Jak uvedla Veronika Rosická v rozhovoru pro EquiRadio, je velmi důležité, aby odborná veřejnost otevřela oči politikům i různým aktivistům a přesvědčila je, že práce s koňmi neznamená pro tato zvířata utrpení, ani zneužívání. O zákazu koňských povozů v Praze podle jejích slov rozhodli lidé, kteří koním vůbec nerozumí. Neuvědomují si, že koně potřebují mít svůj režim a pokud jej nemají, tak strádají.

 

„To, co se kolem koní v poslední době děje, mi připadá jako politický nátlak. Já jsem vyrůstala ve stáji, kterou provozovala moje maminka, a tam jsme měli tenkrát kolem dvaceti koní, z nichž každý uměl být zapřažený v kočáře, ale měli jsme i jezdecké koně a koně do jezdecké školy. Všichni koně měli své využití a podle potřeby se točili i na Staroměstském náměstí. Výběr takového koně trval řádově měsíce až rok, ne každý se na to hodí. Charakterově nesmí být lekavý, musí být absolutně zdravý, je tam spousta dalších souvislostí. Kočí a majitel mu musí důvěřovat. Měli jsme mnoho koní, kteří byli vynikající v zápřahu, dokonce byli i závodními koňmi v soutěžích spřežení, ale na Prahu se nehodili, protože ten ruch a jejich temperament nebyl vhodný. Naopak jsme měli i koně, kteří se na nic jiného nehodili,“ uvádí Veronika Rosická v rozhovoru. 

 

Vzpomíná konkrétně na koně Jacka, jenž na Staroměstské náměstí chodil téměř patnáct let. „Poslední roky chodil jen na střídání, aby se doma nenudil. Pod sedlo byl absolutně nevhodný. Když jsme vnímali, že už to pro něj bylo strádání, tak jsme ho stáhli a zajistili mu místo na pastvinách v jižních Čechách, kde si prostě žije. Byla jsem ho navštívit a je absolutně spokojený. Tvrzení, že když kůň není vhodný pro fiakrovou dopravu, že jde na jatka, není pravda. Kolikrát ti majitelé je tak milují, že je mají až do konce a mohu potvrdit, že platí modlitba koně, jak je poslední odstavec. Je to prostě parťák, tak jak má někdo pejska, tak my máme koně a kůň se dožívá i třiceti let,“ upozorňuje Veronika.

 

V další části rozhovoru pro EquiRadio vyvrací i další fámy o utrpení koní při horkém, či naopak mrazivém počasí. „Uzpůsobovalo se to podle toho, jak velké byly teplotní rozdíly. Když nechodili turisti a na Staroměstském náměstí to bylo rozpálené, tak koním fiakristé dali odstátou vodu. Pokud se stálo déle, tak se jelo do Pařížské, kde jsou stromy a je chládek, nebo dál za orloj, kde je také stín. Paradoxně v ulicích to trochu profukuje a je tam celkem chládek. Takže těm koním spíš bylo líp, když jeli na kolečko. Při nepřízni počasí buď dostali celty jako deky na bedra, a když byla zima, tak pod postroje se dávaly odpocovací nebo nepromokavé deky. Jak jsou koně ochlupení, tak se trochu potili a bylo lepší, když deku neměli. Ale když přijeli zpět z okruhu, tak se přes ně přehodila deka, aby neprochladli,“ popisuje někdejší fiakristka. 

 

Veronika Rosická si nepamatuje ani na žádnou dopravní nehodu, tedy až na drobné ťukance. „Incidenty v rámci dopravy jsem nezažila. Za posledních dvacet let nevím o žádné fatální dopravní nehodě. Byly tam nějaké škrábance na kočáru, ale třeba, když někdo vyjížděl z parkování. Ti koně to ani nepocítili,“ konstatuje.

 

Celou situaci kolem zákazu fiakrové dopravy v centru Prahy vnímá jako politiku. „Já si to vysvětluji tak, že je to politický tah. Ti aktivisté se začali objevovat dva roky zpět a mě přišlo, že jsou to spíš studenti. Pro mě je nepochopitelné, že o tom může rozhodnout někdo, kdo celé té záležitosti nerozumí. Ti lidé si vůbec neuvědomují, že kůň potřebuje mít svůj režim a pokud ho nemá, tak strádá. Mnoho těch koní, co jsme měli, tak leden, únor a březen mají tak zvané prázdniny, kdy se nejezdí. Tyto měsíce koně odpočívají, chodí do výběhu, na vyjížďky, pod sedlo. Nejvíc však do výběhu. První půlku ledna opravdu odpočívají, protože tak mají nataven režim, jak se střídají. Do kočáru totiž nechodí stále jedna pára. Oni se různě střídají. Majitelé mají často podobné koně, a tak to vypadá, že chodí pořád ti stejní, ale oni se střídají. První dva týdny jsou tak hodní. Po čtrnácti dnech, kdy se nic neděje, už začínají doslova demolovat výběhy. Opravdu potřebují svůj režim,“ upozorňuje. 

 

„Nikdy jsem nezažila, že by nějaký aktivista, nebo někdo z politiků, přišel a zkusil si odtáhnout prázdný kočár. Nevím přesně, kolik kočár váží, ale utáhne ho i padesátikilová holčina. Nikdo z nich se ani nezastavil u nás ve stáji a nezeptal se, jak funguje režim koně,“ posteskla si Veronika. Naopak však vnímá zájem ze strany veřejnosti. „Mnoho rodin k nám vodí své děti, aby viděli koně zblízka. Kolikrát se stalo, že za námi začali děti chodit pravidelně a stali se z nich koňáci. Dnes jsou to dospělí lidé a chovají své koně doma a mají úžasné znalosti.“

 

„Ten kůň je pro nás parťák. Nedokážu si představit, že by toto všechno pominulo. A hlavně, co s našimi dětmi? Ty děti se potřebují někde vyžít a kde jinde, než péčí o toho koně ve stáji? Trochu mě mrzí, že vymizely oddílové kluby. Teď už je spíš dostupnější nákup koně a majitelé si platí čtyřiadvacetihodinovou péči o ně. Přijdou na tři hodiny do stáje, vyčistí si ho, odjezdí a dají ho zpět do boxu. Zbytek se stará provozovatel stáje. Uniká nám, abychom učili děti tu péči o zvířata všeobecně,“ varuje před trendem posledních let. 

 

Pokud se nezmění rozhodnutí pražských radních, do konce koňských povozů v Praze zbývá přesně jeden rok. „Doufám, že to bude rok času na zvrácení těchto politických následků. Doufám, že to nedopadne tak špatně. Tím, že fiakrová doprava v Praze, případně na dalších místech v České republice, skončí, tak to je jen začátek konce něčeho jiného. Již nyní je nám všem nepříjemné, co se stalo na olympijských hrách v pětiboji, kdy za úkony jednotlivce to schytalo celé sportovní odvětví. Proto doufám, že nějak otevřeme oči těm lidem, kteří této problematice nerozumí, a že budou mít větší osobní zájem o fyzický kontakt s těmi koňmi, aby zjistili, že ti koně nás potřebují a my potřebujeme je,“ říká Veronika Rosická v obsáhlém rozhovoru, v jehož závěru také navrhuje, aby se raději zpřísnila pravidla a zintenzivnily se kontroly, než aby se vše zakázalo. „Ať klidně mají každý týden koně veterinární kontrolu, ať jim měří dechy, tepy, vše, co je v dnešní době možné fyziologicky na těch zvířatech změřit, hlavně ať ty kočárové koně neruší.“

 

Foto: poskytla Veronika Rosická