Sedmatřicetiletý jezdec Frederic Wandres prožívá zásadní sezonu. V německých barvách startoval na olympijských hrách v Paříži, kde byl součástí zlatého drezurního týmu. Byly to jeho první hry, a hned nejcennější kov. Lví podíl na něm sice mají jeho dvě kolegyně Isabell Werth a Jessica von Bredow-Werndl, ale i tak se Wandres řadí do nejužší světové špičky.

 

V dětství přitom nic nenasvědčovalo, že by měl být jednou úspěšným profesionálním jezdcem. Jeho rodina nebyla nijak spojená s koňmi a jezdeckým sportem, on sám se do sedla dostal poprvé náhodou. Vyrostl v Kehlu, a když byl na základní škole, vypravil se s několika spolužáky do jezdeckého oddílu, že by chtěli zkusit ježdění. Ostatní kamarády nadšení postupně opustilo a Frederic zůstal z původní party sám.

 

„Byl jsem víc ve stáji než doma,“ říká jezdec s tím, že rodičům to nijak nevadilo, naopak i bez vlastní zkušenosti se ho snažili všemožně podporovat. Když mu bylo patnáct let, dostal od nich prvního koně. Původ předurčující k drezuře jeho klisna Calypso rozhodně neměla. Jejím otcem byl arabský hřebec, matka byla po Almé.

 

 

Teenager si šel navzdory předpokladům za svým, na dražšího lepšího koně stejně nebyly peníze. Začal s Calypso trénovat a nastupovat do soutěží v kategorii novice. Parkurová kariéra ovšem vzala za své velmi rychle. Jakmile spolu odstartovali v soutěži pro mladé koně, skončila jejich cesta na první překážce, a Frederic se zařekl, že „od teď už jen drezura!“

 

A zase pomáhali rodiče, jak mohli. Přestože měli omezený rozpočet, sháněl jeho táta trenéry, alespoň na krátkodobou spolupráci a jednorázové lekce. Fredericovi tak díky tatínkovi pomohli postupně trenér Bertin Pötter, dánský drezurní mistr Lone Jörgensen a nakonec se dokázali zkontaktovat dokonce s Ullou Salzgeber. Otec dělal všechno proto, aby mohl jít jeho syn za svým snem. Jednu podmínku však rodiče měli, Frederic musel vystudovat vysokou školu. To se mu podařilo, ale byl dávno rozhodnutý, že bude profesionálním jezdcem.

 

 

Po absolutoriu se Frederic Wandres stal součástí týmu ve stájích známé rodiny Kasselmannových. To mu otevřelo dveře do světa vysoké drezury. Po šesti letech spolupráce přešel do hřebčína Bonnhome nedaleko Berlína. Nakonec tam ale nebyl spokojený, přestože dosáhl několika sportovních úspěchů. Cítil, že cíle majitelů hřebčína a jeho cíle jako sportovce se trochu rozcházejí, a když mu zavolala Bianca Kasselmann, zda by se nechtěl vrátit k nim, rád využil této nabídky. 

 

Tehdy mu do života vstoupil Duke of Britain. Ryzák po Dimaggio byl tou dobou na pokročilé úrovni výcviku a s Fredericem se postupně vypracovali do Intermediate a následně do Grand Prix. „On mi otvíral všechny dveře. Bez něj bych určitě nebyl tam, kde jsem,“ chválí jezdec Dukea, kterého i dnes považuje za životního koně.

 

Závodit na mezinárodních akcích pod hlavičkou Mezinárodní jezdecké federace FEI začali v roce 2018. v témže roce v prosinci vyhráli kvalifikaci Světového poháru v Londýně, kde v Grand Prix Freestyle dostali přes 80 procent. V roce 2019 byl Duke už pevně usazený v nejvyšší drezuře a Frederic Wandres prožíval další významné úspěchy. Vyhrál Hamburské drezurní derby i německý šampionát profesionálních drezurních jezdců.

 

S Dukem zabodoval ve Světovém poháru za posledních pět sezon několikrát. Volnou Grand Prix s ním ovládl opakovaně, kromě World Cupu třeba při CDI5* v Mnichově nebo CDI4* v Hagenu. V roce 2022 byli součástí bronzového týmu na mistrovství světa v Herningu. Ryzák byl aktivní ještě v letošní sezoně, poslední mezinárodní výsledek má zapsaný na jaře.

 

Zmínit ale musíme i úspěch, který Wandrese spojuje s Českou republikou. Při Světovém poháru v Brně na Panské líše ho čeští fanoušci mohli vidět v roce 2019, když vyhrál všechny úlohy společně s hnědákem Westminstrem.

 

 

V roce 2021 se začal v úrovni Grand Prix objevovat s tehdy jedenáctiletým oldenburským valachem Bluetoothem, jehož před tím sedlala Ingrid Klimke. Koncem první společné sezony už startovali v CDI-W. Hodně času a energie do této dvojice vložila i národní trenérka Monica Theodorescu. A vyplatilo se to.

 

Díky mnoha umístěním na prestižních mítincích, jako jsou CDI v Hagenu, Cáchách, Madridu, Wellingtonu nebo triumfu ve Světovém poháru 2023 v Lyonu se dostali do německé olympijské nominace. Do výběru nejúspěšnější země v historii olympijské drezury se jen tak někdo nedostane.

 

Pro Wandrese to byl splněný sen. Už před několika lety, když se mu začalo dařit v sérii World Cupu, uvedl v jednom z rozhovorů: „Být německým drezurním jezdcem občas není snadné, ale abych byl upřímný, jsem opravdu pyšný, že můžu závodit na takové úrovni s nejlepšími jezdci světa. Za Německo se do každého kola Světového poháru vybírají tři jezdci, a to je velmi tvrdé,“ uvedl v roce 2020.

 

Vraťme se ale do srpna 2024, kdy se Frederic díky svým výkonům v posledních letech předvedl na olympijských hrách. V zahajovací Grand Prix byl desátý, stejně jako v týmové úloze. V součtu s výsledky Isabell Werth a Jessicy von Bredow-Werndl získali Němci zlato. V Grand Prix Freestyle pak získal s Bluetoothem třinácté místo. 

 

Zdroj: FEI, Eurodressage