Velmi všestranně založená jezdkyně Lenka Kočí, která v této době působí ve stáji Jezdeckého klubu Opava-Kateřinky, vyrůstala s jezdecky založenou rodinou a od obou rodičů od útlého věku získávala mnoho zkušeností. U Olomouce rodina Lenky Kočí dokonce vlastní svou stáj, měla tedy skutečně kvalitní předpoklady stát se profesionální jezdkyní sportovních koní.
Jaké vzpomínky si vybavíte na své první kontakty s koňmi?
Úplně přesně si to už nevybavuji. Byla jsem opravdu hodně malá, když jsem poprvé seděla na koni. Myslím, že k tomu došlo ve stájích v Řepčíně u Olomouce, kde v té době jezdila ještě moje mamka. Poté jsme už postupně budovali naší rodinnou stáj a své první opravdové jezdecké zkušenosti už jsem získávala právě tam.
Můžete nám přiblížit váš další vývoj v ohledu sportovního ježdění a jednotlivých jezdeckých disciplín?
Nejdříve se to vůbec nevyvíjelo parkurovým směrem, což je v této době moje hlavní disciplína a zároveň náplň práce. Původně jsem začínala jezdit na ponících a celé to směřovalo k drezuře a později i ke všestrannosti. S mým prvním sportovním poníkem jsem se třikrát zúčastnila mistrovství České republiky v drezuře a také několikrát ve všestrannosti. Poté následoval přesun na velké koně, a i v té době jsem ještě byla věrná všestrannosti a drezurám a až teprve s dostupem času jsem nakonec zůstala u parkuru.
Proč jste se nakonec rozhodla právě pro parkurové skákání?
Zjistila jsem, že drezura mě sice baví a mám jí ráda, ale došla jsme k závěru, že na té sportovní úrovni to celé zase tolik záživné není. Jednoduše mě parkury začaly bavit mnohem více, a to byl také důvod mé volby této jezdecké disciplíny. Co se všestrannosti týká, tak tam později přišel lehký strach při překonávání terénní zkoušky, takže ani toto odvětví nakonec nebylo tím správným.
Vybavíte si ještě své první závodní zkušenosti?
První závody jsem jela se svým poníkem Baronem v Třeštině. Byly to hobby závody, kterých jsem se zúčastnila asi měsíc před složením Zkoušek základního výcviku jezdce. Výsledek už si nevybavuji, ale zajímavá zkušenost to určitě byla.
Které osobnosti vás rozvíjely na vaší cestě jezdeckým sportem?
Začátky jsem samozřejmě prožívala se svou maminkou, která mi toho hodně předala. Poté jsem se dostala do péče k manželům Heidenreichovým, kteří se věnují převážně právě všestrannosti. Důležitou osobností byla také Marie Minářová a následně po přechodu na parkurové skákání jsem spolupracovala s Josefem Kinclem a s Radkem Šídlem. V této době trénuji s Jiřím Hruškou a zároveň pro něj pracovně jezdím jeho koně v opavské stáji.
Kde tedy máte nyní ustájené své koně?
Momentálně v naší domovské rodinné stáji už jsou pouze koně po sportovní kariéře a užívají si důchod. Sportovní koně jsem si vzala s sebou do Opavy a společně je dále připravuji i s těmi ostatními, kteří jsou tu v tréninku.
Kdy se dostavil nějaký zásadnější úspěch a které další považujete za cenné?
Když jsem se svým poníkem ještě aktivně startovala v drezurních soutěžích, tak jsem byla na republikovém mistrovství druhá a třetí. Poté jsem ve svých čtrnácti letech vybojovala se svou klisnou Paris mistrovský titul v dětské kategorii ve všestrannosti a po přechodu na parkury jsem si začala vážit každé dobře zajeté soutěže. V loňské sezoně se mi velmi dařilo při Velké ceně Ostravy a s valachem Stingem jsem tam vyhrála U25 a poté jsem s Igorem poprvé startovala i v samotné Velké ceně a dojela jsem si pro šesté místo.
Co patří mezi vaše plány na letošní sezonu a kam byste se ráda dále posunula jezdecky?
Přesné plány zatím nemám. Svého valacha Stinga jsem vloni prodala, nyní působím jako pracovní jezdkyně a budu se věnovat převážně práci s mladými koňmi. Pokud by to šlo, taky bych se brzy zase dostala do vyšších soutěží a ustálila se na úrovni ST.
Foto: poskytla Lenka Kočí