Když britský žokej Adam Shoults dorazil koncem dubna 1993 poprvé do Prahy, aby jel v Jarní ceně klisen ryzku Ajantu z tehdy velmi populární stáje Večerník Praha, nestačil se divit. Na letiště pro něj přijel bílý rolls-royce, vizitka klisnina majitele Fidelise Schlée.

"Po letech už člověku slábnou vzpomínky a nemůže si vzpomenout na řadu jmen, ale tahle cesta mi právě kvůli tomu nezvyklému začátku uvízla v paměti. Ten rolls-royce, v té době možná jediný v celé Praze, mě naprosto dostal. Tak začalo období, kdy jsem do Česka zajížděl docela pravidelně," vzpomíná Shoults po letech.

Svou první misi splnil na sto procent. S Ajantou se seznámil už několik dní před dostihem v ranní práci a v neděli triumfoval o pět délek. "Byla to dobrá kobylka a měli jsme bezproblémový průběh dostihu. Později jsme byli ještě druzí v Českém derby," vybavuje si Shoults.

Čtěte také: Odjeli koně a nastalo ticho. Před 20 lety se Chuchle změnila v jezero

Tehdejší freelancer cestující po celé Evropě, o němž české noviny psaly jako o "nájemním žokeji z Newmarketu", dodnes zůstává spolu se svým dávným soupeřem a kamarádem Williamem Lordem nejúspěšnějším britským žokejem v historii tuzemských klasických dostihů. Rok po Ajantě obhájil vítězství v Jarní ceně klisen s napajedelskou Receptou a v létě ovládl i Oaks na Vadaře. Z tehdejšího českého turfu si odnesl vesměs dobré dojmy.

"Bylo to samozřejmě výrazně rozdílné oproti tomu, na co jsem byl zvyklý z hlavního města britských dostihů Newmarketu. Laťka nebyla moc vysoko a bylo znát, že tehdy v českých dostizích moc nebyly peníze. Zároveň ale musím říct, že trenéři i žokejové byli profesionálové. Někdy dokonce větší, než jejich angličtí kolegové, protože museli pracovat mnohem tvrději, aby dostali příležitost. Každý byl velmi vstřícný a přátelský, můj dojem tak ovlivnili hlavně skvělí lidé," hodnotí po letech.

Nový domov v Německu

Adam Shoults začínal v raných osmdesátých letech u trenéra Jeremyho Hindleye, který mu nasedlal jeho prvního vítěze v roce 1985. "V šestnácti jsem odešel ze školy a přesunul jsem se rovnou do Newmarketu. V prvních letech se mi obstojně dařilo. Nějaký čas jsem pracoval pro Rona Sheathera, trenéra výborného Chief Singera, a poté jsem začal víc cestovat," popisuje Shoults.

Za rozhodnutím zkusit štěstí v zahraničí stály pragmatické důvody. "V zásadě šlo o to, že doma bylo stále těžší se prosadit a jezdit pravidelně v dostizích. V Anglii někdy jedete na dostihy čtyři nebo pět hodin kvůli jedinému angažmá a pak se vracíte stejně dlouho domů. Nedávalo mi to smysl, a tak jsem hledal příležitosti jinde."

Devítiměsíční působení v Singapuru smolně skončilo zlomenou nohou a dlouhou rekonvalescencí, ale záhy se dokázal vrátit. Kromě Spojených arabských emirátů působil například půldruhého roku ve Vídni.

"To byly hezké časy. V Rakousku tehdy působili další Angličané jako Christopher Booth a hlavně William Lord, který nám hodně radil a pomáhal. Musím zmínit i Francouze Jeana-Pierra Lopeze, dalšího kamaráda. Byli jsme všichni velcí rivalové, ale odehrávalo se to na zdravém základě, byla to přátelská rivalita," vrací se k angažmá, díky němuž poznal střední Evropu.

V českých dostizích se pravidelně pohyboval mezi lety 1993 a 1995. Rozloučil se triumfem s Gay Devilem ve Velké ceně Prahy, konané v Karlových Varech. Nedlouho poté ukončil kariéru.

"S ježděním dostihů jsem se rozloučil v roce 1996. Působil jsem v Německu a měl jsem problémy s krkem a zády. Udělal jsem si tenkrát zimní přestávku, odpočinul jsem si a pak jsem si s chladnou hlavou řekl, že se musím něčím živit a nastoupil jsem do logistické firmy TNT Express na letišti v Kolíně nad Rýnem. Po 25 letech pro ně stále pracuji," líčí Shoults.

Dnes žije ve východoněmeckém Erfurtu a je spokojený. "Líbí se mi tady a vlastně mě nikdy nenapadlo se vracet do Anglie. Nemám tam žádný domov, teď jsem doma tady. Občas se zajdu podívat na dostihy v Drážďanech, Kolíně nebo třeba Hannoveru a jsem ve spojení s řadou bývalých kolegů a přátel od koní," usmívá se Shoults.

Foto: Otakar Kroužecký