Když se od moře zvedne vítr a Azurové pobřeží ozáří ranní slunce, pro většinu obyvatel střední Evropy sužované Covidem-19 to těsně před Vánocemi znamená jen vzdálený sen o lepších časech. Pro žokeje Josefa Bartoše to momentálně je každodenní realita a také kulisa jedné z největších výzev jeho jezdecké kariéry.

 

Spolu s trenérem Josefem Váňou mladším a dvanácti koňmi stáje Scuderia Aichner SRL se na pět týdnů usadili v Cagnes-sur-mer, aby se zapojili do zdejšího zimního mítinku. "Jsme tady ve čtyřech lidech a máme vymyšlený program na celý mítink, který končí 10. ledna. Pokud budou koně zdraví, měli by tady každý zvládnout tak tři starty," vysvětluje Bartoš v hotelovém pokoji na Riviéře.

 

V prvním týdnu se "výsadek" ze západočeských Mlýnců soustředil hlavně na aklimatizaci a posbíral při tom několik dotovaných umístění.

 

 

"Zatím jsme s koňmi absolvovali po jednom startu, ještě to nebylo úplně ono. Teď si myslíme, že další dostihy nás posunou dál a měli bychom být víc v patách i dobrým soupeřům. Dostihy v Cagnes-sur-mer jsou náročnější, je třeba prostát tu vysokou rychlost a v závěru dokázat ještě zlepšit. Věříme, že do dalších startů se nám to podaří," nastiňuje Bartoš.

 

Mezi dvanáctkou koní ve výpravě nechybí ani některé hvězdy majitele Josefa Aichnera jako Capivari nebo Piton des Neiges. "V Itálii běhají grupové dostihy, tady jsme rádi, že se umístíme proti běžným francouzským koním. Ale taková je realita. Capivari šel minulý týden proti slušným soupeřům dobře. Je vidět, že ve Francii běhal už dřív a zná zdejší podmínky. Teď z toho těží," konstatuje italský šampion.

 

Nezvyklý rozměr současné mise Scuderia Aichner SRL dokládá i menežování zmiňovaného Pitona des Neiges, který stihl dva starty v rozmezí pěti dnů. "Možná to bylo trochu brzy, ale našli jsme mu dostih, kde jsme si věřili. Ve druhém startu už bylo znát, že se tady rozkoukal. Další dostih mu plánujeme o 400 metrů delší, to by mu mělo sedět," komentuje to Bartoš.

 

Pády tady bolí hodně

 

Čeští překážkáři jsou zvyklí především na italské starty. V Cagnes-sur-mer čelí výrazně odlišným podmínkám, ale i jinému dostihovému stylu.

 

"V Itálii většinou v klidu odskočíme, po půlce trati se to postupně rozjíždí a tempo se stupňuje domů. Tady jdeme nějaké dvě a čtvrt kola. To první je ostré, ve druhém se drží vysoké tempo a v závěrečných 600 metrech dokáží ještě zrychlit. Což je hlavně o dechu koně. Přizpůsobili jsme tomu trénink, velký důraz je na tempo. Naši koně tady mezi ostatními vypadají v paddocku výborně, jsou nasvalení a hezcí, ale musíme se přizpůsobit i těm rychlostním ukazatelům," vysvětluje Bartoš.

 

Samotný trojnásobný vítěz Velké pardubické si je vědom, že v rychlých francouzských steeplech a proutěných překážkách nemá jako jezdec zdaleka tolik času, jak je zvyklý z Itálie nebo domova. Zároveň jsou v Cagnes-sur-mer výrazně početnější startovní pole.

 

"Pokud kůň v té rychlosti udělá na skoku chybu, okamžitě ztratí délky, přijde o pozici a je z toho problém. V tomhle je to jezdecky určitě těžší. Už jsem se seznámil s dráhou, což je hodně důležité, místní kluci to tady dokonale znají," konstatuje Bartoš.

 

Při vysokém tempu a velkém počtu startujících jsou pády v Cagnes-sur-mer obzvlášť nepříjemné. Bartoše potkal jeden větší v pondělí na tříleté klisně trenéra Davidea Satalii. "Stalo se to na předposledním skoku. Mám hodně naraženou klíční kost, ale naštěstí ne zlomenou. Bojuji trochu s bolestí, ale to k našemu sportu patří. Spadnout tady opravdu bolí. Je to pro mladé blázny a já se musím přizpůsobit," směje se.

 

Společné bydlení? Jako na vojně

 

Tréninkové podmínky na místě si česká výprava pochvaluje. "Je tady k dispozici rovinová dráha 1100 metrů dokola a pak ještě překážková se šesti skoky. Všechno na výborném písku, který každou hodinu upravují, takže zdejší podklad je pro pohybový aparát koní perfektní. Samotný trénink je tady trochu jiný, Francouzi jezdí opravdu rychleji i v tréninku," říká Bartoš.

 

Osobně si prosincový pobyt v atraktivním prostředí sice užívá, ale volného času není nazbyt. "Moře jsme si zatím moc neužili. Práce je dost a než se člověk vzpamatuje, je večer. Kolem moře sice vidíme sportující lidi a rodiny s dětmi, ale jinak je tady všechno zavřené včetně restaurací. Otevřená je akorát menza, kde si lze dát pivko..."

 

Spolu s Josefem Váňou mladším bydlí v apartmánu s výhledem na moře. "Akorát nám tady trochu chybí manželky. Musíme vařit, uklízet a prát. Střídáme se v domácích pracích, zatím nám moc nejde vytírání. Je to trochu jako na vojně, ale zatím to zvládáme," vzkazuje na dálku domů.

 

 

Ilustrační foto: Marcela Kozová