O šampionátu rovinových jezdců nikdy neuvažovala, ale letos je jméno Jiřiny Andrésové k vidění na nejvyšších příčkách průběžného pořadí Lázně Poděbrady Cupu. Stájová jezdkyně Dostihového Zámrsk MUDr. Václava Bruny stihla v první polovině sezony nasbírat už dvanáct vítězství a překonat tak své dosavadní maximum.

"Ježdění dostihů mě moc naplňuje a všechno beru, jak to přichází. Nemám tak vysoké sebevědomí, abych si třeba volala o koně nebo si říkala, že bych měla tohoto konkrétního koně jezdit. Když si jezdec zavolá o koně, beru to jako velký závazek, protože mi to připadá, jako kdybych nabízela, že ho odjezdím nejlíp ze všech, což nechci. Vždy jsem byla vděčná za každou příležitost a mám to tak dosud. Vím, že jsou tady mnohem lepší jezdci," poznamenala Andrésová ve středečním Podcastu Martina Cápa na EquiRadiu.

Vzhledem k tomu, že naváží 49 kg a trenéři ji s oblibou posazují na koně s nízkou předepsanou hmotností, ve vrcholech sezony dostává příležitost jen málokdy. "Ještě jsem nevyhrála jedničkový dostih, to bych si moc přála. A chci jezdit tak, abych mohla být sama se sebou spokojená," formuluje své hlavní cíle.

Čtěte také: Dakota se rozloučila s Českem vítězně, Sir Bowtieman překvapil Lipsko

K letošní výborné bilanci Jiřiny Andrésové výrazně přispěli koně trénovaní jejím manželem Dušanem v Zámrsku. Po dvou jarních vítězstvích vybojovali polobratři Vévoda a Vossolie, jednou se prosadil rychlý Let Fire.

"Koní i práce je dost, ale s Dušanem nás to stále baví. Dušan je nesmírně pracovitý člověk, zastane práci za dva lidi. To se mi na něm moc líbí. Vždycky byl takový a na nic si nehrál, ani v dobách, kdy byl šampionem jezdců. V dnešní době je to unikát, takoví lidé se už nerodí. Což je jeden z problémů našeho sportu," lituje Andrésová.

Ve volném čase se realizuje mimo jiné jako pomocná trenérka malých gymnastek. "Dcera tento sport dělá od sedmi let a tráví tam hodně času, tak chodím s ní a věnuji se ostatním holkám. Dělám to sedm hodin týdně a práce s dětmi mě baví. Kvůli dostihům akorát nejezdím s holkami na závody a pak vždy zjišťuji všechny detaily na pondělním tréninku," směje se.

Krásná svatba i bez šampionátu

Podobné nadšení jako její svěřenkyně v dětství směřovala ke koním. Začínala jednou týdně na huculské klisně při projížďkách lesem, v sedmé třídě už chtěla být žokejem.

"S dostihovými koňmi jsem se poprvé setkala ještě jako dítě v Autocampu Kateřina, kde měli vysloužilé dostiháky jako provozní koně a vozili na nich děti. A jednou nás vzali na dostihy do Lysé nad Labem. Hned jsem měla jasno, že tohle chci dělat, strašně mě to nadchlo," vrací se Andrésová k době, která ji nasměrovala nejprve do učení v Kladrubech a poté do Velké Chuchle.

Hned svůj debut na dráze 18. dubna 1999 ve Velké Chuchli na klisně Serious Ness proměnila ve vítězství. "To bylo vtipné. Dostala jsem skoro parkurové sedlo, takový pekáč, a nechala jsem si trochu delší třmeny. A pan trenér mi řekl: ,Ještě jsem ti to prodloužil.’ Měla jsem třmeny opravdu jako parkurák, ale kobylka byla dobře nachystaná a vyhrála…"

Přestože po vyučení čerpala cenné zkušenosti v Irsku, kde se zúčastnila i neregistrovaných dostihů a honebních jízd, největší část kariéry spojila s trenérem a svým tchánem Josefem Andrésem, s nímž prošla několik štací. Krátce působila také v Praze u Petera Šimuniho.

Dnes tvoří sehraný tandem s manželem Dušanem v Zámrsku. S jedním z nejúspěšnějších českých žokejů moderní éry se před lety brali stylově v závěrečný den dostihové sezony.

"Dušan tenkrát chtěl vyhrát šampionát a chtěl se zúčastnit dostihů v Kolesách. Ráno jsme šli na obřad, Dušan už přišel v renbotách, přes které měl kalhoty. A pak jsme jeli na závodiště, kde jsme si udělali oběd a pozvali jsme lidi, co přišli na dostihy. Mně to nevadilo, bylo to moc hezké. Akorát Dušan nakonec nevyhrál," zavzpomínala Andrésová v podcastu EquiRadia.

Foto: Pavla Pechmanová