Zhruba před týdnem Česká jezdecká federace informovala prostřednictvím svých internetových stránek, že k neděli 10. dubna podali rezignaci všichni členové drezurní komise ČJF. Její předsedkyní byla bezmála deset let Renata Habásková. Dalšími členy komise byli Vít Čmolík, Katarina Hlavová, Iva Schützová, Lucie Marešová a Pavla Vitáková. 

 

V pátek 15. dubna bylo oznámeno nové složení tohoto poradního orgánu České jezdecké federace. Předsedkyní se stala Hana Civišová, dalšími členy pak Kateřina Havlíčková, Simona Fialová a Eva Šimáčková. Vedoucí reprezentace disciplíny drezura je Hana Vášáryová.

 

 

Renata Habásková poskytla před několika dny pro EquiRadio velmi podrobné vyjádření k tomu, co bylo důvodem rezignace týmu pod jejím vedením. „Je to takové trochu obšírnější. My jsme po zvolení nového Výkonného výboru a nového pana prezidenta měli velká očekávání, těšila jsem se na spolupráci a těšila jsem se na velké změny. Ty změny tedy nastaly, ale musím říct, že jsme se úplně nepotkali názorově v tom, jak to chceme dělat a co chceme dělat,“ řekla v úvodu hodinového rozhovoru.

 

„Mě se názorově líbilo, že pan prezident chtěl postupovat systematicky a chtěl dělat na všechno směrnice. Moc se mi líbilo naše první setkání se všemi manažery, kde jsme si všechno vyříkali a vysvětlili. Vypadalo to, že to bude tak fungovat a zdálo se, že budeme půjdeme i na další Výkonné výbory a budeme tam chodit. Trochu však zůstalo jenom u slov. Postupně už jsme nebyli na žádném Výkonném výboru a pan prezident začal dávat trochu najevo, že nemá rád, když ve funkcích jsou dlouhodobě stejní lidé, že by chtěl nový vítr do plachet a změny. Takhle to postupovalo, bylo několik dalších jednání a několik dalších schůzek, které už byly třeba jenom mezi mnou, panem prezidentem a některým z členů Výkonného výboru. Potom mi bylo naznačeno, že by bylo dobré asi vyměnit některé členy v drezurní komisi. To jsem nereflektovala, protože si myslím, že naše komise pracovala dobře po dobu dlouhých let, každý tam má své místo, má tam svou práci a mám tam lidi, kteří jsou velice pracovití. Naprosto za nimi stojím,“ konstatovala Renata Habásková.

 

„Drezurní komise není jen o tom řešit reprezentaci a top nejlepších pět lidí, ale vždycky jsme se snažili pokrýt celou základnu a věnovat se i těm obyčejným lidem, těm posledním, kteří jezdí na malé závody, aby věděli, že jsou členy ČJF a aby věděli, že za tu ‚blbou‘ sto korunu můžou něco chtít a že kdykoliv mi zatelefonují, tak jsem vždycky telefon zvedla, ať to bylo kdykoliv. Se všemi jsem komunikovala. Teď se to celé směřuje více k té top pětce či desítce. I když nejsou peníze a bylo řečeno, že reprezentace žádné nedostane, že je pro ně čest reprezentovat, tak se to hodně točí okolo reprezentace. Myslíme si, že drezurní komise pracuje také v oblasti pravidel, vzdělávání a dalších věcí, a to zůstalo trochu opomíjeno. Takže ve finále mi bylo řečeno, že bude dobré drezurní komisi odvolat celou a vyměnit jí. To jsem akceptovala, protože v těchto názorech jsme se nepotkali, úplně se mi to nelíbilo a domluvili jsme se, že drezurní komise rezignuje a dáme možnost komisi nové, která bude předpokládám složena z mladých lidí, kteří budou plní nového entusiasmu a nadšení. Doufám, že budou pokračovat v naší práci a že jí budou zvelebovat. Že to celé nezahodí, ale, že na to navážou a rozšíří to a dodají tomu ten nový vítr. Je pravda, že po deseti letech už si i já připadám trochu unavená a potřebuji se nadechnout a odpočinout si. S ostatními členy komise jsme měli stejný názor, protože už dlouhodobě s Výkonným výborem máme pocit, že to je trochu běh proti větru a prosadit něco je velice obtížné. Myslíme si, že v drezuře je nejdůležitější vzdělávání rozhodčích, aby byli kvalitní a sjednocovali si své názory. Navrhovali jsme školení s Gabrielou Valeriánovou a se Simonou Fialovou. Dávali jsme to na první Výkonný výbor a nebylo to odsouhlaseno. Dávali jsme to na druhý Výkonný výbor a bylo to odsouhlaseno s tím, že z těch šesti školení to máme scuknout do dvou a zahrnout všechna témata dohromady. To mi přišlo jako nelogický nesmysl, protože by to obsáhlo třeba až osm hodin,“ vysvětluje dnes již bývalá předsedkyně drezurní komise ČJF.

