Když Charlie Mann před několika dny oznámil chystaný konec trenérské kariéry, učinil to svým typickým způsobem. Prostřednictvím několika bonmotů v listu Racing Post, s nímž řadu let spolupracoval. "Už se nemůžu dočkat, až se na sedm dní natáhnu na pláži s vědomím, že mi nebude zvonit telefon se zprávami, že se zranil můj nejlepší kůň, že jeden z ošetřovatelů nepřišel do práce nebo že BHA provádí přepadovou kontrolu stáje," prohlásil Mann s tím, že své poslední svěřence vyšle na dráhu v dubnu a poté již nebude usilovat o obnovení licence.

Dlouholetý trenér z Lambournu a muž vyznávající nekonformní oblékání i názory, který v sobotu oslaví 63. narozeniny, vyhrál v aktuální sezoně zatím 5 dostihů. Celkem během uplynulých třiceti let nasedlal kolem devíti stovek vítězů včetně v Graded 1 úspěšných Air Force One a Celibate.

S avizovaným Mannovým odchodem však zároveň končí i jeho letitý vztah s Velkou pardubickou, který místy připomínal lehce přepísknutou jihoamerickou telenovelu. Mann a Pardubice - to byla na obou stranách zvláštní směs lásky, obdivu, zatracení i hořkosti, jak se lze přesvědčit při četbě různých dobových článků.

Čtěte také: Bez křišťálové koule, ale vždy nad věcí. Před rokem odešel Tomáš Šatra

Faktem zůstává, že triumf Charlieho Manna na ryzákovi It’s A Snipovi udělal v roce 1995 pro mezinárodní renomé Velké pardubické více, než si dnes vůbec lze představit. Druhý a prozatím poslední britský vítěz v historii slavného dostihu umístil Pardubice na mapu, alespoň v očích hrdého dostihového Albionu.

"Vítězství s It’s A Snipem mělo na ostrovech velkou publicitu a hodně pro Pardubice udělalo. Podnítilo zájem řady novinářů, ale i dalších trenérů a majitelů. Prestiž Velké pardubické na britské půdě šla tenkrát výrazně nahoru a za to je třeba Charliemu vyslovit uznání," vzpomíná někdejší předseda představenstva Dostihového spolku Miroslav Petráň.

Debut s jamajskou licencí

Mann poprvé startoval v Pardubicích už v roce 1989, kdy spadl z Mikiho v Kladrubské ceně. O tři roky později absolvoval během sezony několik dostihů na domácích koních, ale ambici získat angažmá v samotné Velké nenaplnil.

V roce 1994 se vrátil s vlastním koněm, tehdy devítiletým valachem irského původu It’s A Snipem. V rozhovoru pro deník Independent řekl, že jezdit Velkou pardubickou je jeho velký sen, ale už tenkrát se vyjadřoval s lehkým despektem vůči české konkurenci.

"Je to dostih, u něhož jsem vždycky měl dojem, že není až tak těžké ho vyhrát. Mám dobrého koně a věřím, že si s tím poradí. Naši koně jsou jiná liga než ti jejich. Chris Collins jezdil v roce 1973 dvanáct liber přes váhu, vybočil na páté překážce, ztratil 40 délek a přesto vyhrál o 15 délek. A můj kůň je lepší než Stephen’s Society," poznamenal.

It’s A Snip sebevědomí svého jezdce a trenéra potvrdil, když doběhl druhý za Eruditem. O samotném Mannovi se však tehdy i doma v Anglii psalo jako o dobrodruhovi zvláštního ražení. Po zlomenině krční páteře mu oficiální lékař Jockey Clubu odmítl obnovit britskou jezdeckou licenci, mimo jiné s poukazem na podmínky zdravotní pojišťovny.

"Jiní jezdci jako Peter Hobbs nebo Russ Bellamy měli podobné zranění a mohli se normálně vrátit do sedla. Nebylo to tedy nic život ohrožující. Myslím, že člověk, který mi bránil v ježdění, neměl dostatečné povědomí o mém zdravotním stavu," namítal Mann.

V Pardubicích se chystal nastoupit s licencí jezdce arabských plnokrevníků. Když pořadatelé tuto nesrovnalost na poslední chvíli objevili, požádali o pomoc tehdejšího šéfa závodiště v Doncasteru Johna Sandersona. “Nakonec Mann startoval s jamajskou licencí. Nevím, co všechno obnášela, ale byla jednoznačně platná,” směje se po letech Petráň.

Vítězství navzdory předčasné oslavě

V roce 1995 startovalo ve Velké pardubické šestnáct koní, z toho dva přijeli z Velké Británie a dva z Francie. It’s A Snip potvrdil, že se na pardubickém kursu cítí dobře a zvítězil po boji o 1 1/4 délky. Ryzák stále zůstává zatím posledním v zahraničí trénovaným vítězem.

Do paměti se vryla zejména situace z cílové roviny, kde měl vedoucí Mann všechno pod kontrolou a začal předčasně oslavovat. Vztyčil se ve třmenech a chystal se k vítěznému gestu, když bleskurychle pochopil, že ještě zdaleka není dobojováno. Zezadu se k němu blížila výborně jdoucí Vinny se Zdenem Koplíkem, který velkou část dostihu balancoval jen s jedním třmenem.

Mann začal opět jezdit a přece jen strhl vítězství na svou stranu. Po doběhu pak tvrdil, že jako jezdec nic nepodcenil a že se kůň údajně lekl hluku z tribun. Pro Manna se jednalo o do té doby největší úspěch jezdecké i trenérské kariéry, doma si za toto vítězství odnesl mimo jiné jednu z cen za jezdecký výkon roku.

It’s A Snip se do Pardubic vrátil ještě v roce 1996, kdy skončil třetí za Cipískem a Irish Stampem. Mann se tentokrát díval z tribuny, v ryzákově sedle byl hvězdný Richard Dunwoody. "It’s A Snip byl na britské půdě pomalý jako pohřební vůz a v dostihu mohl zezadu velmi pohodlně sledovat, jakým směrem se ubírá zbytek pole, ale pro Pardubice byl ideální," napsal populární dostihový novinář a vítěz Velké národní Marcus Armytage.

Poslední léta: spory s pořadatelem

Charlie Mann věřil, že nalezl recept na Velkou pardubickou, ale od průlomového vítěství se k dalšímu podobnému úspěchu už ani nepřiblížil. Během dalších dvaceti let se mu podařilo vyhrát Křišťálový pohár s Merchants Friendem, ale v samotné Velké vytěžil pouze čtvrté místo Falcona du Coteau z roku 2003. S velkými nadějemi chystaný Nadover, dvakrát startující Mr Big ani Lambro neuspěli.

V roce 2002 přivezl Mann jednoho ze svých nejlepších koní Celibate, vítěz Graded1 z Punchestownu však byl necelou hodinu před startem škrtnut, údajně kvůli těžké půdě.

Větší pozornost než samotnými výsledky v Česku poutal Mann kritickými slovy na adresu tehdejšího vedení Dostihového spolku, která několikrát zopakoval v britském tisku. Po posledním místě dodatečně přihlášeného Lambra z roku 2014 prohlásil, že se do Pardubic už nevrátí. "Není to kvůli samotnému dostihu, ale kvůli lidem ve vedení závodiště," řekl Mann Racing Postu s dodatkem, že mezi britskými a irskými trenéry není s tímto názorem osamocen.

Negativní publicitě předcházel veřejný spor o požadavky britské výpravy, které pořadatel neakceptoval. Podle tehdejšího místopředsedy představenstva Dostihového spolku Michaela Skalického požadoval Mann zaplacení transportu koně, osobního řidiče, ubytování pro personál a lóži pro dvacet spolumajitelů koně.

"Celé jsme to vykalkulovali na zhruba půl milionu korun. Nikomu nic nehradíme. Navíc si myslíme, že jsme natolik prestižní dostih, že si můžeme dovolit takovou nabídku odmítnout, vydírat se rozhodně nenecháme," prohlásil Skalický na tiskové konferenci.

Přestože Charlie Mann ujišťoval, že s Velkou pardubickou po této výměně názorů definitivně skoncoval, ještě před dvěma lety údajně zvažoval účast s dnes desetiletým Like the Sound. Po České televizi však nakonec vzkázal, že si start rozmyslel kvůli kauze s ledovým kluzištěm zasahujícím do cílové roviny.

Foto: Petr Guth, dostihovy-svet.cz