Jezdecké začátky Nikoly Egrové se odehrávaly v jezdecké škole v Kozolupech. „Na své začátky si pamatuji moc dobře. Dá se říct, že o koně jsem měla zájem skoro od narození. I přes to, že moje rodina s koňmi neměla nikdy nic společného, tak mi můj táta už ve školce slíbil, že až půjdu do první třídy, najde stáj, kde bych mohla začít jezdit,“ vzpomíná Egrová.

Věnujete se parkuru od vašich jezdeckých začátků? Čím je pro vás tato disciplína jedinečná?

Ano, parkuru se věnuji od úplného začátku a nikdy jsem ani nic jiného závodně nezkoušela. Doma máme tedy i tréninky zaměřené na drezuru, ale na drezurních závodech jsem osobně nikdy nebyla. Parkur jsem si zvolila hlavně proto, že je akčnější než drezura. Je to velmi rozmanitý sport. Dá se zvolit cesta klidná pro získání zkušeností, ale také se může zariskovat a zkusit „všechno nebo nic“. Nikdy není do posledních setin závodu jasné kdo přesně zvítězí, a právě to mě na tom baví.

Kde jste absolvovala své první oficiální závody a s kterým koněm to bylo?

Moje první oficiální závody byly v Klatovech, jestli si správně vzpomínám. Tam jsem závodila se dvěma koňmi Ambassador Raclab 4 G a Valley. Vím, že tomu ještě předcházela jedna z mých prvních účastí na hobby závodech v areálu Plzeň - Bory, kde jsem s Ambassador získala šesté místo.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Parkur jezdily mé sestry. Měl jsem motivaci je dohnat, říká Stružinský

Co byly zpočátku vaše silné a slabé stránky? Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhla?

Silné a slabé stránky? Ze začátku jsem se na koni snažila hlavně udržet a navést ho rovně na skok. Vzdálenosti jsem ještě nejdříve tolik neviděla, ale koně, na kterých jsem jezdila, se mi snažili co nejvíce pomáhat. Pamatuji si také, že ne vždy to vyšlo, ale stále jsem měla snahu se dále posouvat a pracovat na sobě.

Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhla?

Na mé jezdecké cestě má zásluhu opravdu hodně lidí. Nejvíc asi rodiče, kteří mi dali možnost se tomuto sportu věnovat a vždy mě v něm podporovali a stále podporují. A samozřejmě také moji trenéři, bez nichž by to nešlo. V mých úplných začátcích mě trénovala Tereza Majerová, do mých skokových začátků mi velmi pomohla Jana Kohoutová a poslední dobou trénuji s Jaroslavem Jindrou, který mě dostal až k mé aktuální výkonnosti. Také vděčím za naše úspěchy i mé drezurní trenérce, paní Jirsové. Drezura není pro mě a mé koně úplně zábavná, ale na našich výsledcích je vidět, že nám zařazení drezurní práce do tréninku opravdu pomáhá.

Na které koně nejraději vzpomínáte, a který z nich byl tím nejvíce výjimečným?

Nejraději vzpomínám na Ambassador, které jsme také říkali Bambule. To byl můj první velký kůň. Naučila jsem se na ní postupně základy ježdění a poté jsme začali i skákat. Nejvíc výjimečným koněm je pro mě Alex. Ta mě hodně posunula, a díky ní jsem dosáhla svých výsledků. Mám ji ze všech koní nejdéle, krásné čtyři roky. Je to už takový náš rodinný mazel.

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry?

Určitě tam nějaký posun je. Vrátily se k nám mezinárodní závody a vzniklo nebo se rozšířilo mnoho prestižních areálů. Myslím si ale, že dosahovat lepších sportovních výkonů je stále stejně obtížné. Všichni jezdci získávají stále více a více zkušeností, čímž roste konkurence.

Co jsou klíčové faktory pro dosažení úspěchu právě ve vaší jezdecké disciplíně?

Podle mě jsou klíčovými faktory práce a trpělivost.  Ve vyšších soutěžích už je potřeba i kvalitnější kůň, což je zase hlavně o financích. Ale myslím si, že i to se dá do určité míry dohnat kvalitní a systematickou prací.

ČTĚTE TAKÉ: Poprvé jsem se posadil na koně v osmi letech na táboře, říká Pospěch

Jaké sportovní ambice jste měla při svých závodních začátcích? Kam se chcete dále posouvat?

Ze začátku jsem žádné moc velké ambice neměla, ale postupně se to stupňovalo. Nejprve to byl zajetý čistý parkur, poté se objevila touha získat nějaká dobrá umístění. Na začátku pro mě bylo úplně nemyslitelné, že bych se někdy podívala na mistrovství České republiky. Byl to můj velký sen. Později se dostavila i myšlenka zisku mistrovského titulu, a to se mi v letošní sezoně podařilo. Teď bych se ráda podívala do zahraničí na nějaké mezinárodní závody a mým dalším velkým snem je dostat se na mistrovství Evropy.

Foto archiv Nikoly Egrové