 

 

„Druhá věc ve vzdělávání, která nás tedy hodně zarazila, byla, že letos bylo hodně vstupních kurzů nových rozhodčí, protože rozhodčí nám stárnou a máme jich stále málo a je problém s jejich sháněním na závody. Naverbovali jsme spoustu jezdců, ať to byl Fabrizio Sigismondi, Adéla Neumannová, Kamila Lišková, Linda Pažáková, Jana Ferenc Perníčková a další. Na Moravě také proběhl kurz rozhodčích a všichni do toho vstupovali za daných podmínek. Zaplatili peníze za kurz a všechny kurzy, které probíhaly, byly doposud založené na teorii a pak následovala dvouletá praxe tak, aby se rozhodčí nejdříve naučili, jak to v té budce vypadá, protože ten pohled z budky je úplně jiný než pohled ze sedla nebo z ochozu. Museli tedy splnit patnáct asistencí a následně poté patnáctkrát stínově rozhodovat. Na to stínové rozhodování je vždy potřeba školitel, který s nimi probere, jak rozhodovali danou úlohu, porovná jejich výsledky s výsledky ostatních rozhodčích, probere s nimi jejich chyby, kde se lišili. To zabere spoustu času a není možné, aby toto dělal rozhodčí, který zároveň na těch závodech píská. Již mnoho let to děláme tak, že vždycky požádám o nějakou částku, většinou je to nějakých dvacet až třicet tisíc na celou sezonu, uspořádáme šest až osm školení při závodech, kam pozveme všechny tyto rozhodčí, kteří si dělají tuto praxi a zároveň rozhodčí, kteří si zvyšují svou kvalifikaci. Současně tam zveme školitele podle jejich časových možností a z těchto peněz jsme vždycky školiteli zaplatili normální částku, jako mají rozhodčí, což je 1600 korun plus cestovné. V letošním roce mi to bylo dvakrát zamítnuto s tím, že peníze na toto nejsou a veškeré vzdělávání si mají rozhodčí platit sami. Je velice těžké říct, kdo zrovna bude mít čas přijít na konkrétní závody. Tím pádem je také velice těžké určit, kolik mají zaplatit, aby se dala dohromady částka pro toho školitele. Další věc je, že mi přijde nefér, že doposud toto měli všichni rozhodčí placené z ČJF a tentokrát by si noví rozhodčí měli toto platit sami nad částku, kterou zaplatili jako vstup do celého systému. Nebylo jim to řečeno dopředu a najednou se ještě dozvěděli, že praxi si budou muset také ještě platit. Patnáct soutěží minimálně na pěti závodech, to by se mohlo vyšplhat na částku rovnající se té, kterou již platili za kurz při vstupu. To je tedy další věc, která se nám nelíbí a myslíme si, že vzdělávání je pro drezuru v porovnání s ostatními disciplínami opravdu to nejdůležitější a když už jiného, tak toto by se podpořit mělo.“ 

 

„Myslím si, že když ty peníze dojdou, což přepokládám, že ano, tak můžete zpětně zaplatit reprezentantovi výjezd, ale zpětně rozdat peníze lidem za to, že si zaplatili přítomnost školitele si v praxi neumím představit. Takže si myslím, že by zpětně nedostali nic, i kdyby ty peníze do ČJF došly. To jsou takové věci, které nás přesvědčily o tom, že to není cesta, kterou bychom chtěli dále jít. I ním už docházejí síly na neustále handrkování s těmi nahoře a potom je potřeba to vysvětlovat s těmi, kteří jsou dole. A takto to jde pořád dokolečka a každý je jen nespokojený. Bere to spoustu času a energie a je to funkce, která se dělá zadarmo, my z ní nic nemáme a zabere nám spoustu volného času a bere nám spoustu sil. Nakonec jsme se rozhodli, že rezignujeme dříve, než budeme odvoláni definitivně,“ dodala k tomuto tématu Renata Habásková ve vysílání EquiRadia.

 

Foto: Josef Malinovský