Filip Minařík miluje Baden a Baden miluje Filipa Minaříka. Čtyřikrát zvítězil ve Velké ceně, naházel do publika solidní množství jezdeckých brýlí a při nekonečných návratech k vážnici načerpal z bouřících davů energii odpovídající ročnímu výkonu jaderné elektrárny Temelín.
Minulý víkend zažil dějiště svých největších úspěchů zcela bez diváků. Po každém ze tří vítězství na jarním mítinku ho vítalo před vážnicí hrobové ticho. Místa mezi tribunami, kde se obvykle tísní tisíce tleskajících lidí vytvářejících atmosféru "německého Ascotu", zůstala prázdná.
45letý žokej se to snaží brát s nadhledem. "Každá krize má i lepší stránky. Třeba sázkové obraty teď dosahují nečekaných výšin. Po mnoha letech, kdy všechna závodiště byla ve ztrátě, se dostala do naprosto nezvyklé situace. Každý, kdo pořádá dostihy, momentálně vydělává. A tím, že se vyplácí jen polovina dotací, vydělávají velmi slušně. Dostihy vstaly z mrtvých, na závodištích je cítit pozitivní energie. Na druhou stranu je pravda, že všechny nouzové iniciativy včetně posílání peněz od bookmakerů do totalizátoru probíhají jen do 15. června. Co bude potom, je otázka," přemítá Minařík.
Součástí německých mítinků za zavřenými dveřmi jsou i velkoryse pojaté a zdarma přístupné internetové přenosy, do kterých Deutscher Galopp spolu se sázkovými kancelářemi investoval nemalé peníze. "Mají vysokou sledovanost a mně osobně se to hodně líbí. U všeho dění na závodiště je kamera, dělají se rozhovory. Díky tomu má člověk pocit, že dostihy venku někdo sleduje. Živí diváci jsou samozřejmě nenahraditelní, ale není to zase takový horor, jak jsme se báli," míní.
Na vysokých sázkových obratech - během dvou dostihových dnů v Baden Badenu se prosázelo 1,2 milionu eur - se výrazně podílejí i aktivní účastníci dostihů. Skupina majitelů a nadšenců před měsícem představila iniciativu "Wetten, dass...?!"", jejímž cílem bylo maximální měrou přispět k vyšším sázkovým obratům. "Wetten, dass... je naplánováno na prvních 27 dostihových dnů a jde o to vsadit v každém vypsaném dostihu 50 eur na vítěze. Člověk nemusí hrát jednoho koně, může to rozdělit libovolně třeba na deset koní po pěti eurech. Za den je dvanáct dostihů, účastní se 118 sázkových týmů, což samo o sobě zaručuje mezi 60 a 70 tisíci eur obratu navíc," vysvětluje Minařík.
Kromě solventních majitelů a chovatelů se do projektu zapojily různé skupiny fanoušků včetně manželek žokejů. "Naše ženy to vidí tak, že jde o podporu našeho sportu v téhle těžké době. Jsme na dostizích závislí, je to naše práce, tak se snažíme tímto způsobem přispět," dodává.
Dostihy každý den? Ideální stav
Jaro zastihlo Filipa Minaříka v nebývalé formě. Během tří květnových týdnů vyhrál dvanáct dostihů. V Iffezheimu mu jen o hlavu uniklo vítězství v grupě 2 Badener Meile s Aviateurem. "Sám jsem překvapený. Po restartu sezony jsem nasbíral pomalu nejvíc vítězství ze všech, protože ostatní měli nějaké čárky z dostihů na písku. Určitě těžím z výborné stájové formy Andrease Suboricse, díky níž se vezu na vítězné vlně. A hodně mi pomohla i podpora od trenérů Nedorostka, Vovčenka a Korpase. Prostě taková Czech power," hodnotí.
Jako freelancerovi se Minaříkovi jezdí výrazně lépe, po loňském odchodu na volnou nohu z něj podle vlastních slov spadl obrovský tlak. "Že jsem v této době konkurenceschopný, považuji za obrovský úspěch a moc si toho vážím. Těší mě doslova každá čárka, i třeba vítězství v provozním dostihu v Drážďanech. V té krizi momentálně vůbec nejde o finanční stránku. Když je úspěch, tak mě to prostě moc baví. Přece jen vidím, že to stále dělám z lásky ke sportu," zamýšlí se.
Třikrát týdně jezdí v práci u Andrease Suboricse v Kolíně nad Rýnem, ve čtvrtek a sobotu se přesouvá k Helle Sauer do Düsseldorfu a v pátek se mihne u Jeana-Pierra Carvalha v Mülheimu. "Lépe řečeno, takhle to bylo v těch čtyřech týdnech, kdy se neběhaly dostihy. Teď už mi nezbývá, než improvizovat a dělat, co se dá. O nějaké denní rutině se vůbec nedá mluvit. Žijeme ve výjimečné době a nic není jako předtím," shrnuje.
Velké tempo zpožděné sezony, kdy se v Německu běhá i několik dní za sebou, připomíná Minaříkovi jeho začátky. "Na tomhle jsem v Německu vyrostl, že se v sezoně jezdí skoro každý den. Strašně mi to vyhovuje, člověk k tomu nemusí dělat žádný další sport. Prostě pořád jezdíme nebo se někam přesouváme..."
Slibné angažmá zhatil zákaz
Sám nikdy nepatřil k jezdcům, kterým by vadilo přesouvat se stovky kilometrů mezi závodišti. Zpožděná sezona ale někdy představuje výzvu i pro něj. "Minulý pátek se třeba mělo běhat v Halle, jenže před uzávěrkou startovní listiny se ukázalo, že nedostanou povolení. Dostihy na poslední chvíli převzaly Drážďany, což znamenalo spěchat večer 600 kilometrů do Baden Badenu. Na takové věci jsme ale zvyklí," konstatuje smířeně.
V poslední době cestuje na dostihy nejčastěji s vicešampionem Maximem Pecheurem, který také bydlí v Kolíně nad Rýnem. "Občas nám ty cesty trochu komplikují odlišná pravidla v různých spolkových zemích. Třeba se stane, že vyjíždíme z místa, kde smí cestovat v autě jen dva lidé a jedeme někam, kde jich může být ve voze až pět. My zatím jezdíme po dvou, když se to dá…"
Dostihy za časů pandemie charakterizuje všudypřítomná improvizace a občas to má i nepříjemné důsledky. Ještě v pondělí Minařík věřil, že za týden pojede v German 2000 Guineas koně z anglického tréninku Marca Bottiho. O den později oznámil Deutscher Galopp prodloužení zákazu startů pro Angličany, Iry a Francouze. "Byla by to bývala obrovská šance, ale nedá se nic dělat. V době koronaviru nemůžete plánovat vůbec nic," komentoval to smířeně Minařík.
