diskvalifikaci původního vítěze Amant Grise se však posunul na oficiální druhé místo za bělku Sixteen. To všechno ve dvanácti letech jako druhý největší outsider dostihu s kurzem 50:1.

"Dušan Andrés se tenkrát zranil a na poslední chvíli jel Hirsche Jirka Kousek. Skvěle si spolu sedli, provedl ho dostihem naprosto bezvadně," pochvaluje si i po letech Popelka.

Stačilo přitom málo a valach by do svého životního dostihu vůbec nenastoupil. O měsíc dříve si v zářijové kvalifikaci při kolizi zaviněné soupeřem lehce poranil koleno. "To jsem si myslel, že je po Velké. Čtrnáct dní se jen vodil, ale postupně se to zlepšovalo. Po pár dnech jsem ho začal pouštět do výběhu a brzy bylo vidět, že je veselý a nic mu nevadí. Chodil jsem s ním jen v kroku po kopečcích, před Velkou šel dvě lepší práce. To už bylo vidět, že je v pořádku a nic ho nebolí. Nakonec tedy běhal a byl z toho velký úspěch," vypráví Popelka.

Hirsch ukončil kariéru ve čtrnácti letech a odešel do důchodu, v němž strávil prakticky stejně dlouhou dobu jako v tréninku. Lví podíl na tom, že uplynulých třináct let prožil spokojeně, má jeho spřízněná duše Michaela Spáčilová, sestra bývalého jezdce a současného trenéra Jakuba Spáčila.

"Musím Míše poděkovat, že se o Hirsche celou dobu až do konce vzorně starala. Snažíme se koním po kariéře najít majitele, kteří k nim mají vztah a víme, že jim spolu bude dobře. Hirsche jsem na důchod věnoval právě Míše, měla ho moc ráda a věděl jsem, že o něj bude dobře postaráno. Byly to opravdu dvě spřízněné duše," uzavírá Stanislav Popelka.

Foto: Zenon Kisza