Čerstvě třiačtyřicetiletý nizozemský jezdec Willem Greve se v posledních měsících veze na vítězné vlně. V sérii Světového poháru západoevropské ligy dovršil nedávno hattrick, když po podzimních kolech ve Stuttgartu a La Coruni zvítězil v únoru v Göteborgu.

 

Greve patří k evropské špičce, ale pětihvězdové mítinky si pečlivě vybírá, zdaleka necestuje po světě tak často, jako někteří jeho soupeři. Jak říká, jeho management se celý řídí podle potřeb koní a s ohledem na ně. Představme si nizozemského reprezentanta blíž.

 

Willem Greve se narodil v roce 1983 v Haaksbergenu. Jeho otec Jan je veterinářem a založil vlastní úspěšný chov známý pod názvem Watermolen. Willem tak vyrostl v prostředí, které formovalo jeho další cestu. „Když mi byly tři roky, už mě vozil táta v sedle před sebou. Hodně brzy jsem sám začal jezdit na ponících,“ vzpomíná jezdec.

 

Jako kluk chtěl být žokejem. Na koních podle svých slov seděl jako žokej a jezdil jako žokej. Záhy mu ale došlo, že v Nizozemsku je mnohem lepší prostředí pro klasické jezdectví, že dostihy tam nemají tak silnou pozici jako parkury nebo drezura. 

 

Ve dvanácti letech obsadil páté místo na mistrovství Evropy pony, následovala řada úspěchů na národních i kontinentálních šampionátech. Jako junior byl členem stříbrného a bronzového týmu na mistrovství Evropy v Gijonu, respektive Hortobagy v letech 2000 a 2001. Za dva roky získal stříbro s družstvem v Le Touquet v kategorii mladých jezdců a následné bronzovou medaili o rok později ve Vilamoura.

 

V šestadvaceti letech vyhrál Willem Greve svůj první Pohár národů při CSIO v Kodani. Jeden z řady. Mimochodem před dvěma lety ho mohli čeští fanoušci vidět ve vítězném týmu při CSIO v pražské Velké Chuchli.

 

Třikrát reprezentoval na seniorském mistrovství Evropy, v roce 2021 startoval na olympijských hrách v Tokiu, kde dojeli Nizozemci devátí. V téže sezoně zapsal spolu s družstvem triumf ve finále Poháru národů v Barceloně.

 

Loni se kvalifikoval, překvapivě v celé kariéře poprvé, do finále Světového poháru v Basileji, v němž pak obsadil výbornou sedmou příčku. Letos to s postupem složité mít nebude. Po třech vítězstvích v kvalifikacích 2025/2026 vede bodování žebříčku západoevropské ligy. 

 

Finále se koná v americkém Texasu. Zřejmě půjde pro Willema o mimořádný mítink, kdy bude vážit tak dlouhou cestu. Je totiž známý tím, že upřednostňuje bezpečí a pohodlí koní před výsledky. Starty mimo Evropu jsou u něj spíš výjimkou.

 

„Nechci se honit jen za body do žebříčku a za výhrami. Snažím se udělat co nejlepší plány pro své koně, v této sezoně zejména s výhledem na finále World Cupu a samozřejmě na mistrovství světa v Cáchách,“ řekl jezdec nedávno v rozhovoru pro magazín Spring Reiter na otázku, proč chybí na dobře dotovaných závodech v arabských zemích nebo na Floridě. „Grandorado je plemeník, což je vždy ještě složitější s plánovaním. To jsou důvody, proč se Abu Dhabi, Doha, Ocala nebo Wellington musí obejít beze mě. Dělám věci tak, aby byly dobré pro mé koně, ne pro mou peněženku. To je asi důvod, proč nejsem tak vysoko v celosvětovém žebříčku.“ Dodejme ale, že aktuálně je v Longines FEI Ranking na 24. místě, což je pozice v úzké špičce.

 

Díky tomu, že vyrostl ve stáji zaměřující se na chov, ví Willem, jak pracovat s mladými koňmi. Koně, s nimiž se dostal do nejvyššího parkurového sportu, si většinou připravil sám. Jako jezdec má výbornou bilanci i ve statistice chovatelského mistrovství světa v Lanakenu.

 

Bělka AD Uceline tam v roce 2007 jako šestiletá byla v top 10, o rok později byla ve finále druhá. V roce 2010 tehdy sedmiletý hřebec Whispering Hope skončil v Lanakenu desátý. O pár let později byla klisna Formidable třetí v ročníku pětiletých a další sezonu čtvrtá jako šestiletá. 

 

S Garantem vyhrál mistrovství světa v kategorii pětiletých v sezoně 2016. S Grandoradem, jenž patří v současnosti k jeho nejlepším koním, byl o dva roky později stříbrný. 

 

„Každý kůň je individualitou, co se týká povahy i fyzických předpokladů. Podle toho je třeba s nimi zacházet. Neexistuje žádná konkrétní rada. Existuje ale základní princip: Ať jde o cokoliv, trpělivost, opakování a důslednost vedou k úspěchu při učení,“ říká jezdec k výcviku koní.

 

Dlouhá léta mu byl oporou hřebec Carambole, jehož kariéru uzavřel v Barceloně v roce 2021 triumfem ve finále Poháru národů. Loni Carambole po čtyřech letech v koňském „důchodu“ uhynul. V Tokiu na olympiádě závodil s hnědkou Zypriou, která odešla ze sportu v roce 2022. Koncem roku 2025 došlo k prodeji hřebce Highwaye, s nímž se jezdec jen těžko loučil. Přešel do stáje Američanky Lillie Keenan. 

 

Aktuálně má pro nejtěžší parkury k dispozici především klisnu belgického teplokrevníka Pretty Woman a hřebce KWPN Grandorada. S mrštnou ryzkou vyhrál v listopadu kvalifikaci World Cupu ve Stuttgartu a nedlouho poté v La Coruni. Plemenným hřebcem Grandoradem se radoval ve Světovém poháru v Göteborgu v polovině února.