Jestli je na světě žena, která je žijící legendou spojenou s jezdeckým sportem, je to Lucinda Green. Není nikdo v historii, kdo by vyhrál slavný Horse Trials v Badmintonu vícekrát než ona. Poprvé se jí to povedlo už devatenácti letech. A příběh o koni, kterého tehdy sedlala, se dočkal i knižního zpracování.
Lucinda Green se narodila v Andoveru v roce 1953 jako Lucinda Prior-Palmer. Pod tímto jménem figuruje také u řady svých sportovních úspěchů. Pochází z vysoce situované rodiny. Její maminkou byla lady Doreen Hersey Winifred Hope, dcera druhého markýze z Linlithgow, jenž sloužil jako generální guvernér a místokrál Indie – někdejší britské kolonie.
A tatínek George Prior-Palmer, později vlivný byznysmen, velel jako generál major několika brigádám v bojích ve 2. světové válce.
Lucinda od dětství docházela do pony klubu a v patnácti letech dostala vlastního koně. Jmenoval se Be Fair. A právě tady se začíná odvíjet ohromná sportovní kariéra jednoho z nejúspěšnějších britských reprezentantů, respektive reprezentantek v jezdectví.
Z pony klubu do Badmintonu
Be Fair se stal jejím prvním parťákem pro světoznámou soutěž ve všestrannosti. V roce 1973 tehdy devatenáctiletá Lucinda s koněm, jehož dostala jako juniorka, dokázala v Badmintonu poprvé zvítězit. O té době, kdy se z nezkušené teenagerky stala vítězkou nejtěžší soutěže a o spolupráci s Be Fairem, napsala knihu "Up, Up and Away: The Biography of Be Fair".
O tři roky později obsadila první místo s koněm Wideawake, v roce 1977 vyhrála s Georgem, v sezoně 1979 ovládla Badminton v sedle Killaire, Regal Realm ji donesl k triumfu v roce 1983 a Beagle Bay o rok později. Vyhrála tedy šestkrát, což se nikomu nepodařilo.
Na každého ze šesti koní, s nimiž zazářila, vzpomíná s láskou. Be Fair má výsadní postavení, díky tomu, že byl vůbec tím prvním důležitým parťákem. „Všichni moji koně byli ohromně rozdílní. Dnes by určitě nebyli považovaní za nijak zvlášť schopné, ale všichni do toho šli a všichni mi důvěřovali. A to je pro mě nesmírně cenná komodita,“ vzpomíná Lucinda v rozhovoru pro web Badminton Horse.
„Be Fair byl trochu zdrženlivý, tlačivý. Jako by říkal „Hej, mami, jsi si jistá? Museli jste být před skokem silní. Wideawake byl pravý opak. Rychle cválal, měl tendence utíkat. Chyboval. Ale když jsme jeli v Badmintonu, byl to jeho životní výkon,“ popisuje Lucinda, která neopomenula ani smutný moment s tímto koněm spojený.
Wideawake se totiž při čestném kole po vítězství skácel a nebylo mu pomoci. „Měla jsem předtuchu, že v Badmintonu vyhraje, a pak při čestném kole padl a byl konec.“
Dalším vítězným svěřencem byl George. „Ten byl zase trochu jiný. Býval to kůň pro hony,“ říká Lucinda s tím, že i přes chyby z minulosti či špatné zkušenosti byl naprosto spolehlivý. „Killaire byl drobný, měl krátký cvalový skok, takže stanovený čas jsme honili trochu obtížně, ale dalo by se říct, že jeho druhé jméno bylo „Try“,“ pokračuje jezdkyně v hodnocení vítězů z Badmintonu.
K posledním dvěma koním z šesti šampionů říká: „Regal Realm to byl jiný model. Byl rychlý a zatraceně chytrý. Ten kůň byl třída. A konečně tu byl Beagle Bay. To byl poník na dlouhých nohou a byl takový trochu přibrzděný. Od tohoto koně se čekalo asi nejmíň.“
Olympijská medaile a další trofeje
Není překvapením, že jezdkyně, která drží rekord v počtu triumfů v Badmintonu, má doma také medaile z velkých šampionátů. V roce 1982 získala zlato na mistrovství světa v Luhmülenu, a to s týmem i v individuálním hodnocení. Z evropských šampionátů pak má bohatou sbírku, v níž je dvakrát titul mistryně Evropy mezi jednotlivci v letech 1975 a 1977. V roce 1983 byla druhá. Ze soutěže týmů má pak celkem sedm medailí z toho tři zlaté. Olympijský cenný kov má však jen jeden. V roce 1984 v Los Angeles byla součástí družstva, které bylo druhé.
Lucinda přestala s aktivní závodní činností až v roce 2019, což zní neuvěřitelně. V tom roce oslavila šestašedesáté narozeniny, přitom na jaře s koněm Riddick VEH dokončila soutěž CCI2*-S. Letos na podzim jí bude třiasedmdesát, provozuje jezdeckou akademii, působí jako novinářka a komentátorka jezdeckých akcí.
Má syna Fredieho, který se narodil v roce 1985 a dceru Lissu narozenou v roce 1989. Lissa je také jezdkyní všestrannosti na mezinárodní úrovni. Otcem obou Lucindiných dětí je australský jezdec David Green, jehož si vzala v roce 1981 v Salisbury. Později se rozvedli. Byť má David týmové zlato z olympiády v Barceloně v roce 1992, jeho dnes exmanželka je mnohem úspěšnější. Kromě šesti triumfů z Badmintonu a medailí z šampionátů FEI získala také sedmkrát Tony Collins Memorial Trophy, výroční ocenění pro nejlepšího jezdce všestrannosti ve Velké Británii a má Řád britského iméria.
Zdroj: FEI, Horse and Hound, Badminton Horse, Wikipedie
