Už jako malá chodila Jana Žáková obdivovat na pole a do lesa tažné koně svého dědy. Vzpomíná si také na své první posazení na koňský hřbet, když jí děda vysadil. Držela se obrovského chomoutu a společně s koňmi s bránami jela polem. Toto byly pravděpodobně momenty, které probudily u Jany onu touhu, být ve spojení s koňmi i po zbytek svého života.
Kde se odehrávaly vaše první více sportovně zaměřené jezdecké začátky?
Když rodiče viděli, jak se mi koně a vše kolem nich tolik líbí, tak mě přihlásili do nedalekého pony klubu. Tam jsem jednu dobu jezdila a učila se úplné základy na plemenných velšských pony hřebcích. Dále jsem se dostala do kontaktu i s velkými koňmi a poté jsem hodně zkušeností získávala na školních koních při studiích.
Máte za sebou také nějaké sportovní zážitky a do jaké úrovně jste se dopracovala?
V parkurovém skákání jsem měla možnost účastnit se soutěží do úrovně S*. K dispozici jsem měla půjčeného valacha, který byl určený k prodeji a já jsem s ním jezdila v té době po závodech. Vzpomínám si, že jsem jednou startovala v soutěži typu skok mohutnosti, ale to bylo všechno spíše tak pro zábavu.
Tušila jste už takto na začátku vašeho působení u koní, že bude vaší hlavní náplní spíše ošetřovatelství?
Možná jsem si i jednu dobu na začátku myslela, že bych se mohla udržet u samotného sportování a řadit se mezi naše nejlepší parkurové jezdce. Jednou jsem se vyrazila podívat na Velkou cenu Strakonic a viděla jsem, jak to tam celé chodí a funguje. Zahlédla jsem i Johanku Černou, která v té době už pracovala u Aleše Opatrného a říkala jsem si, že by to mohlo být docela dobré, kdybych se tomu také začala naplno věnovat. V té době jsem o tom začala přemýšlet a zjistila jsem, že bych chtěla být asi spíše ošetřovatelkou.
Kdo byl vaším prvním zásadním zaměstnavatelem? U koho dalšího jste poté mohla působit jako profesionální ošetřovatelka?
Myslím si, že jsem měla veliké štěstí na lidi a nemusela jsem tolikrát své působiště měnit. Moje úplně první práce u koní byla v turistické stáji na Šumavě, kde jsem si vyzkoušela, vedle péče o koně, být také instruktorka pro klienty a učit je jezdit na koni. To mě však dlouho nenaplňovalo, takže jsem obvolala pár známých, a nakonec jsem díky panu Janu Kutějovi dostala místo ve stáji u Anny Kellnerové. Takže jsem naskočila rovnou do takto vysoké úrovně jezdeckého sportu a prožívala jsem společně s Aničkou její začátky na domácích kolbištích. Při té příležitosti jsem mohla potkat a seznámit se s Kateřinou Krpelovou, od níž jsem se toho strašně moc naučila.
Po ukončení spolupráce s Annou Kellnerovou už následovalo angažmá u Aleše Opatrného a vzestup mezi „Pětihvězdové krávy“?
Mezi tím jsem měla od koní na nějakou dobu pauzu, poté jsem ještě spolupracovala s Nikolou Bielíkovou a následně už to byl Aleš Opatrný a pětihvězdičková úroveň závodů. V podstatě to přišlo tak nějak samo, získala jsem spoustu nových zkušeností a poznala hodně nových přátel a kontaktů. Zjistila jsem, že na této úrovni je to obecně mnohem větší zodpovědnost, ale zase na druhou stranu si každý kůň zaslouží stále stejně kvalitní péči, a to nehledě na to, jakou výkonnost a hodnotu zrovna má.
Můžete nám přiblížit vaše aktuální působiště?
Momentálně jsem součástí týmu naší velmi talentované juniorské parkurové jezdkyně Mariany Michlíčkové. Její rodina vlastní svůj areál Podskalní mlýn nedaleko Brna a po proběhlých rekonstrukcích je to nyní naprosto vyhovující místo k přípravě do vrcholového sportu. Jsou zde naprosto perfektní podmínky pro koně a jejich přípravu, a to je podle mého názoru nejdůležitější.
Jak ve zkratce vypadá takový váš běžný režim, když zrovna nejste někde na závodech mimo domovský areál?
V průběhu rozběhnuté sezony se koním snažíme doma dopřát co nejvíce pohodlí mezi jednotlivými mítinky. Chodí hodně do výběhu, do kolotoče a celkově se regenerují, aby byli schopni zase ten další týden podávat dobré výkony. Samozřejmě k tomu patří různé běžné domácí práce a péče o celý chod stáje.
Co všechno by podle vašeho názoru měl profesionální ošetřovatel koní zvládat a být v tom dobrý?
Já sama mám třeba i řidičské oprávnění na přepravu koní kamionem. Jsem schopná tedy kompletní organizace a přípravy koní na závody, což považuji za výhodu při této práci. A když je náhodou s něčím potřeba pomoct, tak se vždy můžu obrátit na své kolegyně "Pětihvězdové krávy" a společně vše vyřešíme. Určitě by měl dobrý ošetřovatel být schopen zvládat stresové situace při přepravě a také při samotných závodech. Velmi důležité je, dobře si umět zorganizovat čas a vše pečlivě naplánovat. Ošetřovatel musí mít přehled o svých koních, o jejich potřebách a dohlížet na to, aby byli prostě v pohodě a v pořádku.
Na závěr nám prozraďte, co vás na této práci baví nejvíce a jaké situace vám příliš radost nedělají?
Vždycky mě dokáže naštvat, když jdu koupat koně a nateče mi voda do bot. To teda opravdu ráda nemám, ale jinak asi už nevymyslím nic, co bych tak moc nesnášela. Přijde mi to celé už hodně automatické a mám tuto práci celkově ráda. Nejraději mám však situace, když je hezké počasí a společně si s koňmi můžu užít hezkou chvíli při jejich hlídání ve výběhu, to je pro mě takový pohodový okamžik. Největší odměnou pro mě je vidět naše koně v plné své kráse, důkladně vyčištěné a připravené podat ten nejlepší možný výkon.
Foto: Monika Smolková, Marian Michlíček / poskytla Jana Žáková