reklama 11C


Niklas Lovén: Delight My Fire je výjimečná. Věčné cestování mě ubíjí

 24.09.2019 13:00 | AUTOR: Martin Cáp

ikonka

Překážkový žokej Niklas Lovén v dalším vydání Dostihové vizitky vzpomíná na své začátky na švédské jízdárně i třetí místo s Delight My Fire ve Velké pardubické, a popisuje, co Skandinávci můžou závidět českému dostihovému sportu.

reklama 12D

Ve svých padesáti letech patří Švéd Niklas Lovén k nejzkušenějším překážkovým žokejům evropské scény. Bývalý mistr světa amatérských jezdců Fegentri je v posledních letech stále častějším hostem i v Česku. Po četných startech v Pardubicích a Slušovicích si v září poprvé vyzkoušel i proutěné překážky ve Velké Chuchli, kde v sedle Slivky dojel druhý ve Zlatém poháru EŽ Praha.
 
Kariéra rodáka ze švédského Harplingu zatím čítá kolem 240 vítězství. "Na překážkách jsem zatím na 193 čárkách a mým velkým cílem je dostat se přes hranici 200 vyhraných dostihů v kariéře," řekl Lovén serveru Jezdci.cu.
 
 
Jak se mám a čím teď žiju
 
Zažívám rušné měsíce, v létě a na podzim mám vždy nabitý diář. Když jezdíte překážkové dostihy a žijete ve Švédsku, strávíte nejvíce času na cestách. Jen teď v první polovině září jsem byl v akci doma, ve Wroclawi, Pardubicích a Praze, pravidelně létám i do Itálie. Bydlím na jihu Švédska, asi hodinu od dánské Kodaně. Tamní velké letiště je takovou mou základnou.
 
Neustálé cestování je asi nejtěžší stránka mé práce. Až jednou skončím s ježděním, nebude to proto, že by už nemohlo mé tělo, ale kvůli cestování. Stihnout všechny důležité termíny a stihnout se včas vrátit domů, abych zvládl udělat v týdnu nějakou práci, je stále těžší.
 
 
Moje začátky u koní
 
Narodil jsem se do koňařské rodiny. Mí rodiče mají kousek od Helsinborgu jezdeckou školu a vlastní i pár plnokrevníků. Tady jsem začínal na jízdárně. Dětství jsem strávil na ponících, jezdil jsem dostihy poníků. Absolvoval jsem i spoustu parkurů, v každé volné chvíli jsem skákal. Postupně jsem se přiklonil k dostihům. Když mi bylo patnáct nebo šestnáct let, zažádal jsem si o amatérskou licenci. S překážkovými dostihy jsem začal zhruba v osmnácti letech. Dlouhá léta jsem se zúčastňoval amatérského mistrovství světa Fegentri.
 

Čtěte také: Soumillon, O'Donoghue, De Vries. Evropský pohár žokejů odtajnil jména

 
Nejsem zase tak úzce specializovaný, nějaký ten parkur si občas skočím i teď. Zvláště proto, že se tomu věnujeme spolu s dcerou. Máme jednoho parkurového koně, kterého jezdíme ve volném čase.
 
Jako amatér jsem hodně jezdil i rovinové dostihy. Občas se ještě do některého dostanu, ale měřím 181 centimetrů, takže čekám spíše na případy, kdy hodně dobrý kůň běží v hodně špatném handicapu a nese velkou váhu.
 
 
Největší dostihový zážitek
 
V roce 1995 jsem byl mistrem světa v seriálu Fegentri, to byly krásné časy. Pár lepších dostihů jsem vyhrál i pro svého otce, ale opravdu velké sny se mi splnily až po letech. Dlouho jsem třeba čekal na vítězství ve švédské Velké národní, kterého jsem se dočkal v letech 2008 a 2010. A na stará kolena jsem na Delight My Fire dojel třetí ve Velké pardubické. To jsou pro mě asi dva největší vrcholy a zážitky - vaše Velká pardubická a naše Velká národní.
 
 
Můj životní kůň
 
Dostal jsem se v kariéře na hodně skvělých koní, těmi nejlepšími asi byli Delight My Fire a polský Haad Rin. Pokud bych to musel zúžit na jediné jméno, volil bych Delight My Fire. Je to výjimečná klisna a zažili jsme toho spolu strašně moc. Jel jsem ji ve čtrnácti dostizích, čtyřikrát jsme dokázali zvítězit. Kromě českých dostihů jsme spolu cestovali i do Itálie, Francie, Polska a britského Cheltenhamu. Jsou to nádherné vzpomínky.
 
 
Moje oblíbené závodiště
 
Merano je nejkrásnější místo v celé Evropě, Pardubice jsou zase nejvíce specifické a mají obrovské kouzlo. Poprvé jsem u vás jezdil už jako amatér v roce 1994, kdy jsem vyhrál amatérskou Cenu Magnetu s Chabarovskem. Kromě těchto dvou drah mi přirostl k srdci i Cheltenham, kde jsem byl třikrát a samozřejmě se mi tam moc líbilo.
 
Nejslavnější překážkové závodiště ve Švédsku Strömsholm je pouze sezonní dráha. Teď čekáme na nové místo, od příštího roku by se měly překážkové dostihy běhat v Bro Parku. Po zavření kursu v Täby mají švédské překážkové dostihy trochu problém, kromě Strömsholmu máme jen menší Blommeröd. Doufám, že po otevření překážkového kursu v Bro Parku se situace zlepší.
 
 
Největší problém současného dostihového sportu
 
Ve Švédsku a obecně Skandinávii máme obrovský problém s jezdci. V Anglii nebo Francii je to jiné, z našeho pohledu jste na tom dobře i vy v Česku, i když samozřejmě vím, že se u vás hodně mluví o nedostatku dobrých jezdců.
 
My na severu Evropy bychom potřebovali, aby náš dostihový sport byl větší, přilákat více lidí i koní. Potřebujeme mnohem lepší mediální pokrytí a více televizních přenosů. Něco jako máte v Česku během Velké pardubické, to by nám moc pomohlo. Vždycky obdivuji, jak se u vás v říjnu vytvoří dostihová atmosféra. Tohle vám my Skandinávci můžeme jen závidět. Máte dlouhou tradici, širokou základnu i mediální zájem. To je základní předpoklad pro to, aby do sportu přicházeli další koně a noví lidé.
 
 
Dostihová osobnost, které si vážím
 
Na prvním místě mě napadnou mí hvězdní kolegové. Na překážkách je to pochopitelně A.P. McCoy, ale třeba i Josef Váňa je výjimečná osobnost.
 
 



reklama 13A




Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

NEPŘEHLÉDNĚTE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace