V dubnu 2025 ohlásil brazilský parkurový tým, že má nového trenéra. Stal se jím Piet Raijmakers, jeden z vůbec nejúspěšnějších nizozemských jezdců. Zlatý olympijský medailista z roku 1992 je další osobností, které věnujeme prostor.
Petrus Josephus "Piet" Raijmakers se narodil v roce 1956 v Astenu v Nizozemsku. Pochází z početné farmářské rodiny. „Jsem číslo šest z celkem devíti dětí. Neměli jsme možnost koupit si jezdeckého koně, ale mívali jsme poníka, s kterým otec svážel konve na dojení krav. V sobotu s tím poníkem sestra jezdívala do pony klubu a v neděli jsem ho měl já,“ vzpomíná pozdější hvězda skokového sportu.
V patnácti letech začal při škole pracovat s místním kovářem a také chodil jezdit do stájí, které vlastnil André Heijligers. A protože projevoval talent a cit pro koně, Heijligers se mu věnoval. „Přestože jsem neměl v kapse ani floka, trénoval mě každý den. V sedmnácti jsem už byl v Astenu a okolí "světoznámý",“ směje se Piet. Na lokálních závodech skutečně hodně vyhrával.
„Talent je ale jako surový diamant. Musíte ho obrousit. Roky jsem trénoval s Andrém Heijligersem, kdybych na to měl přijít sám, nejspíš bych se nikam nedostal. Takže potřebujete i štěstí,“ přiznává Piet.
Jezdec profesionál
Jako teenager na sebe poutal v prostředí závodů tolik pozornosti, že v sedmnácti letech dostal nabídku práce jako jezdec. To přitom ani v Nizozemsku nebylo v té době obvyklé. „Profesionální práce s koňmi vlastně v té době ještě moc neexistovala. Ale majitel stájí ve Weert mi nabídl opravdu slušný plat. A tak jsem si řekl: Jasně, jdu do toho!“
Postupně se vypracoval a v osmdesátých letech, v době, kdy mu bylo něco přes dvacet, rozjel vlastní byznys. Pronajal si stáje De Witte Vallei v rodném Astenu a dařilo se mu. Pak ale dostal další nabídku, které nedokázal odolat. 1. ledna 1991 nastoupil do hřebčína Zangersheide v belgickém Lanakenu.
A přišla první velká koňská hvězda – Ratina Z. „Věděl jsem to okamžitě. Když jsem na ní seděl poprvé, řekl jsem svému ošetřovateli Billymu, že právě sedím na nejlepším koni světa,“ vzpomínal nizozemský jezdec. I když práci mu hnědka neusnadňovala. „Ratina byla neřízená střela, musel jsem napřít všechny zkušenosti, abych poslal její energii správným směrem.“
Právě u Ratiny Z se podle Raijmakerse projevilo to, že na koně člověk vedle talentu potřebuje dostatek zkušeností. Na mladé koně nikdy nespěchá a říká, že pokud by se s Ratinou potkal, když mu bylo kolem dvaceti, z fenomenální klisny by možná vůbec nic nebylo, protože by jí nejspíš nedal potřebnou trpělivost a čas.
Už v prvním roce, kdy pracoval pro Zangersheide, s ní zapsal velký úspěch. Byl součástí zlatého družstva na mistrovství světa v La Baule. Jako jednotlivec dojel čtvrtý. O rok později získal s kolegy z týmu zlato na olympijských hrách v Barceloně. V soutěži jednotlivců vybojoval stříbro.
Perličkou je, že ho porazil Němec Ludger Beerbaum, který sedlal klisnu Classic Touch. Německému reprezentantovi přitom po olympiádě končil kontrakt s majitelem a Classic Touch pak putovala přes několik jezdců, až nakonec zakotvila u Pieta Raijmakerse. A naopak! Ratina Z přešla k Ludgerovi Beerbaumovi. Takže zlatý a stříbrný jezdec z Barcelony si do budoucna „prohodili“ své top koně.
Piet s Classic Touch startoval třeba ve finále Světového poháru 1998 v Helsinkách, když před tím přešel z hřebčína v Lanakenu do stájí Jewel Court Stud v belgickém Wuustwezelu. V devadesátých letech a začátkem milénia patřil Piet Raijmakers k největším oporám nizozemské reprezentace.
Poslední významný triumf zaznamenal s Curtisem, s nímž byl součástí vítězného družstva při Světových jezdeckých hrách v Cáchách v roce 2006. Jezdec ho vlastnil, koupil ho jako pětiletého a přes pochyby okolí ho dovedl do top sportu.
Kariéra trenéra
Kariéru ukončil Piet Raijmakers v roce 2010 při Brabant Show v ´s Hertogenbosch. Tehdy uvedl, že ho tato životní změna trochu bolí, protože by ještě mohl sportovat na nejvyšší úrovni, ale chce věnovat čas a předávat zkušenosti svým synům. Se synem Joepem a jeho rodinou provozují jezdecké centrum v Astenu, starší syn Piet junior má svou vlastní stáj.
Piet Raijmakers je dnes vyhledávaným trenérem, který razí teorii, že jezdec musí hlavně znát dobře svého koně. „Dobrý horseman je schopný číst koně. Znamená to, že abyste si udělali obrázek o koni, musíte mu rozumět, a abyste toto uměli, musíte myslet jako koně. Vždy byste se měli ptát sebe: Proč kůň reaguje zrovna takto? Musíte znát jejich náturu,“ říká Piet.
„Být dobrý horseman nemá nic společného s tím být top jezdec. Dobrý horsemanship neznamená vyhrávat velké soutěže. Pro mě je správný koňař ten, kdo dokáže koně provést všemi etapami jeho života, učit ho a vysvětlovat bez stresu. Máme víc jezdců než kdykoliv dřív, ale míň a míň jich skutečně rozumí koním.“
Piet má aktuálně úkol v brazilské parkurové reprezentaci. V příští sezoně je čeká mistrovství světa v Cáchách.
Zdroj: FEI, World of Showjumping, Wikipedia, Dutch Sport Horse Sales Magazine
