Bude to již deset let, co jste odjela na zkušenou do zahraničí, a oproti původním plánům jste se zpět do České republiky nevrátila. Co vás tehdy vedlo k rozhodnutí vycestovat? Ukončení spolupráce se stájí Karsit?
Ano, po velmi úspěšné spolupráci s Karsitem jsme se jak já, tak Ludvík Jandourek, rozhodli zkusit něco nového, jít vlastní cestou. Ale čas strávený ve stáji Karsit zůstane asi nejen pro nás, ale i pro všechny, kteří se na našich úspěších podíleli, jistě nezapomenutelný, a touto cestou bych také chtěla všem moc poděkovat.
Kdo vám tuto zahraniční příležitost nabídl?
Kamarád mi zavolal, že ví o volném místě v Německu, kde jsem nakonec zůstala jen tři měsíce. Pak jsem se vydala do Holandska. Byly to těžké časy - pryč z domova a německy jsem uměla asi jen dvě slova. Ale v Holandsku uměli naštěstí i anglicky.
Neuvažovala jste o návratu do České republiky?
První půl rok jsem o návratu byla přesvědčená, ale po roce jsem si návrat už neuměla představit. Závody a jezdecká mentalita lidí je tady na úplně na jiné úrovni.
Díky čemu přišel takový zlom?
V Holandsku jsem se dostala do prodejní stáje, a to mě začalo hodně bavit. Každý den několikrát klienti, každý den noví koně, do toho závody - člověk byl spokojený, když dobře odjezdil, a kůň se prodal, někdy i přímo na závodech. Jezdit koně před Ericem Lamazem, Jur Vrielingem, Laurou Kraut, Ehningem a podobně - koho by to nebavilo?
To zní skvěle. Nicméně mluvila jste také o celkově jiné mentalitě. V čem přesně?
Lidi si nechají poradit, závody jsou pro ně příležitost koně předvést a prodat, Holandsko je menší země než Česká republika, i přesto tam lítá celý svět nakupovat koně. V Holandsku je opravdu neuvěřitelné množství koní.
Nakonec by se váš odchod z České republiky dal označit za osudový, je to tak? V zahraničí jste potkala i svého nynějšího manžela.
Ano, přesně tak. A jsem za něj šťastná, vybudovali jsme společně nový areál a máme zdravého syna, co víc si můžu přát.
Jak jste se vlastně poznali?
Byl to můj šéf Frank Schütte v holandské stáji, láska na první pohled. Pracovala jsem pro něj, a pak jsme se rozhodli vrátit zpět do Německa. Ale zůstali jsme jen čtyři minuty od holandských hranic, kam jezdíme i nadále na závody.
Budovali jste úplně od nuly?
Ano, úplně od nuly. Rozhodli jsme se pro menší areál. Dřív jsme měli přes sto koní ve stáji všech možných kategorií. Dnes máme pětadvacet boxů a zaměřujeme se hlavně na kvalitu, nikoli na kvantitu.
V jakém roce jste začínali?
Stavět jsme začali v roce 2018.
Můžete popsat váš areál blíže? Kde konkrétně se nachází a jaké je zde zázemí?
Sídlíme v Meppenu na severu Německa, kousek od holandských hranic. Máme momentálně k dispozici stáj pro dvacet pět koní, halu 20 krát 40 metrů, jízdárnu, kolotoč, lonžovací kruh, pět menších pískových padocků a jednu velkou pastvinu, kolem které máme udělanou cvalovou dráhu. V plánu je ještě zbourat starou stodolu a v ní postavit dalších osm boxů.
Máte zde převážně své nebo i cizí koně?
Mame pouze vlastní koně. Kupujeme jen koně, u nichž jsme si jistí, že se dobře prodají - mám na mysli rentgeny a podobně. Samozřejmě občas i tak přijde nějaké překvapení.
Kolik vás je v týmu?
Momentálně máme jednoho jezdce a ošetřovatelku plus mě a mého manžela, ten ale nejezdí.
Jste rovněž maminkou rok a půl starého synka. Jak se vám daří vše skloubit?
Skloubit mateřství s profesionálním ježděním není vůbec taková sranda, jak jsem si myslela. Ještě, že je korona. Mám štěstí, že náš malý Frank je velmi nenáročný. Ráno spinká do půl desáté, takže když začnu v sedm jezdit, stihnu tak dva až tři koně. Pak se věnuji malému a odpoledne, když spinká, nebo hlídá tatínek, odjezdím ještě tři až čtyři koně. Občas přijde pohlídat babička a moje maminka k nám jezdí z Čech pravidelně, vždy tak na jeden až dva týdny, což hodně pomůže. Samozřejmě často jezdí i klienti, a to se pak musíme všichni ohánět. Pod sedlem mám momentálně osm koní.
Nicméně cítím z toho, že jste velmi spokojená.
Jsem spokojená, doma sedět stejně nevydržím, i když s dětmi se život mění.
Foto archiv Kristýny Schütte
