Již od svých tří let se pohybuje v jezdeckém prostředí Natálie Melmerová, která byla zpočátku velmi ovlivněna svou starší sestrou Lucii. Ta úspěšně startovala už v sedle svých pěti poníků a Natálie se na nich velmi ráda vozila a získávala své první jezdecké zkušenosti.
Kde jste se začínala takto rozvíjet a jaké zázemí jste pro trénink měla?
Své jezdecké začátky jsem prožívala už v naší domovské stáji. Náš areál se nachází v Březové, která leží západně od Prahy. Rodiče si toto místo pronajali a od dětství jsme se sestrou měli možnost využívat kompletní sportovní zázemí.
Můžete nám přiblížit, jak to tam vypadá?
Máme zde přibližně čtyřicet koní. K dispozici je jízdárna, hala, lonžovací kruh, travnaté výběhy. Kolem areálu jsou všude krásné louky a lesy pro terénní přípravu našich koní. V dřívějších dobách tento objekt sloužil jako kravín, který se později zrekonstruoval a nyní složí jako jezdecká stáj.
Kolik času ve stáji nyní trávíte a jak vypadá váš běžný program?
Trávím ve stáji každý den po škole, což je přibližně od 15 do 19 hodin. Jezdím většinou dva koně denně a po ježdění všechny naše koně obstarám a připravím krmení.
Je parkurové skákání vaší hlavní disciplínou? Vyzkoušela jste i některá další jezdecká odvětví?
Ano, věnuji se s našimi koňmi výhradně parkuru. Prozatím mám v sedle velkých koní výkonnost na stupni L, ale věřím, že se to bude vyvíjet dále a budeme se posouvat výš. Když jsem jezdila poníky, tak jsem několikrát startovala i v drezuře.
Ovlivnil váš přístup ke koním a jezdeckému sportu talent a nadšení vaší jezdecky založené sestry?
Určitě ano. Sestra Lucie byla vždy mým vzorem. Její tragický pád ukončil mou pony kariéru. Vlastnili jsem v té době čtyři koně a dva poníky a nedalo se to zvládat, proto byl přestup do sedla velkých koní rychlý.
Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti?
První oficiální parkur jsem jela s poníkem Forrestem v Borové, kde jsme šli soutěž stupně ZP. Vzpomínám si, že jsme si hned dojeli pro krásné druhé místo. Dále jsem se účastnila závodů a různých tréninků a soustředění ve známých areálech jako jsou Královice, Zduchovice, Opřetice a Sojovice.
Kdo vás dále zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla?
Doma mě trénují nejvíce sestra a mamka. Nejvíce zkušeností mi však předal pan Mestenhauser v mém poníkovském období. Dále bych ráda zmínila Ivu Holíkovou, Pavla Vachutku a Romana Drahotu, s nimiž jsem se účastnila soustředění Sportovního centra mládeže a nyní trénuji s Alžbětou Vojtkovou, která je skvělá. Můžu říct, že nejvíce vděčím své sestře, která mi se vším pomáhá a radí. Koně, které nyní jezdím byli dříve její, a právě ona je zná nejlépe.
Jak náročné to pro vás bylo přesedlat na koně své sestry?
Hrozně jsem si přála jezdit Filoubeta, ale padala jsem z něj a nejdříve to bylo dost náročné. Nyní si začínáme rozumět a postupně sbírám v jeho sedle nové závodní zkušenosti. S klisnou Lorettou jsem už zvádla vybojovat například třetí místo při Czech Junior Cupu v Hořovicích, čehož si moc vážím. Jedním z cílů pro letošní sezonu je účast při mistrovství České republiky.
Foto: poskytla Lucie Melmerová