Gigolo, Salinero, Rembrandt, Totilas nebo Valegro, to jsou koně, kteří patří k těm nejlepším v historii světové drezury. Zapomenout nesmíme ani na Parzivala, ryzáka, jenž má na kontě několik medailí z mistrovství Evropy i světa. A dokonce i olympijské cenné kovy.

 

Holandský teplokrevník Jerich Parzival pocházel z chovu Riy Beijer. Ta byla majitelkou klisny Fedory, jíž připustila plemeníkem Jazzem a narodila se klisna Orleans. Hříbě se chovatelce tolik líbilo, že se rozhodla pro příště znovu připustit Fedoru Jazzem. A v roce 1997 se narodil hřebeček Parzival.

 

„Museli jsme ho prodat. Máme malý chov a držíme jen klisny, hřebce vůbec nemáme. Když byl Parzival hříbě říkali jsme si, jak hrozně dlouhé nohy má,“ vzpomíná chovatelka s tím, že jí ovšem nijak výjimečný tehdy nepřipadal.

 

 

Novými majitele se stali Adelinde Cornelissen a Henk Koers. Adelinde se v té době věnovala drezuře na národní úrovni jako amatérská jezdkyně a postupně se později s Parzivalem, později už valachem, vypracovala do špičky. Trénoval je Johan Hamminga.

 

V začátcích ale sehrála velkou roli ryzákova povaha, hlavně bázlivost. „Když jsem se pokoušela dostal do sedla, trvalo půl hodiny, než jsem jen dala nohu do třmenu. Byl pořád napružený, ne proto, že by ukazoval sílu, ale byl tak moc vystrašený. Když jsem se dostala nahoru, držela jsem se zuby nehty a on lítal v hale z rohu do rohu. Jak uslyšel nějaký zvuk nebo se uviděl v zrcadle, začal se točit na místě,“ popisuje jezdkyně.

 

Trpělivá práce přinášela pokroky a dvojice si odbyla debut na mezinárodní úrovni. V roce 2007 startovala na CDI ve Zwolle. Výrazně pak na sebe upozornila o rok později na nizozemském národním šampionátu a hned potom na CDIO v Cáchách. V téže sezoně dokonce odcestovala jako rezerva do Číny na olympijské hry. Tam sice ještě Nizozemsko nereprezentovala, ale i tato meta se blížila.

 

 

Tou dobou si dvojici vzal pod křídla Sjef Janssen, trenér národního týmu. Od podzimu 2008 do léta 2009 absolvovala Adelinde s ryzákem dvanáct mezinárodních úloh a osm z nich vyhrála. 

 

A potom přišlo mistrovství Evropy ve Windsoru, kde Nizozemci tehdy v nesmírně silné sestavě brali zlato. Hlavní hvězdou byl hřebec Totilas v sedle s Edwardem Galem, který na šampionátu vyhrál Grand Prix a Grand Prix Freestyle, v níž už poněkolikáté přepsal světový rekord. Ale v Grand Prix Special byl přeci jen „poražen“. Skončil druhý právě za Adelinde s Parzivalem. 

 

V dalších letech nasbírala Nizozemka s Parzivalem několik evropských medailí, v roce 2011 brala dvě individuální zlata. Ve finále Světového poháru startovali čtyřikrát, dvakrát zvítězili a dvakrát obsadili druhé místo. V roce 2012 vybojovala dvojice stříbro na olympiádě v Londýně. Nizozemský tým byl třetí. Bronz ze soutěže družstev má také ze Světových jezdeckých her 2014 v Caen.

 

Triumfů v úlohách při pětihvězdových CDI zapsali mnoho, třeba v Rotterdamu, Lyonu, Hicksteadu, Mechelenu, s´Hertogenbosch, Odense nebo Amsterdamu. Poslední velkou akcí měly být olympijské hry v Riu de Janeiru v roce 2016. Štěstí jim ale nepřálo. 

 

„Den před Grand Prix jsme ho v šest ráno našli v boxu s otoky na hlavě. Celý den jsme strávili na veterinární klinice. Jeho teplota lítala nahoru a pak zas dolu. Dostal infuzi. V podvečer se jeho teplota stabilizovala a vypadalo to nadějně. Ale přišla otázka, co se soutěží. Nechtěla jsem to pustit kvůli týmu, Pořád dokola jsem se sebe ptala, zda mám jet. A taky veterinářů, pořád a pořád,“ vzpomíná Adelinde. Rozhodli se, že to zkusí.

 

Jezdkyně ale už po pár krocích v obdélníku cítila, že to není ono. Parzival se snažil, protože byl podle jejích slov trochu workholik, ale ona věděla, že to není správné a úlohu vzdala. Po stříbrných medailích z Londýna už další olympijský kov nepřibyl. Parzival odešel do sportovního důchodu. 

 

„On je celý můj svět. On mě dostal tam, kde dnes jsem. Celá ta cesta s ním byla úžasná, od začátku, kdy byl tak vyděšený až po dobu, kdy se zamiloval do závodění. Vím, že mu závody chybí, kdykoliv vidí kamion, běží, že bude také nastupovat,“ řekla jezdkyně po konci jeho kariéry.

 

Na pastvinách strávil sedm let. A v roce 2023 oznámila Adelinde, že v šestadvaceti letech uhynul. Hold mu vzdávali i soupeři. Britský reprezentant Gareth Hughes na jeho adresu uvedl: „Jasně, všichni si pamatujeme Totilase, ale Parzival také změnil světovou drezuru. Byl úplně jiný typ. Vysoký, nohatý a elegantní. Jeho Grand Prix vypadala tak snadno. Piafa a pasáž byly tak dobré, ale hlavně klus, ten byl úžasný.“

 

Zdroj: FEI, Horse and Hound, Eurodressage