Trojnásobný šampion rovinových žokejů Jan Rája v neděli ukončil spolupráci s centrálou Tušimice rodiny Nieslanikových, v níž poslední čtyři roky působil jako asistent trenéra Miroslava Nieslanika a podílel se na přípravě celé řady úspěšných koní v čele s šampionem sprinterů Ponntosem.

"Rozhodl jsem se v Tušimicích skončit. Jsem za ty čtyři sezony vděčný a podařila se nám spousta věcí, ale v poslední době jsme měli ve stáji na některé věci rozdílné názory," potvrdil Jan Rája serveru Jezdci.cz.

O dalším působišti 50letého Ráji, který na jaře absolvoval trenérský kurz, zatím není rozhodnuto. "Rád bych v českých dostizích zůstal a jsem otevřen veškeré spolupráci s tuzemskými stájemi," dodal.

Čtěte také: Debut hodný šampiona. Devil In Pink při debutu exceloval v Ceně Masise

Rája se před třemi lety stal teprve šestým žokejem české historie, který dosáhl na 500 rovinových vítězství. Jezdeckou kariéru ukončil po loňském chuchelském triumfu s Lexceedem.

"Nějaké oficiální loučení neproběhlo, protože jsem nechtěl být jedním z těch, kdo desetkrát skončí a pak se zase objeví v sedle. Hlavním důvodem byl boj s váhou a neustálé pocení. Pomalu jsem nevěděl, co je normální život a chvílemi jsem už ani nevěděl, proč to dělám. Jel jsem jako stroj a dávalo mi to tak zabrat, že jsem nad tím nesměl moc přemýšlet," popsal Rája ve středečním Podcastu Martina Cápa na EquiRadiu.

"Jan Havlíček kdysi řekl větu, kterou si pamatuji dodnes - že věk a gumu nejde natahovat do nekonečna, jednou to prostě praskne. A já jsem se už smířil s tím, že nejezdím. Když to někdy vidím, tak bych nejradši seběhl z tribuny, skočil na koně a rozdal si to s kluky v tom finiši, ale nedá se nic dělat. Někdo se narodí jako závodník a jiný zase jako člověk s pokorou bez větších ambicí. Já budu celý život ten závodník," poznamenal.

Během čtyř sezon v Tušimicích, jejichž vyvrcholením byly cesty s Ponntosem do Ascotu a Goodwoodu, se však začal naplno realizovat v nové roli.

"Baví mě pracovat s koňmi a vychovat z hříběte dobrého dostihového koně. Jsem přesvědčený, že dobrého koně si musíte vychovat a ,udělat'. Jsem obrovsky vděčný panu Františkovi Vocáskovi, který mě naučil v kariéře asi nejvíc. Snažil jsem se od něj pochytit to jeho oko a cit na koně. Samozřejmě jsem byl u více trenérů a nasbíral jsem množství zkušeností, které bych teď rád dál rozvíjel,” naznačil v podcastu EquiRadia.

Foto: Josef Malinovský