Více než tři desítky let se pohybuje mezi nejlepšími jezdci všestrannosti. Karin Donckers jezdí za Belgii, pod jejíž vlajkou konkurovala a pořád konkuruje nejsilnějším soupeřům z celého světa. Letos čtyřiapadesátiletá jezdkyně zažila sedmkrát olympijskou atmosféru, na Světových jezdeckých hrách závodila také sedmkrát a seniorských evropských šampionátů absolvovala patnáct. 

 

Karin Donckers se narodila v roce 1971 v belgickém Hoogstratenu. Jako devítiletá začala docházet do místního pony klubu a postupně se pustila do soutěží v drezuře a parkurovém skákání. Později se právě tato průprava přetavila ve vášeň pro všestrannost, která spojuje jmenované dvě disciplíny s napínavou terénní zkouškou. V tomto odvětví začala reprezentovat svou zemi.

 

V roce 1988 dojela s klisnou Britt šestnáctá na mistrovství Evropy juniorů v Dijonu. O dva roky později brala s týmž koněm jedenáctou příčku na evropském šampionátu mladých jezdců v Rotherfield Parku. Britt byla jedním z klíčových koní Karininy kariéry. Bělku koupil její otec, když sama ještě byla dítě a postupně s ní prošla cestu z juniorské kategorie až mezi nejlepší jezdce všestrannosti. Klisna po úspěšné sportovní kariéře přešla do chovu. 

 

„Když takového koně potkáte, pak zjistíte, jak obtížné je dosáhnout toho samého s ostatními koňmi. S Britt jsem se dostala všude, udělala by pro mě cokoliv, musela jsem být prostě jen v sedle. Naučila mě o všestrannosti všechno,“ popsala klisnu Karin.

 

Právě Britt donesla Belgičanku na její první olympijské hry. Bylo to v roce 1992 v Barceloně a teprve jednadvacetiletá jezdkyně tam dojela osmá v individuálním pořadí a Belgičanům jen těsně unikla medaile. Do Atlanty se Belgičanka nepodívala, zato měla skvěle našlápnuto na olympiádu, která se konala v roce 2000 v Sydney. 

 

Její jedničkou byl tehdy Better Times. Přípravy šly velmi dobře, až do února 2000, kdy Karininu stáj zachvátil požár. Z plamenů se povedlo zachránit většinu koní, ale právě Better Times byl jedním ze tří špičkových sportovních koní, kteří našli smrt na nedaleké dálnici, kam utekli.

 

Náhradníkem byl Gormley. Karin s ním vyrazila do Austrálie, jenže ve steeplechase v olympijské soutěži měla pád, při kterém si zlomila páteř. Úraz si vyžádal čas na léčbu a rekonvalescenci. Zpátky do sportu se sice vrátila v následující sezoně, ale na úspěch si musela počkat do roku 2003. Tehdy na mistrovství Evropy v Punchestownu obsadila s Gormleyem šesté místo mezi jednotlivci, belgický tým bral bronz.

 

Od té doby až na jednu výjimku nikdy na evropském seniorském šampionátu nechyběla. Týmový bronz získala ještě v roce 2009 ve Fontainebleau, když závodila v sedle klisny Gazelle de la Brasserie CH. Za Belgii nastupovala i na dalších olympiádách. Startovala v Aténách 2004, Hong Kongu 2008, Londýně 2012 a Riu 2016. V Tokiu nezávodila ale objevila se znovu na loňských hrách v Paříži. 

 

Z plejády koní, které dosud sedlala v nejvyšší všestrannosti, jsou kromě už jmenovaných klisen Britt a Gazelle také valach Lamicell Chumbawumba, s nímž dokončila poprvé světoznámou soutěž v Badmintonu nebo valach Fletcha van´t Verahof, s kterým se objevila na Světových jezdeckých hrách v Caen 2014 a o čtyři roku později v Tryonu. Loňskou olympiádu dokončila s hřebcem Leipheimerem van´t Verahof.

 

Aktuálně se Karin připravuje na další sezonu. Počítá s účastí na mistrovství světa v Cáchách. A co stojí za nehasnoucím zápalem belgické jezdkyně? „Myslím, že klíčem k dlouhým létům ve sportu je vášeň. V určitém okamžiku se stanete závislými. Miluji trénovat a připravovat své koně, aby byli pořád lepšími. Proč bych měla přestávat? Je to motivace pro mě i pro moji rodinu, abych se udržela fit. Je to úžasný sport, cítíte, že i koně ho milují. Jednoho dne přijde čas, kdy si řeknu, že to stačilo, ale dokud si ho tak užívám, koně se mají dobře, tak ho dělám pořád ráda.“

 

Zdroj: FEI, web Karin Donckers, Chrono of the Horse